Více než 5000 dětí v Iráku může díky systému distančního vzdělávání pokračovat ve výuce
Publikováno: 4. 9. 2020 Doba čtení: 5 minut
Přístup ke kvalitnímu vzdělání neměly děti v severním Iráku roky snadný kvůli probíhajícímu konfliktu. Teď, když se svět potýká s pandemií COVID-19 a podniky a instituce jsou zavřené, stojí dětem v cestě ke vzdělání další překážky. Školy jsou v Iráku uzavřené od února. Člověk v tísni ale našel řešení, jak dětem v guvernorátech Ninive, Kirkuk a Salah Al din, umožnit, aby mohly pokračovat ve výuce.
“Díky distančnímu vzdělávání se děti mohou dál učit a pomáhá jim to zůstat ve cviku a na učení se soustředit,” říká Abdul, 28letý učitel z chlapecké školy v Ninive a dodává: „Když žáci přestanou na určitou dobu chodit do školy, zvyknou si na to a později se jim pak nechce k učení vracet.” Člověk v tísni pomohl usnadnit přechod z vyučování ve třídě k domácí výuce. Učitelům jako je Abdul jsme poskytli školení, jak správně vést hodiny a jak využívat fotky a videa, která jsou zasílaná na mobilní telefony. Děti se tak učí z materiálů, které přicházejí na telefony jejich rodičů a učitelé jim jsou k dispozici, když se potřebují na cokoliv zeptat.
“Ve škole, kde je třída plná spolužáků, není takový prostor, abych se mohla učitele na všechno ptát,” říká třináctiletá Shahad. “Teď se ale můžu zeptat i několikrát během hodiny.” Shadad je ráda, že může pokračovat v učení z domova a zjistila, že tento způsob výuky má i své výhody. Každý týden má čtyři kurzy matematiky, angličtiny, arabštiny a přírodovědy a dostane se jí odpovědi na spoustu otázek, které má. Chce mít jistotu, že všemu skutečně rozumí.
Shahad si doma našla ideální klidné místo na učení a její rodina ji ve studiu podporuje. Rodiče jí dokonce koupili telefon, aby se mohla učit kdykoliv. “Být u toho, když se vaše dítě učí, je skvělé. Můžete mu pomoci, když potřebuje a podporovat ho v tom,” říká Shadina matka. Kdyby prý jej děti neměly každý den vyučování a další aktivity, tak by si pravděpodobně hrály s ostatními dětmi nebo jí pomáhaly doma.
“Pozoruji, že se s každodenními hodinami stále zlepšují a rozvíjejí,” říká vděčně. Kromě klasických hodin se děti mohou věnovat i dalším aktivitám, které Člověk v tísni vytvořil v rámci psychosociální podpory, kterou dětem v Iráku poskytuje.
"Když se škola zavřela, byla jsem hrozně smutná a zklamaná"
Když se situace začala zhoršovat a školy byly uzavřené, trávila jedenáctiletá Ghofran většinu času kreslením nebo sledováním pohádek. Byla ale nervózní, nevěděla, co se bude kvůli COVID-19 dít a co to bude pro ní a její rodinu znamenat. Když začala výuka na dálku, měla problém se soustředit na úkoly a sama číst. Brzy ale i za pomoci svých rodičů našla způsob a rytmus učení, který jí vyhovuje. “Díky těmto hodinám se můžu učit a něčemu se věnovat, když je zákaz vycházení,” říká Ghofran. “Po tom, co jsem se zase začala učit, už nejsem tak nervózní jako předtím. A také díky tomu, že můžu být denně v kontaktu se svými kamarády a učiteli. Když se škola zavřela, byla jsem hrozně smutná a zklamaná,” vypráví Ghofran, když sedí doma ve jedné z vesnic v guvernorátu Ninive a popisuje, jak se doma nudila. Dívala se na animované filmy a hrála si se svou malou sestrou. “Byla jsem nadšená, když jsem se zase mohla začít učit,” říká o dostančním vyučování, které podporuje Člověk v tísni.
Příležitost zapojit se do smysluplné práce v tak nejisté době, bylo přínosné i pro učitele. “Do aktivit Člověka v tísni jsem se zapojil ve velmi těžké době,” vysvětluje Abdul. "Cítil jsem se pod tlakem a bylo mi úzko z těch všech zpráv o COVID-19, z toho, kolik lidí bylo nakažených, kolik jich zemřelo. Potřeboval jsem něco, na co bych se mohl soustředit a tahle pracovní příležitost byla přesně to, co jsem potřeboval.”
Více než 5000 dětí v Iráku se díky systému distančního vzdělávání učí na dálku
Chtěl by být inženýrem
Na začátku bylo potřeba vše vyladit. Ne každá rodina věděla, jak používat mobilní aplikace, které byly potřeba k vyučování, některé neměly dostatečný přístup k internetu. Pracovníci Člověka v tísni těmto rodinám pomáhali, aby se na nový proces rodiče i děti naladili a vše správně fungovalo. Účast v novém typu třídy byla zpočátku nízká, ale po pár týdnech Abdul zaznamenal rychlý nárůst žáků, kteří se začali do vyučování zapojovat. Děti říkaly o vyučování svým kamarádům a žáků tak přibývalo.
“Možná že v budoucnu se děti budou učit takhle na dálku, takže být toho součástí na samém začátku, je pro spoustu dětí zajímavé,” říká Rakan z Ninive a dodává, že mu distanční vzdělávání změnilo pohled na spoustu věcí a začal jinak přemýšlet i o své budoucnosti. Dvanáctiletý Rakan si nejdříve myslel, že si od školy odpočine a užíval si volného času, kterého najednou měl mnohem víc. Hrál fotbal, trávil čas se svým otcem na zahradě a také se věnoval svému koníčku – čtení. Už dříve po škole navštěvoval různé kroužky, které Člověk v tísni provozuje v rámci psychosociální podpory dětí a byl rád, že se nyní může účastnit z domova. “Když jsem se o téhle možnosti dozvěděl, měl jsem hroznou radost. Na kroužkách mě to bavilo a užíval jsem si, že po škole můžu být s kamarády a učiteli,” říká Rakan a dodává, že by se jednou rád stal inženýrem: “Rád zkouším nové věci, zajímají mě novinky a technologie. Teď jsem součástí něčeho, co je v mé zemi úplně nové a baví mě to.”
Ačkoliv děti i učitelé doufají, že se budou moci vrátit do tříd, tato nová zkušenost je pro ně přínosná a navíc díky vyučování na dálku nebudou v učení pozadu, až školy zase otevřou.
Člověk v tísni umožnil pokračovat ve vyučování na dálku přibližně 5300 dětí ve více než 22 školách ve 24 komunitách. Tato pomoc byla možná díky prostředkům Iráckého humanitárního fondu, který spravuje Úřad OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí (OCHA) a německého BMZ ve spolupráci s Malteser International.
