Učitelům by pomohlo naučit se pracovat se zpětnou vazbou, shodují se metodičky
Publikováno: 19. 7. 2022 Doba čtení: 3 minuty
„Setkáváme se s tím, že v oblasti školství je supervize vnímána negativně jako dohled, kvůli tomu mají někdy učitelé obavy něco sdílet a mluvit o tom, co je v rámci praxe potkává. Supervize je ale něco, co pomáhá řešit věci, které běžně zažíváte v praxi, ale jste na ně sám,“ říká naše metodička Alexandra Petrů v rozhovoru pro Informační centrum o vzdělávání - EDUin. O tom, jak podpořit učitele, aby zvládli realitu dnešních škol hovořila společně s metodičkou Adélou Lábusovou. Obě se dlouhodobě věnují podpoře učitelů, asistentů pedagoga a dalších pracovníků ve školství.
Podpora učitelů a asistentů pedagoga je vaším tématem už řadu let, v poslední době se věnujete třeba supervizi. Ta je obvyklá spíše v oblasti sociálních služeb, v čem může být užitečná pro učitele?
Alexandra Petrů (AP): Vytváří prostor potkat se nad problémy společně s někým dalším, který se na to může podívat z jiné perspektivy. Dbá se na bezpečí účastníků. Nic z toho, co se tam probírá, by se nemělo šířit dál, samozřejmě kromě informací, na kterých se všechny strany shodly, že je budou sdílet.
Adéla Lábusová (AL): Jakákoliv forma zpětné vazby je užitečná služba. Je zvláštní, že není samozřejmé, aby učitel, který je dennodenně s dětmi a má tak náročnou práci, neměl možnost ji jednou za čas reflektovat a s někým sdílet.
Čím to je, že je školství tak rezistentní vůči zpětné vazbě a reflexi?
AP: Vysvětluji si to historií. Během socialismu byl učitel na piedestalu, vystudovaný odborník na to, co se ve škole děje. Když se podíváme ještě dál, vždy se těšil velké vážnosti v komunitě, a teď najednou by mu měl někdo další vstupovat do třídního kolektivu? Je to podobné jako s asistenty pedagoga, kdy si učitelé teprve postupně zvykají na tento nový prvek.
Kolik škol dnes takovou podporu vyhledává?
AP: V sociálních službách je supervize dána zákonem. Ve školském zákoně nic takového nenajdeme a myslím, že ve školním prostředí to stále běžné není. Je to spíše záležitostí jednotlivých lidí, kteří mají se supervizí zkušenost například právě ze sociální oblasti. My je vedeme ve školách, které se nám podařilo oslovit v rámci projektu.
Jaká témata učitelé na supervizích řeší?
AP: Jsou to konkrétní situace se žáky nebo obtížná komunikace s rodiči. Teď po pandemii také situace spojené s duševním zdravím nebo krizové situace, které se dějí s přímo ve škole. Učitelé se také zajímají o legislativu, svá práva a povinnosti. Často se řeší komunikace v rámci spolupráce učitele a asistenta pedagoga nebo v návaznosti na spolupráci s dalšími odborníky.
Mluvily jste o tom, že pro sociální pracovníky jsou supervize povinné, měly by být i pro učitele?
AP: Podle mě ano. Zároveň je jasné, že dobrovolná supervize je úplně o jiné motivaci. Ale v sociální oblasti vidíme, že to z větší části funguje, a proto by mi přišlo užitečné aplikovat to i na oblast školství. Nejde o to, říkat učitelům, co dělají dobře a co špatně, ale umožnit jim sdílet své zkušenosti a získat novou perspektivu, nový pohled. Všude se mluví o wellbeingu dětí, začíná se mluvit o wellbeingu učitelů, ale o supervizi ne, což může být jeden z důležitých nástrojů podpory...
O tom, kdo může být supervizorem, jak taková supervize vypadá, nebo třeba o onlin kurzu, který prostřednictvím příběhů jednotlivých dětí učitelům pomáhá pochopit, jakou podporu děti v náročnějších situacích potřebují, se dočtete v celém rozhovoru na eduin.cz.
