Učíme naše děti učit se
Publikováno: 5. 2. 2013 Doba čtení: 3 minuty
Grunnlaget je název metody, která se uplatňuje především ve vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Její autoři, norští pedagogové Gunvor Sonnesyn a Morten A. Hem, s ní letos seznámili na třicet českých učitelů.
Můžete nám popsat podstatu metody Grunnlaget a to, pro které děti je určena?
Grunnlaget (v češtině základ) čerpá z teorií norského pedagoga Magne Nyborga a z jeho programu konceptuálního vyučování. Nyborgův model vychází z rozvoje základních procesů myšlení a je využitelný jak při práci s dětmi se specifickými vzdělávacími potřebami, tak i s běžnými žáky. Podstatou metody je to, že se děti učí učit. Prostřednictvím specifických materiálů se dítě učí chápat základní pojmy, jakými jsou barva, tvar, počet apod. Učí se jednotlivé pojmy porovnávat, čímž rozvíjí jazykové dovednosti a způsoby uvažování, které později může využít nejen při dalším učení, ale i v běžném životě.
Jaké má užívání této metody v praxi výsledky?
Metoda je zaměřena zejména na rozvíjení základních kognitivních procesů - jako je plánování, pozornost. Tyto procesy jsou u dětí se specifickými vzdělávacími potřebami obvykle nerozvinuté nebo odlišně strukturované. Používání metody v praxi může vyrovnávat handicapy, které plynou z vyrůstání v nedostatečně podnětném prostředí, ale i ze skutečné mentální retardace. Prostřednictvím metody Grunnlaget jsou pak děti později lépe připraveny na získávání dalších zkušeností a vědomostí. Naučí se třídit, oddělovat podstatné od vedlejšího, více si věří.
Kde je metoda rozšířena?
Metoda existuje 30 let. Za tu dobu jsme v ní proškolili zhruba 5 tisíc pedagogů po celé Evropě. V Norsku je metoda užívána ve většině mateřských škol a v prvních ročnících základních škol. Čeština je pak čtvrtým jazykem, do kterého byla metodika ke Grunnlagetu přeložena.
České školství se potýká s tím, že mnohé děti, které vyrůstají v sociokulturně znevýhodňujícím prostředí, končí na základních školách praktických, které jsou primárně určeny pro žáky s lehkým mentálním postižením. Jak je to v Norsku?
Proces začleňování těchto dětí do běžných škol byl v Norsku zahájen před třiceti lety. Bylo to velmi náročné a dodnes se potýkáme s celou řadou obtíží, ale v každém případě se to vyplácí a jsme za to rádi. Důležité je uvažovat tak, že děti se specifickými vzdělávacími potřebami, nejednáli se o skutečně vážné postižení, které vyžaduje permanentní lékařskou péči, se musí vzdělávat dohromady s běžnými dětmi. Toto je jasné. Jediné, nač se můžeme ptát, je, jak to co nejlépe zařídit.
Jak to vypadá v praxi?
V Norsku jsou třídy na základních školách rozděleny do dvou průchozích místností. V jedné probíhá hlavní výuka, které jsou po většinu času přítomny všechny děti. Je-li třeba se některému dítěti věnovat individuálně, a to i třeba z důvodu jeho nadprůměrného nadání, využije pedagog druhou místnost. Nedochází tak k žádné stigmatizaci, neboť ji zkrátka používá každý. Všechny děti však většinu času tráví spolu. Děti se speciálními vzdělávacími potřebami se tak necítí vyčleněné a pro běžné děti je to velmi obohacující.