Alternativa k občanské společnosti? Kreml nebo diktatura!

Publikováno: 18. 11. 2015 Doba čtení: 7 minut
Alternativa k občanské společnosti? Kreml nebo diktatura!
©

Běloruští aktivisté o letošních prezidentských volbách.

Volby jsou v nedemokratických zemích jedním z formálních prostředků legitimizace tamních režimů. Na výsledky voleb v režii autoritářů pak zpravidla reaguje prodemokratická část společnosti protestními akcemi. Výjimkou není ani současné Bělorusko. Tady se podobným protestům již tradičně říká plošča, s odkazem na události roku 2006, kdy se na Říjnovém náměstí v Minsku (Kastryčnickaja plošča) sešly stovky protestujících, vzniklo stanové městečko, které však bylo po pár dnech bezpečnostními složkami rozprášeno. Zatčeno bylo tehdy na 300 demonstrantů a opozičních politiků.

Také letošní prezidentské volby ukázaly, že Bělorusko má k evropské demokracii stále daleko. Již popáté je vyhrál Alexandr Lukašenko, který získal podle oficiálních výsledků 83,49 procent odevzdaných hlasů (na druhém místě skončila opoziční kandidátka Taccjana Karatkevičová s 4,42 procentem hlasů).

Letos vyšlo na hlavní minské náměstí jen pár stovek lidí, a to jak díky strachu a jisté lhostejnosti ve společnosti, tak především díky zvyšující se bezvýznamnosti plošči. Lidé mají dlouholetou zkušenost, že protesty ke splnění jejich požadavků nikdy nevedly a vždy znamenaly spíše ztrátu sil i iluzí. Několika běloruských aktivistů jsme se zeptali na jejich názor na letošní prezidentské volby.

 „Plošča velmi ovlivnila nás všechny a nové oběti nikdo nechce. Revoluce v současném Bělorusku není možná, protože mentalita lidí to na rozdíl od Ukrajiny neumožní“, tvrdí aktivistka mládežnické lidskoprávní skupiny. Plošču je těžké zorganizovat i z toho důvodu, že chybí silný demokratický kandidát, kterého by lidé následovali. „Lidi mohl vést jen Statkevič (bývalý opoziční kandidát na prezidenta v roce 2010 - pozn.), ten byl ale propuštěn z vězení příliš pozdě na to, aby mohl protestní akci naplánovat“,tvrdí aktivistka z občanské iniciativy na ochranu starých městských památek. „Těch pár stovek lidí, kteří vyšli letos po volbách na plošču, chtělo pouze splatit svůj dluh před vlastním svědomím,“ říká aktivistka ekologické organizace.

Jakkoli by volby měly být založeny na možnosti výběru, v Bělorusku je účast opozičních kandidátů již dvě dekády pouze jakýmsi doplňkem volební inscenace. Z odpovědí dotázaných vyplývá, že většina aktivistů letošní volby bojkotovala především proto, že nechtěla svou účastí podpořit nedemokratičnost volebního procesu, jehož výsledky jsou dávno dopředu známy, nebo se obávala falzifikace svého hlasu. „Nechci svou účastí ve volbách dávat někomu najevo, že v Bělorusku jsou vůbec volby“, říká aktivista mládežnické lidskoprávní iniciativy. „Volby jako takové už v Bělorusku neexistují a nebudou existovat, dokud nepadne současný autoritářský režim, proto je nejlepší je ignorovat“, myslí si občanský aktivista z města Volkovysk, který se letošních voleb zúčastnil pouze v roli pozorovatele. Někteří ale s bojkotem voleb naopak nesouhlasí, protože právě v bojkotu vidí větší prostor pro jejich falzifikaci.

V letošních volbách se o post prezidenta chtělo ucházet několik opozičních kandidátů a kandidátek, ale jen jedné z nich se podařilo nasbírat dostatečný počet hlasů pro konečnou registraci. Byla jí Taccjana Karatkevičová, která zastupovala občanskou kampaň „Mluv pravdu“. V roce 2001 a 2006 dokázala opozice vybrat jediného kandidáta, ale v dalších volbách v roce 2010 jich kandidovalo už devět. Aktivistů jsme se ptali na jejich názor na přetrvávající nejednotnost opozice. Většina z nich si myslí, že důvodem jsou jak osobní ambice politiků, tak neschopnost opozičních stran dohodnout se na společném strategickém plánu a základních tezích reforem. „Dnes se opozice skládá především ze stran se slabou vnitřní organizací, idealistickými cíli a nejasnými plány k jejich dosažení“, myslí si aktivistka z mládežnické organizace zaměřené na dobrovolnictví a mezikulturní vzdělávání.  „Z politologického hlediska v Bělorusku neexistují politické strany, ale politické skupiny. Jelikož si tyto skupiny uvědomují, že se jim nepodaří ve volbách získat moc, tak slábnou. Když jsou slabé, těžko se mezi sebou domlouvají, a tak jim nezbývá než jen podporovat zdání politického pluralismu,“ tvrdí aktivista z občanské iniciativy na podporu běloruského jazyka. Výběr jediného kandidáta je složitý také díky již zmíněným osobním ambicích politiků jako například v případě Taccjany Karatkevičové, jak říká jeden z respondentů. „Karatkevičová si již na počátku své prezidentské kampaně nestanovila jako svůj cíl diktaturu porazit, jejím cílem jsou parlamentní volby v příštím roce.“

Poslední otázka se týkala role občanské společnosti, do jaké míry je schopna nahrazovat funkce státu. Aktivisté se shodují, že občanská společnost může suplovat jen některé z těchto funkcí (například v sociální sféře), v jiných sférách jí chybí dostatečná kvalifikace. „Občanská společnost by mohla vyplnit tak 30-40 % funkcí státu, protože na ostatní jsou třeba odborníci. Úkolem občanské společnosti by mělo být takové odborníky vychovat,“ myslí si představitelka občanské organizace podporující místní iniciativy ve městě Grodno. Zástupce iniciativy, která zaznamenává vzpomínky pamětníků, k tomu dodává: „V Bělorusku je dostatek vzdělaných lidí, kteří jsou schopni společnost transformovat. My se to od nich musíme naučit, abychom mohli pokračovat. Jiná alternativa občanské společnosti je pak už jen Kreml nebo diktatura.“

Občanské iniciativy jsou v dnešním Bělorusku stále vystaveny represím ze strany státního aparátu a ze strany občanů k nim stále panuje nedůvěra. Aktivista kampaně hájící zájmy občanských iniciativ před státními orgány říká: „Aby mohla být občanská společnost alternativou, je nutné, aby s občany aktivně pracovala, rozuměla jejich zájmům a problémům, které by dokázala hájit a uměla pracovat s představiteli státní správy. Dále je třeba, aby znala zákony a nástroje státu, podílela se na rozhodovacím procesu a nejen vyjadřovala své opoziční názory. Důležitá je široká společenská angažovanost, aby občané viděli, že je v zemi ještě někdo kromě běloruské vlády, kdo nabízí alternativu.“ Člen občanské iniciativy věnující se rozvoji města Mohyleva tuto myšlenku potvrzuje: „V naší organizaci stále pracujeme nad tím, abychom lépe pochopili mechanismy fungování státu alespoň na místní úrovni a snažili se problémy řešit samostatně.“

Vše výše uvedené shrňme názorem aktivistky, která se angažuje v ekologické organizaci: „V každém případě ten, kdo přijde nahradit současnou vládu, bude muset hodně uklízet, protože země je v hrozném stavu. Pro toho dalšího už to bude jednodušší. Pokud bude v této kritické chvíli v občanské společnosti dostatek silné vůle, trpělivosti a porozumění, pak máme naději na změnu.“

 

Přihlašte se a budete pravidelně dostávat Východoevropský žurnál:

 

 

Autor: Východoevropský program ČvT