Analýza: Migrantů v zemích V4 pomalu přibývá, postoj lidí k migraci je oproti průměru EU více negativní

Analýza: Migrantů v zemích V4 pomalu přibývá, postoj lidí k migraci je oproti průměru EU více negativní

10. 4. 2020

Po roce 1989 se země V4 postupně stávají cílovou destinací pro řadu cizinců. Zatímco v ČR dnes čítají více než 5 % obyvatelstva, v Polsku to stále není ani 1 %. Množství cizinců s mezinárodní ochranou je v celé čtyřce shodně nízké a veřejné nálady k migraci, zejména k té ze zemí mimo EU, jsou obdobně negativní.  

Společný poválečný vývoj v zemích tzv. Visegrádské čtyřky, charakterizovaný podobným politickým režimem v rámci Východního bloku, výrazně určil i podobu migrace směřující z a do jejích jednotlivých zemí. Zatímco po odeznění poválečných přesunů obyvatelstva se až do konce 80. let jednalo jednoznačně o státy zdrojové, z nichž lidé odcházeli nebo prchali na Západ, od 90. let se v jednotlivých zemích tento demografický vývoj kvalitativně proměňuje. Začíná dominovat emigrace dobrovolná, kdy lidé odcházejí do ciziny za prací a studiem, a zároveň se ze zemí V4 stávají postupně státy cílové, které si jako svojí destinaci vybírají osoby, jež hledají lepší příležitosti, než mají ve svých domovinách nebo prchají před útlakem a perzekucí.

Migrační profily států V4 se přitom dále vyvíjejí různorodě. Zatímco migrační saldo v ČR (rozdíl v hodnotě emigrace a imigrace za časový úsek) od počátku 90. let zůstává prakticky nepřetržitě kladné, v Polsku je tomu z důvodů mohutné ekonomicky motivované emigrace právě naopak. Různí se i skladba jednotlivých populací imigrantů v zemích V4 z hlediska jejich původu, relativní podíl množství migrantů na celkové populaci, jakož i počet a původ osob, kteří v dané zemi úspěšně žádají o mezinárodní ochranu (azyl, příp. doplňkovou ochranu). Zajímavou skutečností nicméně zůstává fakt, že co se týče poměru peněz, které do zemí V4 posílají jejich občané žijící v cizině, a naopak kolik peněz z V4 odesílají cizinci do svých domovin (remitence), vyjma Polska byly i v roce 2018 státy V4 stále ještě čistými příjemci.    

Je to ale právě migrace vázaná na žadatele o mezinárodní ochranu, která ve všech zemích V4 vedla k tomu, že se migrace stala v posledních letech politickým tématem. Nárůst počtu migrantů a uprchlíků směřujících do Evropy ze zemí Blízkého východu a severní Afriky, který započal v roce 2015, se v důsledku projevuje ve stupňující se přísnosti vlád dotyčných zemí a částečně i celé EU vůči migrantům a/nebo uprchlíkům. To se obdobně ukazuje v rovině rétorické a různoroději v rovině reálných zákonných opatření, ty zaznamenaly nejvýraznější posun směrem k tvrdším restrikcím v Maďarsku.

Restriktivní politiky a ostrá rétorika jsou vzájemně provázané s negativním veřejným míněním zasahující většinu skupin migrantů. To je sice na jednu stranu částečně založené řadou pochopitelných obav, ale rovněž umocňované nevyváženým zpravodajstvím, nedostatečnou informovaností veřejnosti, šířením dezinformací a politickým oportunismem.  

Aktuálním specifikem zemí V4 je rovněž vzájemně blízká formulace zájmů v rámci regionálního uskupení Visegrádské skupiny, které podkresluje jejich v zásadě jednotné vystupování na půdě institucí Evropské Unie, kde se např. stavějí proti systému povinných přerozdělovacích kvót v rámci Společného evropského azylového systému, a naopak podporují posilování vnějších hranic EU. Postoj V4 se v tomto ohledu postupně stává hlavním proudem v celé Evropské unii. Dokladem neobvyklé blízkosti zahraniční politiky států V4 v oblasti migrace je i skutečnost, že z pěti států, které jako jediné v prosinci 2018 odmítly schválit Globální pakt OSN o migraci, byly tři členské státy Visegrádské skupiny, Slovensko se pak jako jeden z dvanácti států zdrželo (152 států hlasovalo pro). Naopak Globální pakt OSN o uprchlících ze zemí V4 odmítlo pouze Maďarsko, čímž potvrdilo svůj – ze zemí V4 nejtvrdší - postoj vůči migrantům a uprchlíkům. 


Autor: Ondřej Novotný