V klidu rybařit
Publikováno: 31. 1. 2024 Doba čtení: 2 minuty
S panem Yaroslavem jsem se poprvé potkala začátku srpna roku 2023. Seděla jsem zrovna v kanceláři a měla jsem zhruba patnáct minut prostoje, když ke mně přiběhla kolegyně Květa s tím, že ode mě něco nutně potřebuje. Říkala, že se asi budu muset naučit ukrajinsky, což mě popravdě trochu zarazilo. Vzala mě do zasedací místnosti, kde seděl starší pán se svým vnukem. Kolegyně mě poprosila, jestli bych s panem Yaroslavem nemohla vyřídit bydlení a dávky hmotné nouze. I když byl původem z Ukrajiny, měl v Česku trvalý pobyt a tím se celá situace trochu zkomplikovala.
Po první konzultaci s panem Yaroslavem jsme přišli hned na několik věcí, které bude potřeba vyřešit. Yaroslav bydlel na ubytovně s neexistující ubytovací smlouvou a neměl peníze na zaplacení ubytovny na další měsíc. Měsíčně musel vyžít zhruba ze dvou a půl tisíc a do toho se staral o svého vnuka, kterého zachránil před válkou v jejich rodné zemi.
Spolupráce byla a stále je velmi intenzivní. S panem Yaroslavem jsme se scházeli několikrát do týdne, chodili jsme na Úřad práce a do ostatních organizací. Při tom všem spěchu jsem se snažila najít čas, který bychom mohli společně využít k tomu, abychom se blíže poznali. Snažila jsem se si taková setkání naplánovat alespoň jednou týdně. Nechtěla jsem, aby se spolupráce skládala pouze z vyplňování úředních dokumentů a obíhání úřadů. Po pár takových setkáních jsem zjistila, že si setkání pan Yaroslav velice užívá a těší se na ně. Naše spolupráce poté probíhala mnohem lépe. Těmto setkáním jsem se snažila nechávat volný průběh, nechávala jsem pana Yaroslava mluvit o čem chtěl. Rád mi povídal o své rodině na Ukrajině, o jeho dvou kocourech, které musel doma nechat, nebo o tom, jak dříve v Česku pracoval.
V průběhu naší spolupráce se nám podařilo pana Yaroslava nastěhovat do městského bytu v Trmicích s regulovaným nájemným. Společně jsme vyřídili i příspěvek na živobytí a doplatek na bydlení, které nyní pan Yaroslav pravidelně pobírá. Společně jsme se také zapojili do projektu Ježíškova vnoučata, kde mají senioři možnost něco si přát. Podařilo se mi, pana Yaroslava přimět k tomu, aby na chvíli myslel sám na sebe a na to, co by mu udělalo radost. Pan Yaroslav si tedy nakonec přál rybářskou výbavu, celý život chtěl rybařit, ale nikdy se k tomu nedostal. Přání se rozhodla splnit Základní škola J. A. Komenského Vlčice, které ještě jednou, tímto způsobem, moc děkujeme. Nyní pouze čekáme na doručení dárku.
Ve spolupráci stále pokračujeme. Nyní čekáme na rozhodnutí o příspěvku na bydlení, který o něco zvýší jeho příjmy. Také každou chvíli očekáváme doručení Senior pasu, díky kterému bude mít pan Yaroslav volný přístup do knihovny. Nakonec také budeme zařizovat rybářský průkaz.
Na závěr tohoto krátkého příběhu bych chtěla vyjádřit obrovské díky našemu ukrajinskému týmu, a hlavně mé úžasné kolegyni Květě. Bez vaší pomoci by bylo vše o dost komplikovanější.
