S „Kozou“ za odměnu třeba do ZOO nebo na koupálko

Publikováno: 24. 8. 2017 Doba čtení: 3 minuty
Strip na téma plavání nebo ZOO
© Lenka Hozáková

Od loňského září realizuje organizace Člověk v tísni, o. p. s. aktivity v rámci projektu OP VVV K.O.Z.A., které se zaměřují na problematiku vzdělávání, konkrétně na vzdělávání inkluzivní a prevenci školní neúspěšnosti. Těžiště těchto aktivit spočívá především v pomoci s přípravou do školy a doučování. 

Od běžného doučování, které nabízí např. škola, ale i od individuálního doučování lektorem/učitelem se toto doučování ale výrazně liší. Doučování probíhá přímo v domácnosti dítěte a jsou do něj zapojeni i zákonní zástupci dítěte, zpravidla rodiče. Cílem totiž není jen opravit známky a doučit potřebné, ale především naučit rodiče se s dětmi učit a zvládat i ostatní požadavky, které na ně a na dítě škola klade.

Samozřejmě nic nefunguje hned a všechny zúčastněné – pracovníky, dobrovolníky, děti i jejich rodiče – to stojí spousty sil a energie. Někde je snaha vidět dříve, jinde se projeví později. Těžké bývá motivovat k učení hlavně děti. Jedním z motivačních nástrojů tak bývají odměnové akce, které podnikáme zpravidla na konci pololetí, po vysvědčení.

Teď v srpnu jsme tak byli třeba v ZOO nebo na koupališti. Aktivitu si zvolily samy děti – některé mají rády zvířátka (o kterých se dozvěděly spoustu nových věcí), jiné se chtěly naučit plavat nebo potápět. Do konce prázdnin určitě ještě nějaké další výlety podnikneme.

Výlet do ZOO v Ústí nad Labem

Honzík a Dominik jsou dva kluci, které jsem tento školní rok doučoval a kteří mají opravdu moc rádi zvířata. Vědí toho o nich spoustu - z knih, televize a taky z internetu. Představte si ale, že v ústecké ZOO ještě nikdy nebyli!

Rozhodli jsme se to proto napravit a v úterý 8. srpna si do Ústí udělali výlet. Počasí bylo parádní – teplo, ale ne vyloženě vedro – takže nám ani nevadilo vyšlápnout si ten dlouhatánský kopec od hlavní brány až nahoru k žirafám a slonům… Ale to už trošku předbíháme.

Začínali jsme samozřejmě u tuleňů a odtud postupně procházeli ve směru hlavní obchůzkové trasy. Dlouho jsme pozorovali aligátora Libora, který je už hodně starý a v ústecké ZOO je ze všech zvířat nejdéle. Vůbec se totiž nehýbal, a tak to vypadalo, že není živý. Báječný byl pavilon šelem, nejroztomilejší pak asi surikaty a velkým zážitkem pro nás bylo krmení lemurů. K nim mohou návštěvníci do volného výběhu a doslova tak slyší, jak si pochutnávají a mlaskají. Zjistili jsme také, že z ovoce, které v ZOO dostávají, lemurům nejvíce chutnají banány. I to, že jediný samec v samičí smečce to nemá vůbec jednoduché. Nezapomněli jsme samozřejmě navštívit ani antilopy, zebry, dikobrazy, lamy a poníky. Velbloudy jsme zastihli při polední siestě a geparda dokonce přímo při obědě. Velkou radost jsme měli, když jsme potkali slony na procházce.Mysleli jsme, že je už nestihneme a uvidíme je jen ve výběhu, ale natrefili jsme na ně právě při cestě do jejich krytého pavilonu.A to už jsme konečně byli až nahoře u žiraf, kde jsme se zjistili, jací jsme všichni prckové – žirafí mládě totiž bývá obvykle 170 cm vysoké.

Pak už nás čekala jen cesta dolů, na které jsme se zastavovali u zvířat, která jsme cestou nahoru přehlédli nebo se nám obzvláště líbila, popřípadě u těch, která se před námi cestou nahoru schovávala. Což byl případ třeba pandy červené. Zvířátek jsme viděli prostě spoustu. A protože jsme s sebou neměli foťák, slibujeme, že vám některá z nich do příště alespoň nakreslíme.

Autor: Alex Marek Vimrů, Pracovník podpory vzdělávání

Související články