Když se chce, tak to jde!!!!
Publikováno: 23. 8. 2016 Doba čtení: 3 minuty
Vzpomínám si, když jsem se před 2 lety „konečně“ odstěhovala od rodičů a začala si budovat vlastní život. „Začátek nebyl žádný med!“ Představte si, že nastupujete do nové práce, ve volných chvílích se připravujete na závěrečné zkoušky ve škole a do toho se stěhujete nejen do nového bytu, ale i nového města. „ Uf, dospět a osamostatnit se? To je fakt náročné“. Mám štěstí, protože nebýt mého přítele a mé rodiny, bylo by všechno mnohem náročnější. Tím bych chtěla říct, že ne každý z nás má takové štěstí. A o tom je příběh slečny Marie a jejího malého syna.
Ale hezky od začátku…
Když jsem se před rokem a půl se slečnou Marií potkala poprvé, bydlela se svým synem u partnerových rodičů. Její rodina bydlí daleko od Ústí nad Labem a tak se s nimi vídá jen zřídka. Už tehdy si moc přála, odstěhovat se se svým synem do vlastního bytu. Spolu jsme se tedy několikrát snažily najít takový byt, který by pro ni byl finančně dostupný a zároveň by byla schopna postarat se o sebe i syna. Se slečnou Marií jsme oslovily mnoho majitelů a prohlédly velké množství inzerátů. Jestliže jste ale na rodičovské dovolené, není to tak jednoduché! Když jste na mateřské dovolené a Vaším jediným příjmem je rodičovský příspěvek a přídavek na dítě, jen těžko najdete byt s nízkým nájemným, nebo dokážete zaplatit první nájem spolu s kaucí, nejčastěji ve výši dvou měsíčních nájmů. Rodina ačkoli by chtěla, nemá finanční prostředky na to, aby Vám pomohla. „Co teď?“ Je potřeba to nevzdat, vždy existuje nějaká možnost řešení.
Když se chce, opravdu to jde…
…a protože slečna Marie chtěla, přišla za mnou s jasným cílem. Tím bylo přestěhovat se do nově rekonstruovaného domu, zde v Předlicích. Jedná se o sociální bydlení, tedy takové, které by pro ni bylo ideální, jelikož je určené právě pro jedince s nízkými příjmy. Několik měsíců jsme tedy byly v kontaktu s majitelem domu. A protože o byty byl takový zájem, byly chvíle, kdy jsme obě měly strach, zda to vůbec vyjde. A představte si, ono to vyšlo! Přesto se objevila další překážka. Po dobu komunikace s majitelem byla slečna Marie domluvená, že bude nájem moci zaplatit po nastěhování se do bytu. Majitel ale týden před nastěhováním obrátil a peníze tak chtěl při podpisu smlouvy. Nyní byla slečna Marie zoufalá, nevěděla co dělat, protože peníze narychlo nesežene. Snažila se s majitelem domluvit a vysvětlit mu situaci, ale neúspěšně. Po uvážení všech možností zbyla pouze ta, že se zkusí zeptat, zda jí peníze nepůjčí někdo z rodiny. Vyšlo to! Peníze jí půjčila tchyně a tak se slečna Marie konečně přestěhovala do vlastního bytu. Konečně mohla v klidu uvážit co dál? A protože už nechce takovou situaci zažít, přišla za mnou se slovy: „Paní Lenko, já už nechci žít ze dne na den a nevědět co bude. Pomohla byste mi najít nějakou práci, nebo brigádu? Chci se mít líp, než doteď.“
Přes projekt Transfer do zaměstnání!
Od června 2016 pracuji jako terénní pracovník tzv. „Streetworker“ v projektu Transfer, který se zaměřuje na uplatnění se mladých lidí ve věku 15 – 29 let na trhu práce. Cílem tohoto projektu je zvýšit zaměstnanost a zaměstnatelnost mladých lidí. Proto jsem ani vteřinu neváhala a nabídla jsem projekt slečně Marii. Vysvětlila jsem jí, co vše projekt nabízí a zprostředkovala jsem jí osobní schůzku s kolegyní, která jí bude v průběhu provázet, jako „osobní poradce“. Po dvou měsících usilovné spolupráce s námi, má slečna Marie brigádu. Nyní čekáme, až jí skončí rodičovská dovolená a syn jí nastoupí do školky. Od září pak možná v tomto zaměstnání zůstane na plný pracovní úvazek a už se nebude muset bát, co bude zítra.
