Co člověk, to životní příběh!

Co člověk, to životní příběh!

Při své práci v klubu Aktiv v Nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež v Kraslicích se denně potkávám s mladými lidmi ve věku 15 – 26 let. Každý z nich má svůj životní příběh, které jsou často ovlivněny problémy s nezaměstnaností, nevyhovujícím bydlením či rodinným zázemím, dluhy závislostí na sociálních dávkách. Proč považuji svoji práci za osobní přínos? Protože se od těchto mladých lidí učím, jak se vyrovnávat s tíživými životními situacemi a stavět se k problémům čelem, a to i přes nepřízeň vnějších podmínek. Být pro ně oporou je obohacující i proto, že jsou vděční a dokážou projevit ocenění pro naši každodenní práci, pomoc a podporu.

Dovolte mi, abych se s Vámi o dva takové příběhy podělil.

Jakub, 17 let

Jakub je z Kraslic a pravidelně navštěvuje klub cestou ze školy. Většinou se ale nezdrží příliš dlouho. Postupně jsem zjistil proč tomu tak je, denně totiž pomáhá doma sekat dřevo. Musí vykonávat i další práci. Několikrát jsem se snažil Jakuba za odměnu dostat na příměstský, nebo pobytový tábor. Bohužel marně, jeho zákonní zástupci s tím nesouhlasili.

Přesto, že žije ve velmi skromných podmínkách a nemá to, co si mohou dovolit jeho vrstevníci, nikdy si nestěžuje, ani nenaříká na svůj životní úděl. Právě naopak, dokáže kolem sebe šířit dobrou náladu. Je pozitivní, pracovitý a spokojený. Když například chtěl mobilní telefon, řekl: „No co, najdu si brigádu a vydělám si na něj“. Přesně to se stalo. Společně jsme našli brigádu v jednom obchodním domě. Jestli si myslíte, že si nechal všechny peníze a koupil si nový telefon, tak jste na omylu. Část peněz odevzdal doma a koupil si starší telefon, za který byl vděčný.

Pravda někdy si povzdechne a projeví přání mít to co ostatní, nebo alespoň trochu víc volného času. Tyto úvahy ale velmi brzo hodí za hlavu s tím, že bude líp. Když si uvědomím, co všechno tento mladý muž zvládne, s čím vším se musí vyrovnat, aby splnil všechny povinnosti, které jsou na něj kladeny, a přesto všechno si uchovává pozitivní náhled na život, musím smeknout. Ptám se sám sebe, jak bych to všechno zvládl já.

Příběh Jakuba není ojedinělý. Podobný příběh prožívá i Martin, kterému je 20 let. I on se nachází v nelehké životní situaci, navzdory které si však zachovává pozitivní postoj k životu.

Martin, 20 let

Martin to teď nemá vůbec jednoduché. Odešel od rodičů s cílem osamostatnit se. Našel si podnájem, na který si vydělává prací v obchodním domě. Doufá, že je to jen dočasné zaměstnání. Časem, jakmile ukončí studium na vyšší odborné škole, by si rád našel práci, která odpovídá jeho vzdělání a zaměření.

Studium, práce a další povinnosti stojí Martina mnoho času a úsilí. Přes týden pracuje přesčas a dělá i o víkendu. Tento vyčerpávající koloběh, se stal běžnou součástí jeho dní. Obdivuji s jakým zaujetím a nasazením se tento mladý člověk staví nově vzniklým situacím, které nejsou vůbec jednoduché. O to víc si vážím toho, že mohu spolupracovat s takto motivovaným člověkem, který přesně ví, co od života chce. Mým úkolem je být oporou a tím, kdo může ukázat na určitá rizika a úskalí, na které je třeba si dát pozor.

Martin se u nás v klubu účastní volnočasové aktivity s názvem kuchařská dílna. Vzhledem k tomu, že Martin jí spíše pečivo a studená jídla, (což z dlouhodobého hlediska není nic dobrého pro jeho zdraví), nabídl jsem mu, že si společně můžeme na aktivitě vařit teplá jídla, což má dvě zásadní výhody. Za prvé se naučí vařit jednoduchá a levná jídla, která odpovídají jeho finančním možnostem a schopnostem. Za druhé bude jíst teplá jídla, která přispějí k jeho lepší fyzické kondici a zdraví.

Věřím tomu, že právě tato schopnost je v tuto chvíli pro Martina důležitá. Martin dává druhým velmi dobrý příklad, který je může motivovat a pomoci jim, aby si jednou také dokázali zařídit svůj vlastní život a osamostatnili se a nebyli závislí na druhých lidech. Jeho příklad je učí, že nic není zadarmo. Vidí, že to stojí čas a úsilí, které se z dlouhodobého hlediska vyplatí.

Vidím, že má práce má smysl. To je další důvod, proč svou práci dělám rád.

Autor: Štefan Gabčo , pracovník pro mládež Kraslice, Rotava, Oloví