iDNES.cz: Nejhorší je nejistota, pozice asistenta pedagoga potřebuje větší systémovou podporu, říká Alexandra Petrů
Publikováno: 5. 11. 2019 Doba čtení: 3 minuty
V českých školách je 21 000 asistentů pedagoga, stále to ale nestačí na to, aby dostaly podporu při vzdělávání všechny děti, které to potřebují. Po novelizaci školského zákona v roce 2016 mohou školy na platy asistentů čerpat finanční prostředky z podpůrných opatření, přesto je jejich pozice ve školách nadále nejistá. O roli asistentů pedagoga a potížích, se kterými se ve školách setkávají, mluvila v rozhovoru pro iDNES.cz Alexandra Petrů (Varianty) a Petra Kovalová (asistentka pedagoga).
Asistenti pedagoga mají nějakou podobu na papíře, ale realita bývá často jiná. Jaká je praxe ve školách?
AP: Je to ošetřené zákonem, jde o podpůrné opatření číslo tři, což samo o sobě zní hrozně. Asistenti jsou přidělovaní ke konkrétnímu dítěti, takže když se dítě odstěhuje a změní školu znamená to, že asistentovi pedagoga končí smlouva a odchází zároveň s dítětem. Nejhorší je nejistota pracovní pozice, nesystémovost a chybějící kontinuita práce asistenta. To, že asistent najednou odejde ze třídy, je narušení kolektivu, což může způsobit zbytečné problémy mezi dětmi. S tím je spojené i vnímání asistentů pedagoga sebe samými nebo veřejností.
Jedná se ale o asistenta pedagoga, tedy měl by pomáhat učiteli, ne jen jednomu dítěti. Pokud je ale přidělován k dítěti, tak je přeci logické, aby tam už asistent nebyl, když ho nikdo nepotřebuje.
AP: To souvisí s tou nesystémovostí. Podle nás by měl být asistent pedagoga přidělován na školu automaticky – podle počtu žáků, podle sociodemografického složení obyvatel, jestli je spádově v sociálně vyloučené lokalitě nebo ne. Ta pozice by měla být zakotvená v rámci školy, ne dítěte. Protože během školního roku může přijít dítě, které bude asistenta potřebovat a on tam nebude, protože vyřízení doporučení trvá dlouho.
PK: Asistenta dnes díky inkluzi potřebuje spousta dětí. Jsou třídy, kde je třeba šest, osm nebo dvanáct dětí s individuálním vzdělávacím plánem (IVP) a k tomu je tam ještě dítě, ke kterému je asistent pedagoga vyloženě „napsaný“. My ale pomáháme dětem v rámci třídy, ne jen jednotlivě. Proto mi přijde rozumnější přidělování v rámci školy, než jak je tomu v současné době.
To jsou školy, kde je tolik dětí s IVP?
PK: Stane se to, v i takové třídy jsou. Jsou lokality, kde se děti se speciálně vzdělávacími potřebami kumulují více a rodiče, u kterých děti asistenta nepotřebují, do jiné školy nepůjdou, protože chtějí zůstat „doma“. A co teď ředitel s tím, když dítě nemá z pedagogicko-psychologické poradny (PPP) zprávu. Asistenta jinak nedostane, ale s tím dítětem se musí pracovat.
AP: Máme školy, které jsou ve vyloučené lokalitě, jsou spádové pro žáky s odlišným mateřským jazykem. V jedné třídě se tak setkává spousta věcí, které může asistent pedagoga pomoci učitelům řešit a také to řeší. Ale bez doporučení od PPP se to nestane.
V takových školách, které popisujete, ale přeci není problém doporučení pro asistenta získat, ne?
AP: To záleží na PPP, jestli to doporučení dá, nebo ne. Aby děti asistenta dostaly, musí rodiče dojet do poradny, několikrát a opakovaně, vyplnit papíry, účastnit se diagnostiky, vyplnit papíry a další, což je pro rodiče ze sociálně vyloučených lokalit velká bariéra a často to ani neabsolvují.
