Už není jen něčí manželka nebo snacha: Manisha našla svoji identitu a dnes pomáhá ostatním

Publikováno: 15. 12. 2025 Doba čtení: 3 minuty

Manisha Kumari Mahato je vdaná od svých 20 let. Nyní žije v distriktu Sarlahi a za čtyři roky manželství se její život obrátil vzhůru nohama.

Už není jen něčí manželka nebo snacha: Manisha našla svoji identitu a dnes pomáhá ostatním
© Foto: Snigdha Bashyal

Manželství pro Manishu znamenalo vzdát se vzdělání. Kromě toho podle zakořeněných společenských norem ani nesměla opustit dům. Závoj a čtyři stěny manželova domu se tak staly celým jejím celým světem. Dny trávila péčí o tchána, tchýni, manžela a děti. Ačkoli se jí takový způsob života nelíbil, přijala ho jako osud.

Vše se změnilo v den, kdy šla její tchyně na setkání o genderově transformačních společenských normách, který jsme zorganizovali díky financování britské vlády. Když se tchýně ze setkání vrátila, řekla něco, co by Manisha nikdy nečekala:

„Příště bys měla jít ty. Mluví tam o důležitých věcech, jako je genderově podmíněné násilí a jak a kde mohou ženy vyhledat pomoc.“

Tento okamžik otevřel Manishe nový svět. V den setkání šla po letech poprvé ven z domu. Na setkání ji nikdo nepoznal. Byla jen „něčí manželka“ nebo „něčí snacha“. To ji silně zasáhlo. Ztratila svou vlastní identitu. Ale byla na setkání, aby se učila, a to jí stačilo.

Z tohoto setkání bylo pro Manishu nejdůležitější ponaučení, které získala o sobě samé a o světě za zdmi jejího domova.

„O problémech jsem mohla mluvit dříve jen se svou rodinou,“ vzpomíná. „Nyní vím, že existují také další lidé, kteří mě mohou podpořit. Mohu požádat o pomoc sousedy, a pokud to nepomůže, mohu jít do místní rady (panchayat), na okrsek, nebo dokonce k soudu.“

Po každém setkání začala sdílet to, co se naučila, také se svojí rodinou, která jí postupně začala důvěřovat. Brzy mohla navštěvovat setkání sama.

„Po těchto setkáních se můj život změnil. Už jsem nemusela být neustále doma, ale mohla jsem začít chodit ven a učit se. Chtěla jsem být součástí změny a pomoci i někomu jinému,“ říká Manisha.

Rozhodla se opustit svoji komfortní zónu a sama si přála stát se lektorkou. Zúčastnila se lektorského školení a dnes vede tato setkání. Zaměřuje se zejména na bezpečná místa, ochranu a mechanismus zpětné vazby, který obsahuje důležitá kontaktní čísla pro ženy, které zažívají sexuální obtěžování nebo násilí.

Manishu podpořila celá rodina

Být lektorkou pro ni znamenalo zásadní změnu. Tchýně je na Manishu hrdá a se všemi sdílí, že je její snacha zaměstnaná a pomáhá ostatním. Manžel podporuje Manishu ve studiu angličtiny a plánuje jí pořídit skútr, aby pro ni bylo cestování snažší. Podporu má také od svého švagra, který ji povzbuzuje, aby navštěvovala kurzy práce na počítači, a slibuje, že jí ze zahraničí přiveze notebook.

Dnes Manisha pokračuje ve vzdělávání a je ve třetím ročníku bakalářského studia oboru podnikové administrace. S podporou rodiny znovu získala sebevědomí a identitu. Pokračování ve vzdělávání a získání vlastního příjmu jí zajistilo ekonomickou svobodu a respekt.

Nyní je pevně přesvědčena, že tato setkání ženám skutečně pomáhají. 

„Pokud dojde k sexuálnímu násilí,“ říká, „jen proto, že to není vaše dcera nebo příbuzná, neznamená to, že nemůžete promluvit; může se to stát komukoli. Sexuální a genderově podmíněné násilí musí skončit. Ozvat se je naše právo. Jestli ne dnes, tak kdy?“

Svá setkání často zakončuje poselstvím, kterému hluboce věří:

„V minulosti mlčely naše babičky. Dnes mlčí naše matky a tchýně. V budoucnu by mlčely i naše dcery, dokud neuvidí nás postavit se za naše práva. Jen tehdy budou mít odvahu bojovat za sebe a ženy kolem.“
Setkání o genderově transformačních společenských normách jsou organizována v rámci Programu Bezpečnosti a Spravedlnosti, který financuje britská vláda FCDO v Nepálu. Na projektu spolupracují organizace Člověk v tísni v partnerství s Divya Development Resource Centre (DDRC) a Hami Daju Bhai.
Autor: Snigdha Bashyal

Související články