Lidové noviny: V exekucích jsou klíčoví advokáti, říká Daniel Hůle

LN: Vraťme se v úvodu našeho rozhovoru k nouzovému stavu. S čím se během něj potýkali lidé s exekucemi nejčastěji?

Během nouzového stavu se počet volajících na helplinku Člověka v tísni zvýšil ze dne na den desetinásobně.

V první vlně nám volali živnostníci, kteří přišli o zakázky. Další skupinou byli samoživitelé. Pro ty představuje i malé snížení příjmů problém, protože svůj rozpočet mají velmi napnutý i za běžných podmínek. Prakticky pořád musejí řešit, co si nekoupí anebo za co nezaplatí.

Ve většině případů šlo ale o lidi, kteří ještě exekuci neměli. Báli se však, aby do ní nespadli.

LN: Jak jste jim jejich problémy pomáhali řešit?

Nejprve jsme si museli sami zjistit všechny relevantní informace. A to nebylo při všech těch neustálých změnách vůbec snadné.

Využili jsme toho, že většina našich pracovníků byla na home office. Měli jsme tak volné kapacity dluhových poradců, kteří začali lidem pomáhat po telefonu. Telefonicky jsme s klienty zmapovali jejich závazky a následně hledali cestu, jak dál.

LN: Jak na potíže dlužníků způsobené nouzovým stavem reagovali věřitelé?

Prvotní reakce nemalé části věřitelů byla podle našich zkušeností velmi vstřícná. Ochotu odkládat úvěrové splátky deklarovala ale už před jarními vládními omezujícími opatřeními většina bank i některých nebankovních společností.

Na druhou stranu exekutoři některých věřitelů velmi tvrdě udeřili na dlužníky. Báli se, že jim přestanou splácet do té doby dobrovolně splácené dluhy. Příkladem za všechny byla pohledávka operátora T-Mobile. Jím vybraný exekutor dlužníka dokonce výslovně vybízel, ať si na splacení úvěru někde půjčí.

Pak přišla vládní moratoria na splátky úvěrů, mobiliární exekuce (zabavování movitých věcí – pozn. red.) a nájmy – a těm se podřídili pravděpodobně už všichni věřitelé, jakkoli to vůči nim byla poměrně tvrdá opatření.

LN: Co říkáte na vládní balíček měnící systém exekucí, který teď projednává sněmovní ústavně-právní výbor?

To je velmi rozsáhlý návrh, a proto se mu v našem rozhovoru nemohu věnovat tak detailně, jak bych chtěl. Ale myslím, že tím, co k tomu řeknu, vaše čtenáře překvapím.

Za jeden z hlavních problémů současného systému exekucí považuji, že na deset exekucí vůči jednomu dlužníkovi připadá průměrně devět exekutorů. To je neefektivní. Nejen vůči dlužníkovi, který své exekutory už pomalu ani nespočítá, ale i vůči všem třetím stranám. Třeba zaměstnavatelům a bankám zákon ukládá odpovídat na kdejaký všetečný exekutorův dotaz. A protože každý exekutor zjišťuje u zaměstnavatelů a bank totéž, je to drahé a neefektivní o to víc. Vyřešilo by to zavedení místní příslušnosti exekutorů. Na té ale není politická shoda.

Kompromisem by se proto mohl stát návrh ministerstva spravedlnosti, podle něhož by si věřitel mohl exekutora vybrat, pokud by vůči dlužníkovi nebyla vedena žádná exekuce. A pokud by byla, připadla by každá další exekutorovi, který zahájil tu první v řadě.

Jako velmi tvrdý vůči věřitelům mi ale přijde návrh skládat na exekuci povinnou zálohu minimálně 2750 korun. To může způsobit, že se pohledávky do deseti tisíc nevyplatí vůbec vymáhat. Překvapuje mne, že mezi desítkami poslaneckých pozměňovacích návrhů není žádný, který by tuto zálohu navrhoval snížit.

Celý článek si přečtetě na serveru lidovky.cz