Přesně tak tomu bylo i u paní Ireny, která v dubnu 2024 nastoupila na výkon veřejné služby. Na začátku se cítila nejistá a měla strach, že nebude vědět, jak s dětmi pracovat, takže se raději držela v pozadí a věnovala se úklidu.
Její životní cesta nebyla jednoduchá. Prošla obdobím, kdy zůstala bez domova, bez zázemí i jistot. Díky programu Housing First ale získala stabilní bydlení, které se stalo jejím novým začátkem. Postupně v sobě znovu objevila tvořivost a radost – začala malovat kamínky, které nechává na veřejných místech, aby potěšily náhodné kolemjdoucí.
Zásadní obrat v jejím postoji nastal, když ji sociální pracovnice jemně a citlivě nasměrovala k práci s dětmi, konkrétně k doučování. „Ujišťovala jsem ji, že jsem ráda, že ji máme, a že bych byla ráda, kdyby mi s dětmi pomohla,“ říká sociální pracovnice. Zpočátku šly na doučování společně. Bylo potřeba mnoho chválení, podpory a ujišťování, že svou práci odvádí dobře. Výsledek byl ale okamžitý a silný. Po první společné schůzce děti paní Irenu objaly, vyptávaly se, kdy přijde příště, a zda si budou zase číst. Paní Irena byla dojatá. Byla to pro ni hluboká a citlivá zkušenost, po které s nadšením souhlasila, že se chce dětem věnovat více. Společně s terénní pracovnicí tak začala řešit svou profesní budoucnost. Probíraly možnosti zaměstnání, dobrovolnictví i rekvalifikačních kurzů.
Paní Irena se nakonec rozhodla pro zásadní krok. Přihlásila se na rekvalifikační kurz Pracovníka v sociálních službách s cílem pracovat v budoucnu ve službách určených pro děti. Služba terénních programů ji v tom nadále podporuje. Paní Ireně jsme darovali počítač, který může využít k přípravě na kurz i k budoucímu povolání.
Příběh paní Ireny ukazuje, že díky odhodlání a podpoře může člověk najít nový směr. Jsme hrdí, že jsme mohli být u její cesty, a těšíme se, že její nadšení a zkušenosti budou dál přinášet radost dětem.
Jsme tu pro všechny, kteří hledají pomoc, podporu nebo jen potřebují nasměrovat. Neváhejte se na nás kdykoli obrátit.
