Asistentka pedagoga jako cenná zkušenost pro budoucí učitelku

Publikováno: 11. 2. 2015 Doba čtení: 2 minuty
Asistentka pedagoga jako cenná zkušenost pro budoucí učitelku
©

Fakultní základní škola Hálkova v Olomouci je mezi rodiči pojem – angličtinu vyučuje od prvního ročníku, od třetího pak mají děti rozšířenou výuku jazyků. Speciální péči nabízí také žákům, kteří mají mimořádné nadání – v každém ročníku je pro ně třída s rozšířenou výukou skupiny předmětů. I přesto škola věnuje pozornost také žákům selhávajícím, kteří jsou součástí tříd napříč celou školou. Pracuje s nimi dvanáct asistentů pedagoga. Jednou z nich je i Michaela Novotná, studentka 2. ročníku navazujícího magisterského studia, oboru speciální pedagogika na olomoucké pedagogické fakultě. Ve III. C pomáhá žákovi s hyperkinetickou poruchou.

Pokud je asistent pedagoga ve třídě s rozšířenou výukou skupiny předmětů, v čem spočívá jeho práce?

Hlavně v individuální práci s žáky, jejich podpoře, motivaci a zapojení do skupinových činností. Součástí je i spolupráce s paní učitelkou, jsem jí při ruce při přípravě materiálů, organizaci třídy, záleží na naší domluvě. Každé dítě má individuální potřeby a já jsem tu pro ně.

 

Je to vaše první zkušenost s prací asistenta pedagoga?

Je to moje první a velká zkušenost. Jako asistent pedagoga pracuji od září a už vidím ty pokroky, v čem se děti zlepšují a s čím jim mohu pomoci. Postupně jsme se zkoordinovali. Děti mě neberou jen jako asistentku, která zjednává klid, ale také jako další učitelku, jako autoritu. Musím říct, že mám v paní učitelce velkou oporu. Nastoupila jsem absolutně bez zkušeností s touto profesí, ale sehrály jsme se a třída nám dobře funguje.

 

Měla jste pocit, že jste pro tuto práci dobře vybavená znalostmi?

Byla jsem hozena přímo do vody a bylo na mně, jak se s tím poperu. Ale od paní učitelky i od školy jsem dostala hodně materiálů, které jsem si mohla nastudovat. Ještě před nástupem jsem taky měla možnost chodit na náslechy do hodin, takže jsem věděla, do čeho jdu. Informace, jak se žáky pracovat, jsem si ale vyhledávala sama nebo jsem je dostala od starších kolegů.

 

Má chlapec, u kterého jste jako asistentka, metodickou podporu nějakého specializovaného zařízení?

Na škole pracuje paní psycholožka, takže s tou jsem v kontaktu. Chodí i do hodin, pozoruje, jestli všechno zvládáme. Pomáhají také starší kolegové, kteří mají zkušenosti s tímto typem žáků, a výborná je spolupráce s rodiči. S těmi komunikuji každý den, protože také působím jako vychovatelka v družině. Můžu tak s nimi konzultovat, co se dělo, co bylo fajn a co se nepodařilo.

 

Jak dlouho byste chtěla tuhle práci dělat?

Zatím mě to moc baví. Doufám, že budu moct zůstat ještě příští rok, než dokončím školu. Než začnu sama působit jako učitelka, je to výborná zkušenost.

 

Máte jako asistenti pedagoga možnost sdílet zkušenosti? Monitoruje někdo, co potřebujete?

Máme svůj kabinet – tam se scházíme a probíráme, co a jak. Podporou je nám vedení školy, především paní zástupkyně. Vždycky se ptá, jak se nám pracuje, jestli něco nepotřebujeme.

 

Článek vyšel v pátém čísle časopisu Škola All inclusive, který vznikl v rámci projektu Systémová podpora inkluzivního vzdělávání v ČR, jenž je podpořen z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR.

Autor: Hana Kroupová