Mateřská škola Kamarád učí děti i rodiče vnímat hmyz a včely jako nezbytné živočichy

Na začátku byla stará bota

Mateřská škola Kamarád patří mezi Světové školy, které se dlouhodobě a systematicky věnují globálnímu rozvojovému vzdělávání. „Nechceme se zabývat tím, co je dětem vzdálené, snažíme se vycházet z bezprostředního okolí. Měli jsme téma voda, vzduch, ptáci nebo stromy, to vše nás obklopuje úplně všude. Úplně první byla ale stará bota,“ popisuje Marie Pražáková, jak to všechno začalo.

Na procházce s dětmi našli starou botu a začali si o ní povídat a přemýšlet o tom, kde ta bota všude asi chodila. Děti samy měly vymýšlet příběhy a zamýšlet se nad tím, co ji asi mohlo potkat a co s ní teď, když už je stará, bude. Musí vše skončit na skládce, není možné věci dále zužitkovat? Následně si domluvili spolupráci se střední zahradnickou školou, dostali od nich květiny, které pak do této a dalších starých bot nasázeli a instalovali je v parku. „To, že je něco staré, neznamená, že je to zapomenuté a že se to musí vyhodit. Může se najít nová stránka staré věci, nemusíme zahlcovat svět dalším a dalším odpadem“ přibližuje ideu prvního projektu Marie Pražáková.

Středobodem všeho dění je školní zahrada

Po starých botách proměněných v květináče následovala řada dalších témat, kterým se ve školce spolu s dětmi věnovali a která na sebe přirozeně navazovala. Přírodní prostředí poskytuje dětem množství podnětů, a proto jsou naše aktivity a projekty zaměřené na environmentální oblasti. Rádi využíváme naší školní zahradu, která je biocentrem bohatým na společenství rostlin a živočichů. Pomáhá vnímat témata udržitelnosti a změny klimatu, přibližuje výuku k praktickým činnostem a objevování přímým kontaktem, nabízí rozvoj sociálních dovedností…tento svět je kouzelný, mystický a opojný. „Při povídání s dětmi o potravinách, jsme se dětí dotázali, kde se bere ovoce nebo brambory, řekly, že v obchodě. To byla výzva, jak dětem nové téma co nejvíce přiblížit. Máme na zahradě políčka a záhony, začali jsme pěstovat různé druhy tradiční české zeleniny, zasadili si brambory, aby děti viděly, z čeho a jak rostou, co je pro dobrou úrodu vše potřeba“ popisuje Marie Pražáková.

Vedle toho provozují takzvanou semínkovnu. „Jde nám o rozšíření biodiverzity v našem bezprostředním okolí. Proto jsme založili semínkovnu, kde schraňujeme semínka různých rostlin našeho přirozeného prostředí, podporujeme přírodní zahradničení, v našem okolí ho bezplatně šíříme. Podstatným kritériem je, že nesmí být chemicky ošetřená. Děti si je doma zasadí a pečují o rostlinku. Když doma něco sklidí, tak to mohou přinést a povyměnovat si za něco jiného,“ doplňuje Michaela Slezáková, která v mateřské škole pracuje jako učitelka a aktivně se podílí na koncepci vzdělávání. „Semínkovnou bychom chtěli rozšířit počet květin, a rostlin, které budeme mít kolem sebe,“ vysvětluje. S dětmi společně připravují i obsáhlý herbář doplněný o kresby květin a bylin od dětí ze školky, informace a básničky.

Proč potřebujeme včely

Aktuálně se s dětmi věnují hmyzu, konkrétně včelám. „Děti zahradničí, učí se venku, a s tím zahradničením souvisí i hmyz, který je součástí přírody. Takže je to jen rozplétání pavučiny témat. Bez hmyzu by úroda nebyla. Včely ale z přírody mizí. Děje se to v důsledku chemikálií, ale i proto, že všichni pěstují anglické trávníky bez kvetoucích rostlin. Díky tomu všemu prostředí pro hmyz není úplně příznivě. Co s tím mohou udělat ty malé děti? Jdeme cestou, že toho stačí málo. Když si na balkon s rodiči vysadí květinku, včely si mohou nějakou květinu najít a hodně to pomůže. Ne každý se musí stát včelařem. Stačí jen podpořit koloběh v přírodě,“ vysvětluje Marie Pražáková, jak se propracovali k problematice včel a včelařství.

Sami ale nezůstávají pouze u vysazování květin. Zpracovali podrobnou metodiku pro předškolní vzdělávání, která je využitelná i pro nižší ročníky prvního stupně základních škol a nabídli ji mateřským školám v okolí. Podporu získali i od svého zřizovatele. „Vytvořili jsme věrohodný dřevěný úl, kde se děti seznamují s životem včel prostřednictvím maňásků včelek a dalšího hmyzu. Metodika, která to doplňuje, obsahuje různé úkoly, pracovní listy, básničky a písničky. Vše to jsou originály. Na metodice jsme pracovali všichni, do její přípravy se zapojila, mimo jiné i naše vedoucí školní jídelny,“ popisuje vznik metodických materiálů Michaela Slezáková. „Na zahradě školy děláme akce pro veřejnost, pozvali jsme i našeho zřizovatele a díky tomu, že viděl, jak to funguje, jsme získali jeho přízeň a podporu pro další šíření metodických materiálů a celého konceptu,“ vysvětluje Marie Pražáková.

Pohladit si trubce

Rodiče byli zpočátku také trochu nedůvěřiví. „Rodiče nám říkali, že toto jejich děti ještě nebudou schopny pochopit,“ popisuje Marie Pražáková první reakce rodičů, když s aktivitami začínali. „Sami ale přišli na to, o čem všem jsou děti schopné přemýšlet, na co všechno už dokáží mít názor,“ doplňuje.

Specificky pak museli přistoupit k tématu včel, které mohou někdy probouzet až odmítavé reakce. „Je to jen věcí neznalosti. S dětmi na tom pracujeme, učíme je zvládat emoce, nejednat podle předsudků a nebát se. Když se naučíte zásady chování, pak je problém minimální. Byli jsme s dětmi na exkurzi v jednom úlu, rodiče o tom věděli. Děti to zvládly a nikdo si neodnesl žihadlo ani trauma. S dcerou jsme si na návštěvě úlu dokonce pohladily trubce. Ti nemají žihadla, tak si je můžete vzít na ruku,“ popisuje Michaela Slezáková.

„Naším cílem je, aby z dětí vyrostly zodpovědné osoby k životu. Aby věděli, že záleží na tom, jak se sám budu chovat a reagovat na věci kolem sebe. Zároveň je důležité mít i znalosti a informace,“ doplňuje Marie Pražáková.

Nebližší příležitostí, kde můžete zjistit, jak jejich školní práce reálně vypadá, jsou Medové slavnosti na hrádku U Nechanic (7. srpna 2021), kde budou společně s dětmi na 4 – 5 stanovištích představovat právě život včel.

Text vyšel v aktuálním vydání Zpravodaje Světové školy.