"Tímto se chci zřeknout otce." Příběh dluhu z jízdy načerno
Publikováno: 21. 9. 2021 Doba čtení: 4 minuty
Co všechno se musí stát, aby člověk došel k takovému závěru? Tuto otázku si jistě položí každý, kdo si přečetl titulek tohoto článku. Odpověď na ni napsal sám osud Radomíra, mladého muže, který si s sebou do dospělosti přinesl dluhy za jízdu na černo. Ty vznikly v době, kdy byl ještě malý kluk. Rodiče mu lístek nedali, následnou pokutu nezaplatili, upomínky neřešili, prostě dělali, že se nic neděje. Opak byl však pravdou. Vše skončilo exekucí, o které se Radomír dozvěděl až ve chvíli, kdy si šel pro svoji první výplatu. A ona příšerně znějící věta z titulku? Nalezli jsme ji na závěr dopisu, kterým nás Radomír před časem oslovil s žádostí o pomoc při řešení jeho složité situace.
K otázce dětských dluhů přistupuje naše organizace velice aktivně. Díky kampani s názvem "Zadlužené děti" se nám podařilo dostat téma do povědomí široké veřejnosti. V návaznosti na to jsem i já obdržela dopis od pana Radomíra s žádostí o pomoc v jeho tehdy velmi tíživé situaci. Dětský dlužník, dnes již plnoletý mladý muž, mne oslovil v den svých narozenin. V osmi letech byl společně s dalšími sourozenci umístěn do dětského domova. Ti byli krátce na to adoptováni a došlo k zpřetrhání veškerých vazeb s rodinou. „Matka mi nikdy nenapsala ani mě nenavštívila. S otcem jsem nějaký kontakt měl. Pamatuji si, že se snažil a staral se o nás, jak sám uměl. Když nás odebrali, otec upadl do beznaděje a zanevřel na vše,“ psal v dopise.
Radomír mi v něm dále popisoval svůj nelehký život v Dětském domově. „Nijak jsem nevyčníval z kolektivu, jen v době puberty jsem začal dělat nějaké klukoviny. Rozhodli o mém umístění do výchovného ústavu. Věděl a cítil jsem, že tam nepatřím. Nezbylo mi nic jiného než utéct. Na útěku jsem byl dva roky. Zpočátku jsem žil na ulici, spal jsem v lese na studené a promočené zemi. Po čase se mi ozval otec, vypadalo to na velký zájem z jeho strany a nabídl mi pomocnou ruku. Nechalo mě to chladným, protože se mi několik let vůbec neozval. Později, v 17 letech, pamatuji si i přesné datum, jsem zjistil, že můj otec zemřel. Tehdy jsem nevěděl, jak se mám cítit. Po několika měsících jsem si našel přítelkyni a uvědomil jsem si, že nechci, aby mě minulost dohnala. Pozoroval jsem kluky kolem, jejich chování a styl života. Uvědomil jsem si, že z nich vyroste můj otec. Takhle to nechci! Pokud bych měl v budoucnu dítě, bude pro mě pokladem. Vzal jsem osud do svých rukou a našel jsem si práci. Nejprve na brigádnickou smlouvu a následně na plný úvazek. Chodil jsem na přesčasy ve vlastním zájmu. Chtěl jsem si vydělat na další měsíc.“
Poté se stalo něco, co mladého člověka, který se konečně postavil na vlastní nohy, velice zranilo. „V den výročí smrti mého otce jsem si šel pro výplatu a zjistil jsem, že mám exekuci na platu. Exekuci, o které vůbec nevím. Jak přežiju? Jak zaplatím nájem? Co budu jíst? Zaměstnavatel mi pomohl zjistit, že se jedná o dluh, který jsem zdědil po otci. Nemůžu nést jeho dluhy, nevím, jak mám situaci řešit a tímto se chci zřeknout svého otce a jeho dluhů“.
Měla jsem v té době mnoho rozpracovaných případů, přesto jsem nechtěla pana Radomíra odmítnout a spolupráci jsme zahájili velice rychle. Zaměřili jsme se na zmapování poměrů v rodině v době, kdy byl odebrán do Dětského domova. Hned poté jsme se objednali k soudu, nahlédli do obou spisů (exekučního i nalézacího) a pořídili fotodokumentaci. Pan Radomír mi velice ochotně asistoval a aktivně se zapojoval do spolupráce. Po podrobném prostudování obou spisů jsme došli k závěru, že se nejedná o zděděný dluh, ale o pokutu za MHD, přičemž dlužníkem je sám klient. On sám si na jízdu v MHD nevzpomínal. Ve spisech jsme se také dočetli, že si rodiče nepřebírali poštu a nikdy se nedostavili k soudu.
Dluh nebyl vymáhán po rodičích, ale po nezletilém. Jelikož rodiče nepřebírali poštu a v té době hrubě zanedbávali výchovu svých dětí, nebyla možnost se bránit ani se seznámit s prvotním soudním rozsudkem. Od nahlédnutí do spisu začaly běžet šibeniční lhůty, proto jsme spolu s naším právním oddělením začali rychle jednat. Oslovili jsme oprávněného, který na náš dopis nijak nereagoval. Po měsíci čekání jsem sepsala několikastránkovou žalobu pro zmatečnost. Právní oddělení připojilo ještě Návrh na zastavení exekuce, pan Radomír vyplnil žádost o upuštění od soudních poplatků a prohlášení o majetkových, osobních a výdělkových poměrech. Od sociální pracovnice z Dětského domova jsem si vyžádala krátké potvrzení rodinných poměrů v době odebrání dítěte, informace byly použity v žalobě. Tento balíček byl prostřednictvím našeho právního oddělení odeslán. Nakonec jsme vše stihli v termínu.
Po čase jsme obdrželi velice dobrou zprávu, exekuce byla pozastavena do rozhodnutí o zastavení. Následně byla zcela zastavena. Nyní se jedná o zrušení exekučního titulu a o poplatcích za řízení. Věřím, že naše práce přinese Radomírovi pozitivní výsledek a bude tak moci konečně vstoupit do života bez dluhů.
*úvodní foto je ilustrativní
