Odvážní školáci z eNCéčka

Publikováno: 30. 11. 2020 Doba čtení: 3 minuty
Odvážní školáci z eNCéčka
© Nikola Ulrichová

Rok se s rokem sešel a náš projekt „Do školy s odvahou“, který jsme realizovali v bílinských NZDM eNCéčko a Otevřený klub, dostál svého konce. Nadace Pomozte dětem nás podpořila z veřejné sbírky finančními prostředky na podporu školáků a studentů z nízkoprahu. Cílem projektu Do školy s odvahou bylo vyrovnání šancí a přístupu dětí a mladých lidí ke vzdělání. Umožnil dětem prostřednictvím pěti projektových aktivit bezpečně odkrýt své slabiny, pracovat na posílení chuti učit se a zároveň být v životě sám sebou. Pomohl dětem ve chvílích potřeby řešit akutní problémy spojené se studiem, pracovat na svých "handicapech", zažít úspěch a uznání vrstevníků, poznat svou hodnotu. Společným cílem bylo pomoci dětem  a mladým lidem zvládnout učivo, přestup na střední školu nebo získat představu o své kariéře. V průběhu projektu jsme spolupracovali s logopedkou, lektorkou jógy, pedagožkou, zvali jsme nejrůznější hosty, aby děti insipirovali svou životní cestou a vysněným povoláním.

Pokud patříte na Facebooku mezi naše followers, tak jste se už něco málo o projektu  dozvěděli. Zde malé ohlédnutí: psali jsme o Leničce, která se díky logopedii zlepšila ve čtení a měla možnost procvičovat svou řečovou poruchu. Dali jsme o sobě vědět hned ze dvou zátěžových pobytů, ze kterých si naše děti přivezly spoustu nových zkušeností a zároveň otestovaly své limity. Taky jsme Vám ukázali, jak šikovné jogíny v eNCéčku máme (mimochodem kteří se zároveň po józe pilně doučovali do školy), a nakonec ještě kariérní workshopy s hosty, na které vzpomínají třeba Kristýnka s Aničkou (9 let).

Kristýnka: „Byl tady pan policajt a taky si pamatuju Davida Kozloka - kouzelníka, ten se mi líbil nejvíc. On nám vyprávěl jakou má rodinu, jak žil, že každej si má splnit svůj sen, a že mu to nikdo nezakazuje, a že měl svůj sen, kterej si splnil a cítí se teďka líp.“  Anička: „Líbilo se mi, co dokázali. Líbil se mi ten pejsek a policajt. Ten pán říkal, že pejsek zachraňoval lidi, který uvízli třeba v baráku, nebo se třeba něco stalo, a že maj pořád v autě přístroj a můžou zachránit život.“


Přestože doba teď setkávání příliš nepřeje a slunce svítí čím dál míň, tyhle dvě holky se za námi ochotně zastavily v klubu, aby nám daly zpětnou vazbu k projektovým aktivitám, kterých se účastnily… Anička: "Byla jsem na tý logopedii hodněkrát. Učila jsem se tam vyslovovat slova a potom jsem si tam procvičovala jazyk. A naučila jsem se třeba líp číst, že jsem to tam víc procvičovala.“ Kristýnka: „Učila jsem se nový slova, který jsem neznala a taky pohádky. A taky písmenko "ř" trošku umím líp. A to říkala i maminka.“ 

A co říkáš, Kristýnko, třeba na jógu? „Tam jsem taky chodila, a naučila se nový cviky a jak uvolnit tělo. Dělali jsme hvězdičku, kterou umím ze školky, ale teď jsem se naučila pozdrav sluníčku.“


A málem jsme, holky, zapomněly na zátěžák! Anička: „Jóó, to se mi líbilo nejvíc, jak jsme hledali v lese ty obálky a pak jsme vyhráli lego. Byla tam hádanka a tu jsme museli vyřešit a potom najít to lego. Tam se mi líbilo všechno a chtěla bych tam bydlet.“  No a co ten lanový park, kdo se nebál? Kristýnka: „Já tam šla na to lezení v tom parku, ale slezla jsem, protože jsem se bála. Příště bych ale šla, holky říkaly, že to bylo dobrý, a že jsem tam ale měla jít." 


Pro nás jako koordinátory projektu bylo obrovským přínosem - kromě možnosti sledovat změny u dětí k lepšímu - setkávání s logopedkou, paní Jurigovou, a lektorkou dětské jógy, paní Schuldesovou, skutečnými profesionálkami, které i nám předaly mnoho nových a užitečných znalostí.

Děkujeme všem, kteří se na tvorbě a realizaci projektu jakkoli podíleli, a dárcům, kteří tento projekt umožnili. Děkujeme také dětem, které se ho účastnily a posunuly sebe i nás zase o kousek dál. 



Autor: Nikola Ulrichová, Sociální pracovnice NZDM

Související články