Vzhůru do kadeřnického salónu

Publikováno: 23. 5. 2019 Doba čtení: 4 minuty
Vzhůru do kadeřnického salónu
© Foto: Tereza Králová

V rámci kariérního poradenství motivujeme a podporujeme mladé lidi a vytváříme pro ně různorodou nabídku aktivit. Kromě individuální práce realizujeme také skupinové aktivity v podobě besed, poznávacích výletů či zážitkových exkurzí, na kterých mají účastníci možnost naučit se nové věci, poznat nová místa, získat nové zkušenosti a taky se seznámit s konkrétními povoláními.

Jeden takový workshop se odehrál v Rokycanech na konci března. S partou děvčat jsme vyrazily do místního kadeřnictví, aby se seznámily s tím, co obnáší povolání kadeřnice, ale také s tím, jaké to je být majitelkou a mít za chod celého podniku zodpovědnost. Pro všechny účastnice to byla první zkušenost s kadeřnickým salónem. „Nikdy jsem v kadeřnictví nebyla. Vždycky mě stříhala máma nebo jsem se stříhala sama. Stříhám taky svoje kamarádky,“ komentovala jedna z dívek.

Stává se, že mladí lidé ze vzdělávacího procesu vypadávají, mění obory nebo je předčasně zcela opouštějí, protože jim chybí dostatečná motivace a podpora. V rámci naší spolupráce jim proto ukazujeme pestrou škálu různých povolání a oborů. Někteří si z nich mohou vybrat ten, který je zajímá nejvíce, jiní si uvědomí, že změna oboru v průběhu studia nemusí být vhodná, protože i jiná povolání mají svá úskalí, které jen na první pohled nevnímají. „Aby měly akce větší dopad, musí být pro účastníky něčím zajímavé. Proto jsme se v rámci dnešního workshopu domluvily, že nepůjde jen o exkurzi do kadeřnictví a povídání o povolání u čaje, ale v průběhu diskuse měly holky možnost se nechat ostříhat nebo učesat,“ přibližuje průběh workshopu Martina Bláhová, pracovnice kariérního poradenství.

Během toho, co první ostýchavě usedla do křesla, ptám se ostatních na to, co by chtěly dělat. „Chtěla bych mít vlastní podnik, abych nemusela mít šéfa,“ dostává se mi rychlá odpověď. Mluvíme tedy o tom, jaká pozitiva, ale také úskalí, může vlastní podnik přinést. „Je skvělé nemít šéfa a řídit podnik podle vlastních představ, ale v začátku to nejde bez finančních investic a zkušeností. Zkuste mi říct, jak byste například řešily, kolik zboží a jakého máte objednat,“ nahazuji k zamyšlení. Po krátké debatě samy konstatují, že nemají o běžném chodu celého podniku žádnou představu. Narážíme taky na to, že být pouze řadovým zaměstnancem přináší sice riziko šéfa, se kterým si nebudeme rozumět, ale zároveň nemáme zodpovědnost za celý podnik a práce pro nás s úderem zavírací doby zkrátka končí. A to už se střídají v kadeřnickém křesle a všechny se předhánějí v selfíčkách a dokumentují kadeřnickou změnu své kamarádky. Nechybí vzájemná podpora a pochvaly.

„S holkami řešíme i možnost retrostipendií, což je nástroj, který často může zabránit jejich předčasnému odchodu ze vzdělání. Podmínkou jejich vyplácení je dobrá docházka do školy, slušný prospěch a bezproblémové chování,“ doplňuje v mezičase Martina Bláhová možnosti podpory. Příjemcem retrostipendií je student sám nebo rodina žáka. Jeho výše je až 12 000 Kč ročně a jednou ze základních podmínek vyplácení je také to, že nejvyšší dosažené vzdělání jednoho z rodičů dítěte není vyšší než základní. Další podmínky plní student sám. Poskytnuté finance může rodina využít na náklady spojené s docházkou dítěte do školy. Vše rodina dokládá účetními doklady. Celý systém motivuje rodinu, aby zajistila řádnou docházku svých dětí do školy, protože studium dítěte tak nezatíží jejich rodinný rozpočet. „Momentálně o retrostipendium usilujeme se třemi z těchto dívek,“ upřesňuje.

Kadeřnice zkouší na každé z holek trochu něco jiného. Společně debatují nad tím, jak správně mýt vlasy, kdy je nezbytné používat kondicionér, proč je dobré zastřihávat konečky, a majitelka jim vypráví o tom, co ji vedlo k tomu, aby si otevřela vlastní salón a jak i ona byla nejprve řadovým zaměstnancem. „Taky jsem začínala s tím, že jsem byla v kadeřnictví jen zaměstnaná. Po čase jsem zjistila, že vím, co to obnáší a že jsem ochotná za to převzít zodpovědnost a šla jsem do vlastního podniku. Ale potřebovala jsem do začátku kapitál, který jsem rozhodně hned po škole neměla. Nevýhodou je, že vlastní podnik znamená, že práce pro mě nikdy nekončí – když zrovna nestříhám, musím zařídit objednávku zboží, vyřídit účetnictví a mnoho dalšího,“ vypráví.

Všechny čtyři se vystřídají v kadeřnickém křesle a v závěru se shodují nejen na tom, že tahle návštěva kadeřnictví pro ně určitě nebyla poslední, ale také na tom, že žádné pracovní začátky nejsou jednoduché, jak by si přály. 


Autor: Tereza Králová

Související články