Zima plná nejistoty pro lidi z Ukrajiny v Gruzii
Publikováno: 8. 1. 2023 Doba čtení: 2 minuty
I do Gruzie dorazila zima. Během prosince zažilo Tbilisi řadu sněhových dní i poklesy teplot. Všichni sledujeme zprávy a osudy Ukrajinců, které trápí teploty pod bodem mrazu, což ještě zhoršují ruské zásahy do civilní infrastruktury.
Gruzií prošlo od začátku války už několik tisíc Ukrajinců, málo se však píše o více než 25 tisících Ukrajinců, kterým se nepodařilo dostat do dalších zemí – Německa nebo Kanady. Většina Ukrajinců, kteří zůstali v Gruzii, pochází z momentálně okupovaných oblastí východu země a nemají jistotu, že se budou mít kam vrátit.
Tamaře je 71 let. V současné době je ubytovaná v hotelu financovaném v rámci společného programu ukrajinského občanského sdružení "United Together" a Člověka v tísni v Gruzii. Ještě v říjnu Tamara pracovala jako vedoucí laboratoře v jedné továrně v Záporoží. Ukrajinu opustila 22. listopadu a vydala se na cestu, kterou podnikají i mnozí další – přes Krym, Rusko, a nakonec přes gruzínskou hranici v Larsi až do Tbilisi.
Tamara je v Tbilisi se svou malou vnučkou. Ta má během dne distanční výuku, kterou stále organizuje její škola doma na Ukrajině. Školní den ovšem přerušují výpadky spojení kvůli nedostatku elektřiny nebo raketové útoky, které ovlivňují připojení školy. Tamara nechtěla opustit svůj domov, ale kvůli bojům byla uzavřena továrna, kde pracovala, a jí už nezbylo nic jiného než odejít. Frustrace v jejím hlase a slzy v očích zasáhly všechny v místnosti.
Co bude dál, nikdo neví
Hotel, kde jsem se s Tamarou setkala, vyčlenil dvě patra pro ukrajinské uprchlíky. V porovnání s celkovým počtem Ukrajinců v Gruzii jich tento hotel může ubytovat jen velmi málo. Mnoho ukrajinských uprchlíků, s nimiž jsem mluvila, dává přednost životu ve společnosti lidí, kteří chápou, čeho byli svědky a před čím utíkali. V hotelu je teplo a nedávno prošel rekonstrukcí, na rozdíl od mnoha bytů, kde našli ubytování Tamařini krajané.
Všechny rodiny mají ve svém pokoji malou kuchyň se základním vybavením a mohou si tak připravovat jídlo sami. Všichni vědí, že hotel je pouze dočasným řešením. Gruzínská občanská sdružení a aktivisté sice poskytují současné ubytování díky crowdfundingu, ale jakmile tyto finanční prostředky dojdou, uprchlíkům už nezbude jiná pomoc. Když jsem se jich ptala, co budou dělat dál – nájemní ubytování je nyní v Gruzii, zejména v Tbilisi, neúměrně drahé – většina z nich se shodla na tom, že možná budou nuceni se z Gruzie odstěhovat a případně se vrátit domů do další nejistoty.
