Šesťák Milan a měsíce izolace
Publikováno: 28. 5. 2021 Doba čtení: 4 minuty
Milan chodí do šesté třídy a žije se svou maminkou a mladším bratrem Štěpánem na ubytovně, která je 3 kilometry vzdálená od nejbližší obce. Doma byl v letošním školním roce od říjnového zavření škol. V prosinci chodil do školy jen jeden týden. Byl tedy cca 6 měsíců téměř nepřetržitě izolovaný od svých spolužáků.
„Na podzim jsem za Milanem jezdila každý týden na doučování. Kontakt se školou probíhal především prostřednictvím mého emailu. Učitelé mi posílali zadání úkolů, materiály k novým látkám i testy a já jsem je vozila do rodiny. Společně jsme je procházeli a vypracovávali. Testy jsem posílala zpět učitelům,“ popisuje podzimní spolupráci po uzavření škol Lada Forstová, pracovnice našich sociálně aktivizačních služeb pro rodiny s dětmi. Pokud doučování probíhalo, většinu věcí zvládal i ve dnech, kdy s ním nebyla. Bohužel jeho maminka není pečlivá v dohlížení na pravidelný režim, ale pokud měla pracovnice přijet, Milan fungoval téměř na plno. Za odměnu a taky pro to, aby měl i jiné vyžití, připravila pro něj a jeho bratra před Vánocemi ještě jinou zábavu. „Strávili jsme společně dvě odpoledne, kdy jsme pekli cukroví, vyráběli výzdobu a taky vařili guláš,“ vzpomíná Lada. Milan byl nadšený, vždy se na to těšil. Ať už to bylo doučování nebo volnočasové aktivity, Milana to hodně motivovalo k práci. Věděl, že se něco bude dít a měl se na co těšit.
Jenže v lednu se situace zhoršila a Lada do rodiny dojíždět nesměla. Podmínky spolupráce se zpřísnily. Milanova nálada se výrazně zhoršila. Chyběl mu kontakt s dětmi. Měl sice od prosince k dispozici počítač, ale vzhledem k poloze ubytovny se nedařilo online připojení do distanční výuky. „Milan je velmi snaživý, často se stávalo, že po doučování ještě sám pokračoval ve vypracovávání úkolů. Jenže v lednu se jeho motivace začala snižovat. Vysvědčení měl sice uspokojivé, nepropadl z žádného předmětu, ale i když mu maminka připomínala, že by se měl učit, často neměl vypracovaná všechna zadání. Nic jej nebavilo, chybělo mu rozptýlení, každý den na ubytovně byl stejný,“ popisuje pracovnice chlapcovu ztrátu motivace. Jeho návrat byl navíc v nedohlednu, protože jako šesťák nebyl prioritní skupinou, která by se do školy měla vrátit nejdříve.
Špatné připojení, chybějící vrstevníci
Podařilo se alespoň domluvit se zkušenou dobrovolnicí, která se s Milanem začala doučovat online. Signál nebyl dost silný pro videoschůzky, ale oba si našli formu, jak se spojit – mluvili spolu, ale bez obrazu, a k doučování používali virtuální mazací tabuli Jamboard, kam dobrovolnice připravovala cvičení. Společně je pak procházeli. Koncem února přišla zpráva od třídní učitelky, že Milan neposílá žádné úkoly, ač rodinu zkontaktovala telefonicky, nic se nezměnilo. Bylo nezbytné do rodiny začít dojíždět osobně a za dodržení všech hygienických opatření se potkat naživo. „Jakmile jsem se zase začala s Milanem osobně setkávat, dostal chuť vše dohnat. Dokonce začal dělat i dobrovolné referáty, se kterými si opravdu pohrál, vytvářel různé prezentace,“ popisuje Lada proměnu. Napadlo ji mamince napsat návrhy na aktivity, co by s kluky mohla dělat venku a doma. S radostí to uvítali, protože je většinou nenapadlo, jak společně trávit čas, nebo si zpříjemnit procházky. Byli spolu celé dny a to provázal stereotyp. Milanova laxnost se změnila ve velké nadšení pro školu, dokonce se začal zajímat o možnosti navazujícího vzdělání, i když to je ještě daleko.
Milan se umí pro práci hodně nadchnout, stejně jako mnoho dalších dětí, potřebuje ale jakoukoliv motivaci. Úplně mu jako hnací motor stačí zájem druhých. A měsíce doma pouze s rodinou a bez jakéhokoliv kontaktu s vrstevníky mají tvrdý dopad. Děti ztrácí motivaci, zájem, chuť. Rodiče jim nedokáží plně nahradit výuku, natož kontakt s kamarády. Sami dospělí si během dlouhých měsíců jen stěží udržují pozitivní přístup, natož pak děti. A pokud navíc bydlí v odříznutých místech, provází je mnoho dalších problémů stejně jako Milana.
Ještě před úplným otevřením škol navrhla třídní učitelka několika dětem skupinové doučování ve škole. Mezi nimi i Milanovi. Ten s nadšením začal jezdit do školy. Nyní již je docházka plně obnovena. Na Milanovi je krásně poznat, jak se jeho nálada obrátila o 180°. Ze smutného, osamělého, občas i plačtivého, nešťastného kluka je zase veselý chlapec se zájmem o vše. „Začal opět jezdit na milované fotbalové tréninky, a když jsem za rodinou přijela, zastihla jsem jej dokonce venku před ubytovnou s míčem, jak se snaží dohnat měsíce nicnedělání,“ uzavírá Lada.
