Šimon Pánek: Škola by měla rozdíly překonávat, ne je posilovat

Šimon Pánek: Škola by měla rozdíly překonávat, ne je posilovat

13. 11. 2013

Dovolte mi začít zeširoka. Všichni cítíme, že za krizí, jež je zejména u nás pociťována velmi silně, a která je rozhodně krizí nejen ekonomickou, ale i politickou a jistým způsobem krizí vize, kompasu, představy jak dál, jsou kromě hamižnosti a nepoctivosti i další důvody. Zdá se mi, že jedním z nich je jakýsi pokračující rozpad vzájemné úcty, vztahů mezi lidmi, degradace zdánlivě obyčejných hodnot, jako je slušnost  k druhému, vzájemná pomoc, hodnota kamarádství a pozitivních vztahů v životě. 

Ve skutečnosti jsem přesvědčen, že cesta k dobrému životu v budoucnosti leží právě ve vzájemném poznání, otevřenosti, ochotě chápat a pomoci, nebo alespoň přistupovat k druhému s úsměvem. Bez ohledu na to z jakého rodinného zázemí, z jaké čtvrti, z jaké země pochází, bez ohledu na to, s jakými překážkami se v životě musí potýkat, jaké handicapy překonávat. Vždy znovu mne překvapí úsměv Američanů na každém kroku, při každém setkání, pokaždé, když se zeptám na cestu. V prvních chvílích mi připadne neupřímně automatický, podezřele všudypřítomný. Jenže za pár dní si uvědomím, o kolik snáz v té zemi mezi sebou lidé komunikují, že vzájemná slušnost a ochota není postavena na povrchním návyku, ale na poznání, že v posledku jsme všichni stejní a že být otevřený je cesta k bohatšímu životu.

Naše společnost, po desítky let uměle zploštělá a zbavená sebevědomí i elit, se v posledních dvaceti letech stratifikuje a diverzifikuje. Jako každá společnost, která chce jít kupředu, potřebuje tahouny, lidi s vizí a ambicemi věci posunovat. Srážet sebevědomí a podezírat úspěch rozhodně nikam nevede.

Mít stejné šance...

Škola je místem, které by mělo rozdíly překonávat, nikoli posilovat. Jde ostatně o základní právo moderní liberální společnosti – mít stejné šance. Lépe řečeno nemít hned na počátku života horší šance než většina. Právě proto potřebujeme, aby škola byla schopna podpořit i děti, které nemají dostatečně silné rodinné zázemí, narodily se s nějakým handicapem, který musí překonávat či pochází z prostředí sociálního vyloučení, špatné adresy, místa, které není dobré pro život dětí, ani pro jejich další šance do budoucna.

Podíváme-li se do zemí, které své školství budují na inkluzívním přístupu, jako je například Finsko, Norsko a celá řada severo- a západo-evropských států, najdeme nejen mezilidské vztahy postavené na poznání a úctě, ale i velmi funkční pracovní trh s vysokou mírou začlenění lidí se speciálními potřebami v práci a v životě. Jistě, takové školství je náročné. Škola musí pro děti, které potřebují zvláštní podporu, asistenci, více času, zajistit dostatečné kapacity. Ale vyplatí se to - přínos, ať už vztahový, ale i ekonomický, je nezpochybnitelný.

Je na čase, abychom přijali za své základní poznání toho, že společnost postavená na vědění, inkluzívním přístupu, vzájemné podpoře a spolupráci je lepším místem pro život než společnost, která se dělí na úspěšné a ty ostatním, kde výše příjmu převáží nad mezilidskými vztahy.

Článek vyšel v prvním čísle časopisu ZVONÍ, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

 

 

  

Autor: Šimon Pánek, ředitel organizace ČvT