Dobrovolnice Eva Fernandez: Dostala jsem příležitost poznat Gruzii

Publikováno: 31. 3. 2020 Doba čtení: 3 minuty
Dobrovolnice Eva Fernandez: Dostala jsem příležitost poznat Gruzii
© Člověk v tísni

Eva Fernandez (24) ze Španělska se nedávno přidala do našeho týmu v Gruzii, aby nám pomohla s komunikací a projekty. 

Evo, proč sis zvolila kariéru v oblasti rozvojové a humanitární práce?

Studovala jsem antropologii a po dokončení bakaláře jsem se přihlásila na magisterský obor Humanitární akce. Pracovala jsem v různých mezinárodních organizacích, jako je Médecins du Monde nebo indický Červený kříž v Bombaji. Dostala jsem skvělé příležitosti žít a pracovat i v Mexiku nebo Keni. A pak jsem se přihlásila do dobrovolnického programu Evropské unie. EU Aid Volunteers je iniciativa, kterou financuje Evropská komise, aby zapojila evropské občany do spolupráce s komunitami, které prožívají humanitární krize a jiné problémy. Cílem je podpořit projekty, zvýšit odolnost těchto lidí a předat jim znalosti. Jsem moc ráda, že jsem se mohla zapojit do práce Člověka v tísni v Gruzii. Mám na starost hlavně propojování se soukromým sektorem.

Co tě zavedlo zrovna do Gruzie?

Gruzie je tak zajímavá a jedinečná země! Nemohla jsem se dočkat, až poznám z první ruky místní tradice, hodnoty, životní styl a společnost, která je tak kulturně různorodá. Ovšem lhala bych, kdybych říkala, že v mém rozhodnutí nehrály roli take chačapuri (pozn. gruzínské placky se sýrem).

Jaké byly tvé první dojmy z Gruzie?

Když jsem si zadala Gruzii do internetového vyhledávače, vypadly na mě nádherné hory, odlehlé kláštery a malebné vinice. Když jsem do Gruzie přijela, nejvíc pro mě byla ta pohostinnost. Gruzínci jsou vždycky připravení vám s úsměvem pomoci. Fascinuje mě, jaké jsou Tbilisi umělecké a bohémské město. Vypadá to, že to je dost zajímavé místo pro mladé.

Jak se ti teď v Gruzii žije?

Jako na mnoha dalších místech na světě, i tady život hodně ovlivňuje šíření koronaviru. Gruzínská vláda nicméně hned od začátku přijala důležitá opatření a vyhlásila nouzový stav. Teď máme přísná pravidla. Nesmíme se sdružovat a potkávat, abychom virus nešířili. Naštěstí už před touhle krizí jsem se stihla zamilovat do gruzínské kultury. Je té španělské tak trochu podobná, hlavně v pracovním prostředí. Zároveň se cítím být uvnitř komunity, jako součást týmu. Užívala jsem si i čas po práci. Nebyl večer, kdy bych v Tbilisi nevyrazila na nějakou výstavu, koncert nebo divadlo.

Co je náplň tvé práce pro Člověka v tísni?

V Gruzii se zaměřujeme na rozvoj venkova, občanské společnosti a sociální ochranu. Tyhle různé kontexty mi umožňují hodně se toho o Gruzii naučit. Nejvíc mi k srdci přirostl projekt Jeden svět na školách, tedy výuka lidských práv skrze dokumentární filmy. Mladí lidé mají možnost se zapojit, je to zábavná a interaktivní forma vyučování. Ještě bych dodala, že mám moc ráda své kolegy. Dělají skvělou práci a ještě mě učí každý den gruzínsky. Takže jim vzkazuji madloba (děkuji)!

Jak bys chtěla ty osobně přispět v gruzínských projektech?

Doufám, že se mi do našeho týmu podaří přinést novou perspektivu. Těším se, až budu moci jakýkoliv projekt podpořit. Na školení u Evropské unie jsem se toho docela dost naučila.

Chybí ti domov?

Bohužel občas ano. Chybí mi španělský olivový olej, uzeniny nebo sýr Manchego. Po pravdě mi moc chybí také procházky živými ulicemi Madridu a moje rodina.

Díky, Evo. Hodně štěstí v Gruzii!

Přečtěte si více o naší práci v Gruzii!

Autor: Ramaz Chichinadze, mediální koordinátor v Gruzii

Související články