Opět můžu důstojně žít

Publikováno: 30. 5. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Opět můžu důstojně žít
© www.pixabay.com

Když člověk ze zdravotních důvodů nemůže chodit do svého zaměstnání a je nucen být závislý na dávkách nemocenského pojištění, není to nic lehkého. Člověku se rapidně sníží příjem a v případě, že žije sám, je to hodně znát. A pokud se po nemoci již nemůžete vrátit do práce, je to těžší o to víc. A jak v této situaci obstál pan Josef?

Pan Josef bydlí již několik let na jednom z ústeckých sídlišť. Chodil do práce, která ho bavila. Musel ji ale opustit, protože mu jeho zdravotní stav nedovolil v ní dál pokračovat. Loni na podzim při jedné ze svých běžných směn se u něj objevily zdravotní obtíže a musel být odvezen z práce přímo do nemocnice. V nemocnici zjistili, že má potíže se srdcem a musí být nějakou dobu v domácím léčení, než se lékaři rozhodnou, zda ho opět uschopní, aby mohl jít znovu do práce.

Odchod na nemocenskou znamenal pro pana Josefa snížení příjmů téměř o 50%. Z něčeho musel hradit nájem, elektřinu, léky a také stravy. Měl naštěstí vstřícného majitele, se kterým se dohodl, že mu bude nájemné splácet po částech.

Majitel bytu zároveň nelenil a kontaktoval mne, zda bych nevěděla o nějakém řešení, které by panu Josefovi mohlo v této situaci pomoci. „Ano, možnosti řešení současné finanční situace pana Josefa existují. Důležité je, aby pan Josef sám chtěl svou situaci řešit, ne jen Vy.“ O několik dní později mne pan Josef osobně navštívil v kanceláři, kde jsme si řekli možnosti řešení této situace. Tím začala naše vzájemná spolupráce.

S panem Josefem jsme podali žádosti o přiznání Příspěvku na živobytí, Doplatku na bydlení a Příspěvku na bydlení. Od doby podání do doby přiznání těchto dávek uplynula dlouhá doba, zejména proto, že pan Josef musel být znovu hospitalizován v nemocnici. Když se z nemocnice vrátil domů, navíc ještě zjistil, že na úřadě vyměnili pracovnici, která měla jeho žádosti na starost. Nakonec ale vše dobře dopadlo a panu Josefovi byly všechny dávky, o které požádal, přiznány a může tak znovu důstojně žít, aniž by se bál o ztrátu střechy nad hlavou.

Jak říká sám: „Už chybí jen nějaká pořádná práce.“

Autor: Michaela Gerthnerová, terénní pracovnice

Související články