Nejoblíbenější povolání letošního dětského tábora? Práce v lese!
Publikováno: 3. 8. 2020 Doba čtení: 4 minuty
Dvacet pět dětí, sedm dní a bezpočet nezapomenutelných zážitků. Koronavirová opatření se s příchodem léta zmírnila a pražské pobočce Člověka v tísni tak nic nebránilo v tom, aby mohla opět uspořádat letní týdenní tábor pro děti, se kterými dlouhodobě spolupracuje. V polovině prvního prázdninového měsíce tak vzali pracovníci organizace, tentokrát v roli táborových vedoucích, děti do krásného kempu v Soběšíně u Sázavy. Spalo se ve stanech s podsadou, podnikaly se různé výpravy do okolí, pořádaly se sportovní aktivity a nechyběla ani celotáborová hra zvaná Město. A pro většinu dětí byl zážitek takového druhu vůbec první v jejich životě.
První den třetího prázdninového týdne se všichni účastníci tábora sešli na vlakovém nádraží, aby se společně vydali směrem Soběšín nedaleko města Zruč nad Sázavou na týdenní prázdninové dobrodružství. Změnám, které má v letošním roce na svědomí pandemie koronaviru, se nevyhnuly ani dětské tábory. A tak kromě klasického potvrzení o bezinfekčnosti musela zdravotnice, která po celou dobu tábora kontrolovala zdravotní stav všech účastníků, dětem na nádraží změřit teplotu a ubezpečit se, že jsou zdravé. Jakmile byla kontrola hotová, vydali se všichni účastníci na cestu za dobrodružstvím. A protože mnohé z dětí do této chvíle vlakem ještě nikdy nejely, odstartovala sérii nezapomenutelných zážitků už samotná cesta do Soběšína.
Tabor Soběšín
Hra Město a táborové dolary
A jak dětský tábor Člověka v tísni probíhal? „Celý týden se nesl ve znamení táborové hry zvané Město. Princip hry spočíval v tom, že jsme si hráli na skutečný život ve městě. Cílem bylo rozvíjet finanční gramotnost dětí a alespoň okrajově je seznámit s myšlenkou, že někdy v budoucnu nastane chvíle, kdy si budou volit vlastní povolání, které by je mělo co nejvíce bavit,“ upřesňuje táborová vedoucí a pracovnice Člověka v tísni Mária Jakubovie a dodává, že v rámci hry si děti hned první den zvolily svého starostu a po absolvování vstupního testu si vybraly své vlastní zaměstnání, kterému se věnovaly po celou dobu tábora. Dostávaly za něj výplatu ve formě táborových dolarů, kterými si pak platily snídaně, obědy, večeře nebo třeba nocování. Hlavním smyslem dolarů bylo, aby děti zvládly s penězi hospodařit a dokázaly po celý týden pokrývat všechny nezbytné výdaje.
Práce v lese, kadeřnickém salónu či restauraci
Výběr živností, kterým se děti mohly věnovat, byl skutečně různorodý. „Nejpopulárnějším povoláním se letos stal dřevař. Děti, které si tuto živnost zvolily, trávily hodně času v lese. Učily se pracovat se dřevem, zacházet s nástroji, které k tomu potřebovaly, a dostalo se jim také mnoho poznatků o stromech. Jedním z důležitých poslání tohoto povolání bylo obstarávání dříví na večer,“ vysvětluje Mária Jakubovie. „Druhou nejoblíbenější živností byla asi práce v gril restauraci. V rámci tohoto zaměstnání děti přijímaly objednávky, měly skutečný gril a učily se třeba základy vaření. Obdobná živnost byla ještě práce v kavárně. A pak jsme měli také živnosti, jako je šperkařská dílna, kosmetický salón nebo třeba povolání obchodníka, který měl po dobu tábora na starost prodej sladkých i slaných dobrot. Nechyběla ani sportovní živnost, v rámci které děti pořádaly různé turnaje a sportovní aktivity,“ upřesnila druhá táborová vedoucí a pracovnice podpory vzdělávání Člověka v tísni Eliška Janoušková.
Překonání strachu
Hra Město ale nebyla jedinou táborovou aktivitou. Celý tým vyrazil na koupání do Sázavy, pod vedením zkušené dobrovolnice Vlastičky podnikl orientační běh a udělal si také výlet do nedalekého města Zruč u Sázavy, kde společně všichni účastníci tábora navštívili hrad a okolní památky a děti si vyzkoušely tamější hru zvanou Cesta rytíře. Ta sestávala z plnění mnoha zábavných úkolů, jako třeba házení sekyrkou nebo střelba z luku na terč. Snad největším a zároveň nejnáročnějším zážitkem se ale stalo lezení po skalách. „Jeden den jsme úplně upustili od naší táborové hry a přijel k nám akreditovaný tým pražských horolezců z oddílu HOKAS a pod vedením Viktora Lady jsme vytvořili celodenní program. Zábavu nám nepřekazilo ani dopolední deštivé počasí, během kterého jsme se věnovali teoretickým základům horolezectví, stavěli dětské pyramidy a zkoušeli „skoky důvěry“. Po obědě, když se počasí umoudřilo, jsme vyrazili lézt na skálu. Děti byly ohromně statečné. Ty, které měly z počátku z lezení velký strach, dokázaly své obavy překonat. Bylo to úžasné,“ vzpomínají obě táborové vedoucí.
Závěrem bychom za celou organizaci Člověk v tísni chtěli vyjádřit velký dík nejen horolezeckému oddílu HOKAS, který se dětem s nadšením a ohromným nasazením věnoval a na místních skalách uspořádal celodenní horolezecký program, ale také Nadačnímu fondu Avast za finanční podporu a za to, že tábor mimo jiné podpořil i prostřednictvím své zaměstnankyně Michaely Prinalincové, která se tak zároveň stala naší dobrovolnicí. Dále velmi děkujeme Městské části Praha 5 a MHMP za podporu, kterou nám poskytli prostřednictvím grantu v Programu v oblasti prevence kriminality pro rok 2020.
Tábor byl podpořen i ze dvou evropských projektů, a to v rámci operačního programu Zaměstnanost, který financuje náš projekt Dítě a rodina – pilot programu, reg.číslo CZ.03.2.X/0.0/0.0/18_095/0011263 a z programu Praha - pól růstu v rámci projektu Má komunita, mí lidé, reg.číslo.: CZ.07.3.63/0.0/0.0/17_051/0000700
