Velké plány
Publikováno: 19. 1. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Protože jsme zase o rok blíž velké reformě, která Českou republiku čeká v budoucnosti, je potřeba si usilovně přát, aby se konečně něco změnilo! A to v souvislosti s koncepcí sociálního bydlení pro roky 2015 - 2025, kterou vytváří Ministerstvo práce a sociálních věcí a Ministerstvo pro místní rozvoj. Tato koncepce by měla začít platit, pokud vše půjde hladce, od roku 2017. Nutnost těchto změn v posledních letech nastartovaly velké výdaje na dávky na bydlení a také zhoršující se situace s ubytovnami, na kterou jsme již také několikrát upozorňovali v našich článcích. Můj text vychází ze situací, s kterými jsem se při své práci setkala a kdy jsem porovnávala v jedné lokalitě cenu bydlení v nájemním bytě a v ubytovně.
Pokud porovnáme ceny za nájemní byty a ubytovnu, je jasné, že ubytovna je předražená a využívá bezvýchodné situace svých obyvatel a také financí ze státní pokladny. Pokud porovnáme ceny u podobně velkých obytných prostor, nejnižší cena nájemního bytu o velikosti 1+1 byla 4.600,- Kč. Cena za srovnatelnou bytovou jednotku pro jednotlivce na ubytovně byla dražší minimálně o 500,- Kč, navíc se společným sociálním zařízením. V dalším případě platila matka s dětmi na ubytovně 11.500,- Kč a po přestěhován do podnájmu o velikosti 2+1 platila 7.700,- Kč, tedy o necelých 4.000,- Kč méně. A to i v případě, kdybychom přičetli více peněz za vodu pro 5 dětí. V posledním případě porovnáváme tři dospělé členy domácnosti, kteří platí měsíčně za ubytovnu celkem 10.500,- Kč, tak ti by mohli za tuto cenu mít dokonce byty dva, aby se jejich dospělé dítě osamostatnilo.
Na základě těchto porovnání se mi potvrdil předpoklad, že cena ubytovny je vždy vyšší než u nájemního bytu, i když se jedná o rozdílnou kvalitu. Zároveň nálepka bydlení na ubytovně snižuje takto ubytovaným jejich sociální status, a proto se většina lidí, pokud to jen trochu jde, snaží těmto místům při hledání bydlení vyhnout. Bohužel velkým problémem na trhu s nájemními byty jsou kauce. Chápu, že v dnešní době je kauce běžným nástrojem všech majitelů, kteří mají špatné zkušenosti s podnájemníky, nicméně pro lidi ohrožené chudobou je leckdy její zaplacení nepřekonatelnou bariérou. Mou hypotézu také potvrzuje koncepce sociálního bydlení pro rok 2015 – 2025, kde je uvedeno, že: „podíl příjmů vydaných na bydlení činil u osob ohrožených chudobou 40 %, tedy téměř dvakrát tolik, než kolik dávaly na bydlení domácnosti v ČR celkem“ (MPSV, 2015)
Nápravu mohou zajistit jednotlivé obce, které budou bojovat se situací ohledně ubytoven, ale měly by jim také být zajištěny nástroje, které jim v tomto pomohou. A těmito nástroji nemyslím např. (ne)souhlas obce k tomu, aby byly vypláceny dávky na bydlení z hmotné nouze. Pokud zároveň obec nezajistí pro obyvatele ubytoven jiné bydlení, je to pro ně likvidační. Hlavním úkolem do budoucích let je dle mého postupný přechod k obecnímu sociálnímu bydlení, do kterého se bude muset hodně investovat tak, aby vznikla konkurence současným předraženým a nevyhovujícím ubytovnám.
Takže co se bude dít v Ústí nad Labem dál? Máte nějaké tipy?
Vice informací o nové koncepci Sociálního bydlení můžete najít zde.
Tento článek vychází ze závěru seminární práce použité na předmětu Veřejná politika na Univerzitě Karlově.
