„Tři moji kolegové zemřeli v Aleppu při náletech,“ vzpomíná Abdul, humanitární pracovník Člověka v tísni

Pětadvacetiletý Abdul popisuje, proč se rozhodl být humanitárním pracovníkem. „Zabýval jsem se humanitární prací delší dobu, protože to je ta vůbec nejpotřebnější věc vzhledem k současné situaci v Sýrii. Pomoc lidem v nouzi mě přivedla na tuto dráhu,“ vysvětluje a dodává, že dobrý tým je klíčový pro kvalitně odvedenou práci.

Abdul za poslední tři roky zažil opravdu mnoho. Příběhy lidí, kterým pomáhá poslouchá téměř denně. „Příjemci naší pomoci toho postrádají v těchto těžkých válečných časech vážně dost. Většina z nich nyní potřebuje přístřeší, zdroje příjmů a samozřejmě také jídlo, například chleba,“ říká. Dále vysvětluje, jakým tlakům jsou vystaveni humanitární pracovníci a s jakými riziky se musí v současné Sýrii vypořádávat.

Všechno je v  sázce

„Největším nebezpečím je pro nás bombardování a minometná palba. Může to přijít odkudkoliv. Humanitární pracovníci tak riskují své životy,“ říká Abdul. „Vůbec nejnebezpečnější situace, kterou jsem zažil, byla, když probíhalo bombardování asi půl kilometru od naší kanceláře v Aleppu. Zemřelo při něm mnoho civilistů,“ vzpomíná.

Abdul v práci zažil šťastné i nesmírně smutné momenty. „Úplně nejsmutnější chvíle, na kterou nikdy nezapomenu, byla, když zemřeli moji tři kolegové při bombardování východního Aleppa. Rozdávali tam chleba,“ říká. V konfliktu vidíme dnes a denně, jak humanitární pracovníci přicházejí o život při distribuci pomoci. Tato válka vůbec nerozlišuje mezi vojáky a civilisty. „Na druhou stranu, ty nejšťastnější momenty zažívám, když se za nás místní lidé modlí a přejí nám to nejlepší. Hodně mě to motivuje,“ dodává Abdul.

Doufám, že válka jednou skončí

Navzdory všem rizikům vidí Abdul i výhody, které práce v humanitárním sektoru obnáší. „Ve chvíli, kdy poskytujete pomoc a podporu lidem v konfliktních oblastech, cítíte, že je to vznešená věc.“ Když popisuje svou každodenní práci, říká: „Líbí se mi, že podporou pekáren snižujeme cenu chleba a dalšího jídla, čímž lidem pomáháme lépe zvládat jejich utrpení a finanční tíseň. Tisíce rodin a vnitřních uprchlíků má z našeho projektu s chlebem užitek.“

Uvědomuje si ovšem, že humanitární pomoc „pouze“ zmírňuje utrpení ve válečných časech a nemůže na ni být nahlíženo jako na dlouhodobě řešení. I přes velkou únavu ale stále vidí naději. „Doufám, že válka nebude trvat věčně. Doufám v to, že vůle lidí bude silnější, že získají zpět svobodu a důstojnost a budou zase žít v míru.“

Petr Štefan, mediální koordinátor Člověka v tísni