Zápisky terénního pracovníka: Jak se pan David rozhodl změnit svůj život

Hledání střechy nad hlavou

Pan David takovou sílu našel. Přišel k nám do kanceláře a já hned začal zjišťovat, co vlastně potřebuje. Prvním překvapením pro mě bylo, že už nežije v širším společenství na tzv. Solňáku, a že aktuálně přespává pod mostem poblíž jedné čerpací stanice. Pan David mi vše vysvětlil s úsměvem na tváři. Vyprávěl mi o tom, že vztahy mezi obyvateli lokality nejsou tak idylické, jak to na první pohled vypadá. Proto odtamtud odešel. To, že přespává pod mostem, pro něj bylo poslední kapkou v jeho dlouholeté zkušenosti života na ulici. Proto mě požádal, jestli mu můžu pomoci vyřídit dávky v hmotné nouzi a také najít nějaké bydlení, kde by mohl hlavu složit. Z mé pozice terénního pracovníka nic nového ani překvapivého, ale ocenil jsem pana Davida, že se rozhodl svůj život začít měnit a já jsem mohl být nápomocen.

Vše začalo standardně jako u každého jiného klienta - a to zaregistrováním na úřadu práce, s čímž měl klient bohaté zkušenosti, díky kterým vše zvládl sám. Na hmotné nouzi už jsem pana Davida raději doprovodil, abychom věděli, co bude třeba. A vyplatilo se, protože pracovnice požadovala po klientovi prokázat bydliště a on mohl jen sdělit, že bude přespávat pod mostem. To pracovnici nebylo příliš po chuti a navrhla mu, že když půjde přespat na noclehárnu a předloží k žádosti o dávku v hmotné nouzi doklad, že zde přespává, bude to považovat za prokázání bydliště s tím, že požádá o místo v místním azylovém domě pro muže.

Panu Davidovi jsem ještě několikrát zopakoval, co má v první řadě udělat. Odkýval, že všemu rozumí. Důležité bylo, že mu nedělalo potíže se dostavit vždy na domluvenou konzultaci. Problém nastal jinde. I když pan David sliboval, že půjde na noclehárnu hned týž den, jak mu bylo doporučeno, tak to neudělal a domníval se, že se na to nepřijde. Při další návštěvě na úřadu práce se ukázalo, že neuvádí pravdivé údaje a bylo mu pracovnicí úřadu práce důrazně doporučeno, že pokud nedoloží ubytování na noclehárně, nebude pokračovat v řízení o dávce. Přesto mu však žádost o dávku v rámci příspěvku na živobytí přijala a zároveň mu vydala výzvu na doložení požadovaných dokladů. Díky tomu panu Davidovi došlo, že se mu jeho vyhýbavý manévr nevyplatil a on teď opravdu musí. Nakonec opravdu přespával na noclehárně, doklad řádně doložil a úřad práce mohl pokračovat v řízení o dávce.

„Zapomenuté“ manželství

Vyskytl se však jiný problém. Pan David byl v době podání žádosti o dávku v hmotné nouzi stále ženatý, a tak jsme museli společně napsat žádost o rozvod. Tu měl již před deseti lety podanou, ale neměl na soudní poplatek, a tak mu byla žádost o rozvod zastavena. Manželku již víc jak deset let neviděl a během dlouhého života na ulici neměl potřebu tuto situaci řešit. Mezitím se mi úspěšně podařilo intervenovat v azylovém domě o místo pro pana Davida, takže se mohl ubytovat a konečně se v klidu, v suchu a teplu vyspat. To se ale též neobešlo bez komplikací, protože před nástupem do zařízení musel doložit potvrzení od lékaře o bezinfekčnosti, což je základní podmínka pro vstup do zařízení. Pan David byl však bez prostředků a praktický lékař požadoval za vyřízení potvrzení úhradu. Úřad práce se s námi o mimořádné okamžité pomoci odmítl bavit s tím, že zdravotní úkony neproplácí. Pan David si naštěstí půjčil od známého, protože věděl, že první dávka je už na cestě.

Pan David během měsíce zvládnul vše potřebné k vyřízení jeho záležitostí, včetně žádosti o doplatek na bydlení pro úhradu pobytu v azylovém domě. Nyní řešíme jiný problém. Úřad práce mu nevyplácí celou dávku v hmotné nouzi v částce životního minima, ale uplatnil sankci v rozsahu 30% rozdílu mezi životním a existenčním minimem, protože je stále ženatý. Také ho nutí podat si návrh k soudu na stanovení výživného na nerozvedeného manžela jako uplatnění všech nároků a pohledávek.

Stále je tedy na čem pracovat. Momentálně se snažíme řešit problém s výší dávky a uvidíme, jak se k tomu úřad práce postaví. Mluvíme s klientem o možnostech zaměstnání, ale vzhledem k jeho zdraví a dlouholetém užívání drog je to složitější. Sám si ale požádal o veřejnou službu na hmotné nouzi a tím si zvyšuje svůj příjem. Jak mi sám sdělil, doporučila mu to sociální pracovnice azylového domu v rámci individuálního plánu. To zvládá celkem bez potíží.

I když jeho status osoby bez domova se nezměnil, jeho skutečná situace určitě ano. Ani režim azylového domu mu nečiní problémy, což rozhodně není pravidlem. V některých odborných publikacích se hovoří o sociální práci jako o procesu změny. V případě pana Davida je možné hovořit o naplnění procesu jeho životní změny, kterou je nutné dál naplňovat a posouvat dál, aby se proces nezastavil a hlavně nevrátil zpět, odkud se začalo.

*Úvodní foto je pouze ilustrativní.