Solidaritu s uprchlíky projevují i lidé, kteří sami žijí z minima
Publikováno: 16. 5. 2022 Doba čtení: 3 minutySolidárnost s lidmi válkou devastované Ukrajiny je nebývalá. Jen naší organizaci lidé věnovali již přes 1 700 milionů korun a další peníze do sbírky denně přibývají. Lidé ubytovávají uprchlíky ve vlastních domovech, další se jim snaží pomoci materiálně nebo ve svém volném čase dobrovolničí. Pracovníci Člověka v tísni považují za přirozené pomáhat, přesto je chytá za srdce, když vidí přispívat i své klienty, kteří sami žijí z minima.
Jmenuji se Mária a pracuji s dětmi našich klientů, často matek samoživitelek. Ty mnohdy řeší ne jeden, ale celý komplex vážných problémů. Patří mezi ně nedostatečné vzdělání, zadluženost, život na různých „špatných adresách“ či potíže s hledáním stabilního zaměstnání. O to víc mě dojaly dva příklady solidárnosti těchto žen s uprchlicemi z Ukrajiny.
Měly jsme namířeno do Jump Parku.
Postávám na místě srazu s dětmi, které docházejí do našeho volnočasového klubu Kulturně komunitního centra ve Vltavské ulici Praze. Za odměnu, že dodržují pravidla klubu, plní úkoly a zapojují se do společných aktivit je jednou za čas bereme za zážitky, po kterých nejvíce touží. Všechny jsou pak velmi natěšené a nadšené.
Pro někoho by to možná bylo pár korun, ale od nich je to veliký dar
Všímám si, že hlouček maminek opodál místa srazu cosi řeší. Jedna za mnou po chvilce přichází s tím, že tam narazily na uprchlici se dvěma dětmi, že už čtyři dny pořádně nespaly a že se potřebují dostat na ubytovnu na Zličíně. Hned se k ní přidávají další matky a zajímají se, jestli je můžeme doprovodit, když máme podobnou cestu. Jasně, že můžeme. Žena vypadá dost vyčerpaně a také vyděšeně.
Do podpory se zapojují hned i „naše“ děti, které se snaží zabavit starší z ukrajinských dětí, které je méně bojácné, a opičkami zaujmout i mladší. Jejich matce pomáhají s jedinou igelitovou taškou, kde má asi všechny osobní věci. Nechce se tomu věřit.
Na rozloučenou jí jedna z maminek ještě vtiskne do dlaně rychle mezi sebou posbírané mince a několik bankovek, které naše klientky mohly v tu chvíli postrádat. Pro někoho by to možná bylo pár korun, ale od nich je to veliký dar.
Lidé, kterým pomáháme, jsou schopní sami pomoci
O týden později přichází na setkání našich mladších dětí jedna maminka s napěchovanou Ikea taškou. Mezi řečí, když se domlouváme na vyzvednutí dětí, se zmíní, že nemá problém se časově přizpůsobit, protože jde jen na Hlavní nádraží věnovat ukrajinským dětem věci po těch svých. Vypráví, že viděla záběry, kolik uprchlíků sem denně přijíždí a že musí alespoň něco udělat. Že je jí jasné, že je to málo, ale víc už nemá. A já přitom vím, že sama žije z minima peněz z dávek pomoci v hmotné nouzi.
Mám radost z toho, že lidé, kterým pomáháme, jsou schopní i sami pomoci, když mají příležitost. Dává to naší práci ještě větší smysl.
Smyslem činnosti pražského Kulturně komunitního centra je nabídnout dětem a mládeži možnosti smysluplného trávení volného času s ohledem na jejich budoucí životy a zároveň zvýšit jejich motivovanost ke studiu a k dosažení nejvyššího potenciálního vzdělání. Více se dočtete tady.
Posláním rodinného poradenství je vyhledávání, motivace a poskytování sociální pomoci a poradenství rodinám s dětmi v nepříznivé sociální situaci. Smyslem služby je pomoci rodině s problémy, které není schopna sama překonat a které mají nepříznivý vliv na vývoj dítěte. Více zde.
Úkolem dluhových poradců je pomáhat lidem bránit se neférovému jednání některých firem, které poskytují finanční služby. Také snaha motivovat lidi k aktivnímu řešení své situace. Poradci pomáhají s řešením problémů s exekucí, sepisováním insolvenčních návrhů a vyřizováním nutných dokumentů. Podrobnosti tady.
*úvodní foto: UN Women (CC BY-NC-ND 2.0)