Jak to vidí Anička z nízkoprahu Nový svět v Ústí aneb mých prvních 7 měsíců v klubu v 7 překvapeních:

1) jsem se naučila, od čeho je jaký klíč

Bezpečnost na prvním místě, ale tolik klíčů? Bože! Jakou dobu mi trvalo, než jsem se naučila, jakým klíčem co odemknout, kam se dostanu a kde se po otočení klíčem vlastně objevím.

2) jsem si zvládla zapamatovat tolik jmen

Tolik dětí, tolik nových jmen, to si snad nikdy nezapamatuji. Po chvíli rozkoukávání to najednou začíná jít samo. Nejvíc mi pomáhá s dětmi dělat úkoly a povídat si s nimi.Jednotlivě je můžu poznat líp/rychleji a pilně si zapisuji na papír svoje poznatky z celého dne.

3) se na mě děti obrací

Jasně, zpočátku jde jen o půjčení floorbalky nebo otevření garáže, ale vnímám, že mě přijali, já je a jsme na začátku dobré společné cesty.

4) jsem se naučila pracovat s klientskou databází ARUM

Jak se kam dostanu už vím, o dětech základní informace taky. Už je na čase vést vlastní klientskou databázi. Ale co jsou to pořád ty zakázky, aktivity a úkony? Není chyba se zeptat a ujistit se klidně pětkrát. Kolegyně vše ochotně vysvětlují. Tohle se prostě musím naučit.

5) se těším z nových dětí

A hlavně z těch „svých“. Všímám si, ptám se, zajímám se o ně… Jsme tu prostě spolu a každý den je něčím jiný.

6) mám tak super lidi kolem sebe

V dobrém i zlém. Hodně jsem se naučila právě díky skvělému týmu. Vím, že tu nejsem sama, mám se na koho obrátit, s kým se poradit a s kým se zasmát. Můj názor tu nikomu není jedno a naopak.

7) do práce člověk může chodit s radostí

Nikdy mě nenapadlo, že se člověk do práce může až tak těšit. Najít smysl v tom, co člověk dělá a vědět, proč to dělá, je fakt štěstí. Vidím, že tohle smysl má a těším se na další hezké chvíle v klubu.