Velikonoční vystoupení „Koťat z eNCéčka“ v teplické nemocnici

Název tohoto svátku v sobě nese starý příběh, který se odehrál před několika tisíci lety v Egyptě, kdy Hebrejové (Židé) po různých strastech jedné noci Egypt opustili, protože v něm nechtěli dále vykonávat otrocké práce. Tato noc byla pro Židy tak významná, že jí začali říkat Velká. Proto tyto svátky nazýváme Velikonocemi. Pro křesťany znamenají připomenutí Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání. Většina z nás je však vnímá jako svátek jara, který nás láká především k návštěvám našich blízkých a známých.  

Někdy se však stává, že jsou někteří lidé kvůli nemoci ochuzeni o možnost trávit sváteční chvíle se svou rodinou a přáteli. Proto jsme s naším pěveckým souborem Koťata z eNCéčka začali uvažovat o živém vystoupení s krátkým pásmem lidových písní, velikonočních básniček a říkadel pro pacienty teplické nemocnice. Koordinátorka dobrovolníků Krajské zdravotní, a. s. – Nemocnice Teplice, o. z., paní Jana Obermannová, nám ochotně pomohla náš nápad uskutečnit. Před samotným vystoupením jsme se pravidelně scházely na zkouškách zpěvu a recitace. Děti si vyzkoušely i svoji zručnost při výrobě velikonočních přání.

Několik dní před Velikonocemi jsme s nedočkavostí sobě vlastní do teplické nemocnice vyrazili. Protože děti měly se zpěvem a recitováním pro publikum již dřívější zkušenosti, trpěl trémou jen málokdo. Tentokrát nás v nemocnici přivítali dědečkové a babičky z oddělení následné péče, kteří byli z vystoupení dětí opravdu nadšeni. Opakovaně prosili děti, aby ještě zazpívaly, a po té ještě projevili zájem si s dětmi povídat. Koťata z eNCéčka se zaujetím poslouchala poutavé vyprávění o životě, starostech i radostech a zároveň přidávala vlastní zážitky. Na rozloučenou předaly děti pacientům velikonoční blahopřání a popřály všem brzké uzdravení.

Z nemocnice jsme odcházeli se smíšenými pocity. Bylo nám smutno, že někteří lidé nemohou prožít Velikonoce se svými blízkými, a zároveň jsme se velmi těšili na nadcházející svátky a dny volna. Pochopili jsme, že Velikonoce nejsou jen pletení pomlázky, malování vajíček a koledování, ale že je důležité umět potěšit i druhé. Podobné situace učí děti přemýšlet nad jejich chováním a vážit si toho, že mohou být se svou rodinou a dělat věci, které je baví.