Život v nejistotě, ale my to nevzdáváme.

Publikováno: 8. 2. 2016 Doba čtení: 3 minuty
Život v nejistotě, ale my to nevzdáváme.
© Foto: ČvT archiv

                           Nezaměstnanost je jedním z charakteristických znaků sociálně vyloučené lokality, jakou jsou například právě Předlice. Lidé, kteří v této lokalitě žijí, mají výrazně zhoršené pracovní možnosti, což se odráží také na jejich sociální situaci. Většina z nich je dlouhodobě nezaměstnaná, nebo pracuje tzv. „na černo“. Mají tak velmi omezený přístup k finančním zdrojům, což nemusí být jen důsledkem diskriminace na trhu práce nebo nedostatku pracovních nabídek. Ústecký kraj se totiž stále potýká s nejvyšší nezaměstnaností v ČR a navíc je mnoho lidí také zadlužených. A proč o tom píšu? Protože většina našich klientů v takové situaci je, ať už dobrovolně, nebo nedobrovolně. A těm, kteří mají zájem a chtějí svou situaci změnit, se snažíme pomáhat.

            Lidem ze sociálně vyloučené lokality dává trh práce jen velmi malou šanci najít si stálé zaměstnání. To je navíc zesíleno nejistotou udržení si zaměstnání a nízkého příjmu bez šance jeho růstu. Většině potenciálních zaměstnavatelů se někteří lidé, žijící v této lokalitě, jeví jako nezaměstnatelní, jelikož jsou bez kvalifikace, nebo mají ji mají jen velmi nízkou.  

            V podobné situaci je nyní i paní Anna, která se snaží najít brigádu na pozici uklízečky, nebo pomocné síly v kuchyni, protože má pouze základní vzdělání. Měla oproti jiným lidem více štěstí, protože většinu svého života pracovala. Nejčastěji to bylo právě na pracovní pozici uklízečky nebo dělnice, tedy na pozicích, kde se pracuje za minimální mzdu. To jí ale nevadilo. Byla šťastná, že pracuje a svou práci měla ráda. Téměř dva roky je již ve starobním důchodu, který ale činí pouhých 7000 korun. Po smrti manžela zůstala paní Anna na vše sama, před pár lety si vzali půjčku. Ze svého malého důchodu teď musí zaplatit nájem i splátku bance, kdy jí po zaplacení v podstatě nic nezbývá. S paní Annou jsme tak začaly hledat brigádu, kde by se mohla uplatnit jako uklízečka, nebo pomocná síla. Společně jsme se scházely každý týden. Nosila jsem jí pracovní nabídky, které jsem našla na internetu a paní Anna mi vyprávěla, kde všude se byla ptát na práci a jaké inzeráty našla ona. Myslím si, že by bylo obtížné spočítat, na kolik nabídek reagovala. Někdo byl do telefonu nepříjemný, někdo byl zase ochotný a domluvil si s ní osobní schůzku, přesto však nikdy neuspěla.

            Jelikož jsme se s paní Annou snažily najít brigádu téměř půl roku, přemýšlela jsem jak jí ulehčit od placení měsíčních poplatků. S paní Annou jsem se domluvila, že zajdeme na Úřad práce - státní sociální podporu. Společně jsme podaly žádost o příspěvek na bydlení.  K ní bylo potřeba doložit také doklady jako průkaz totožnosti, nájemní smlouvu, doklad o výši čtvrtletního příjmu a doklad o výši nákladů na bydlení. V průběhu vyřizování dávky ale paní Anna ztratila doklad o přeplatku za elektřinu, bez něhož by jí úřednice neuznala na dávku nárok. Bylo tedy potřeba získat kopii, případné potvrzení o tomto přeplatku. Společně jsme tak zavolaly do společnosti, u které má paní Anna elektřinu. Zde nám bylo řečeno, že musíme zajít na poštu, kde nám na základě jimi sděleného podacího čísla určitě vystaví potvrzení. Aha, omyl! Na poště nám úřednice sdělila, že nám takové potvrzení vystavit nemůže. A tak bylo třeba napsat do energetické společnosti žádost, kde nám konečně vyhověli a zaslali potvrzení o vyplacení přeplatku. Konečně by mělo být vše v pořádku! Naše radost ale byla předčasná. Úřednice, u níž jsme s paní Annou příspěvek na bydlení vyřizovaly, spokojená nebyla. V přehledu plateb prý nikde nevidí, že přeplatek vznikl, což prý potřebuje také doložit. Následoval další hovor s energetickou společností, kde jsem jim vysvětlila situaci a na tomto základě byl paní Anně zaslán přehled všech plateb, včetně přeplatku, který úřednice chtěla doložit. A tak přes veškeré nesrovnalosti a komplikace se nám tak přeci jen nakonec podařilo vyřídit příspěvek na bydlení ve výši 2000 korun, což jí alespoň částečně pomůže při hrazení nájemného. A protože se nevzdáváme, budeme dál společně hledat vhodnou brigádu a věřím, že nakonec bude mít naše úsilí smysl a uspějeme!

 

Autor: Lenka Kratochvílová, terénní sociální pracovnice

Související články