Superhrdinou na dvě hodiny týdně

Publikováno: 16. 5. 2016 Doba čtení: 2 minuty
Superhrdinou na dvě hodiny týdně
© Pavlína Dutá

Může se to zdát nemožné, ale je to tak. Stát se dobrovolníkem a doučovat děti totiž občas trochu superhrdinství připomíná. Musíte si najít čas alespoň na dvě hodiny v týdnu, což je při nabitém programu někdy nadlidský úkol. A pak musíte alespoň působit tak, že rozumíte úplně všemu. Od nerovnic, přes stavbu věty, po chemické sloučeniny. Já jsem naštěstí dostala do svěřenectví Janičku, která chodí do třetí třídy. Tam se chemii ještě vyhnu...

Loni jsem začala přemýšlet o tom, že by bylo fajn, kromě školy a kamarádů věnovat svůj čas ještě něčemu jinému. Chtěla jsem být trochu užitečná a třeba i někomu pomoci. Když jsem zahlédla inzerát Člověka v tísni, ve kterém hledali dobrovolníky na doučování dětí, řekla jsem si, že to by mohlo být to pravé. Sešla jsem se s koordinátorkou dobrovolníků, která mi vysvětlila, v čem dobrovolničení a doučování u nich spočívá. Tak jsem si plácly a já už jen čekala, kdy se objeví dítko, kterému bych mohla být nápomocná. Trvalo to nějakou dobu, ale v září se koordinátorka ozvala s tím, že by měla holčičku ve třetí třídě, která by potřebovala doučovat matematiku a češtinu.

Tak jsem se ocitla v rodině Jany. Už při první hodině mi došlo, že tahle holka není vůbec hloupá. Sedly jsme si nad sešity a učebnicemi a trochu potrénovaly to, co zrovna ve škole probíhají. Sčítání a odčítání do sta je občas dřina, když má člověk na prstou jen deset prstů. To budeme muset s Janou trochu potrénovat. Rozkládání slov na slabiky pomocí vytleskávání je ale hračka. Co dál? Angličtina? Ta Janičku hrozně baví. Ukazuje mi, jak umí počítat do deseti, zná barvy, zvířata. Hodina a půl nám uteče jak voda a já se už musím rozloučit. Jana je překvapená. Už? Chtěla by se ještě učit! To mě totálně dostalo.

A tak to probíhá vlastně celý rok. Chodím k Janičce jednou za týden a vždycky mě něčím novým překvapí. Nejvíc ale tím, jak ji učení baví. I když občas dostane z něčeho dvojku nebo trojku, učí se s chutí dál. Hodně tomu napomáhá i hodná paní učitelka ve škole, ta je určitě důvodem, proč tam Jana chodí ráda. Za toho tři čtvrtě roku, co k ní chodím, už počítáme do sta (skoro) bez pomoci prstů, čteme z knížek, děláme spoustu domácích úkolů. Vždy nám u toho přes rameno kouká i maminka, aby věděla, co se má s Janou učit další dny v týdnu, kdy já nechodím.

Tak co, nechcete si také zkusit být superhrdinou? Pokud ano, ozvěte se koordinátorce dobrovolníků Pavlíně Duté na email pavlina.duta@clovekvtisni.cz a ona už vám poví jak na to!

Autor: Pavlína Dutá, koordinátorka vzdělávacích aktivit

Související články