Resocializace – dobrovolnost – povinnost – důležitost
Publikováno: 5. 4. 2017 Doba čtení: 2 minuty Sdílet: Sdílet článekV návaznosti na předchozí článek kolegyně bych rád věnoval pár řádků resocializačnímu výcviku v rámci probíhajícího projektu Na cestě. V současné době aktivně spolupracujeme s věznicí Ostrov - Vykmanov, Horní Slavkov a Kynšperk nad Ohří (všude realizována oblast dluhové poradenství našimi dluhovými poradci), s Probační a mediační službou (dále jen PMS) Karlovy Vary, Sokolov a Cheb (oblast výše zmíněného resocializačního výcviku aktivizačním pracovníkem a v případě potřeby využití služeb dluhových poradců a psychoterapeuta), a také se nám podařilo oslovit sociální kurátory, kteří dle svého uvážení doporučují vhodné adepty (klienty) do spolupráce.
Ředitelem Věznice Vykmanov jsem byl dne 09. února 2017 pozván na, pro nás velice zajímavou a důležitou, meziresortní poradu, které se účastnili soudci, státní zástupci, vedoucí PMS, Policie České republiky a další významné osoby zastupující instituce zabývající se trestnou činností.
Těmto osobám byl představen projekt jako takový a možnost aktivního zapojení do spolupráce, jako je například vkládání povinnosti resocializačního výcviku do rozhodnutí soudu (jakožto přiměřené povinnosti dle trestního zákoníku), do probačních plánů klientů apod. Snaha o to, aby nebyla spolupráce s klienty ve věznicích pouze účelová (např. z důvodu kladných posudků v žádosti o podmínečné propuštění), ale aby byla z toho důvodu, že klienti opravu chtějí a byla navazující i po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody (dále jen VTOS).
Modelový případ optimální spolupráce: klient se ve věznici dobrovolně přihlásí do spolupráce v rámci projektu Na cestě a má zájem řešit své dluhy, poté, co bude propuštěn z VTOS, nastoupí do resocializačního programu aktivizačního pracovníka (tato spolupráce by mu v případě podmínečného propuštění byla uložena povinně). Na základě dané porady byl již klientovi uložen resocializační výcvik do rozsudku, jakožto součást podmínky, a v nejbližší době s ním začne spolupráce.
Do resocializačního výcviku se však mohou hlásit klienti i dobrovolně (již tři takto učinili) za předpokladu, že spáchali v předchozích letech nějakou trestnou činnost a mají zájem změnit svůj postoj k životu a začít znovu. Daný výcvik sestává z 15 konzultací po dvou hodinách (kde se klient může 4 x omluvit vždy s náhradním termínem) a je rozdělen na tři části: 1. část anamnestická, 2. část edukativní a 3. část evaluace. Konzultace jsou vždy vedeny individuální formou na několik povinných i dobrovolných témat (zakázek), a to v konzultačních místnostech Člověk v tísni, o. p. s., případně v jiných vhodných prostorách.
Závěrem bych chtěl ještě jednou poděkovat všem institucím a jejich představitelům za vzájemnou spolupráci a hlavně za to, že resocializační výcvik jimi není brán na lehkou váhu a spatřují v něm smysl a důležitost.
