Dětství ztracené v soli a štěrku

Desetiletý Rathana se svojí o něco starší sestrou mlčky nahrnují sůl na proutěné ošatky. Pomáhají si kusem dřeva, který slouží místo lopatky. Nemají rukavice ani boty. Jejich drobné prsty se boří do kupiček bílého zlata. Sůl jim vysušuje kůži tak, že praská. Když jsou nádoby plné třpitivých krystalů, chlapec podřepne a položí si náklad na ramena tak, aby našel těžiště. Sůl může važit dohromady přes 10 kilogramů. Malý Rathana míří k  dřevěné boudě, kde sůl vysype na hromadu a nechá ji sušit. Ve dveřích se míjí se svým otcem. Jeho věk je těžké odhadnout. Celý život tvrdě pracuje na solných pláních, stejně jako teď jeho děti. Nemají na vybranou. Bez jejich pomoci by se rodina neuživila. „Do školy oba chodí dopoledne. Vím, že vzdělání je důležité. Vyděláme si dost, abychom zaplatili učebnice i sešity. Odpoledne jsme pak tady,“ ukazuje muž na obrovskou plochu solných bazénů. Připomínají trochu rýžová pole, ale jsou naplněné vodou z nedalekého moře. Daleko za obzor se bliští hladina, která se díky slunečním paprskům mění v bílé bohatství. Bohatství, že kterého ale pracovníci mají jen pár dolarů týdně.

Pracují tu desítky nejchudších rodin včetně malých dětí z přilehlého městečka Kep. „Je to dřina. Celý den na nás svítí přímé slunce a není se kam schovat,“ stěžuje si sedmadvacetiletá Roeng a opírá se o nástroj podobný hrábím. Tím hrabe zkrystalizovanou sůl na kupičky a nahrnuje ji na nůše, její manžel pak náklad odnáší pod střechu, stejně jako desetiletý Rathana a další stovky dětí. Právě kvůli slunci začínají pracovat kolem čtvrté hodiny ráno, přes poledne mají přestávku a než se setmí, sklízejí sůl ještě 3 hodiny. „Kdybychom měli víc peněz, moje děti by tu nepracovaly. Není to dobré pro jejich zdraví,“ stežuje si Rathanův otec. Jeho syn zatím znova ohývá záda pod několikakilovou náloží soli.

Kup si šátek, podpoř chudobu

 V Kambodže podle statistik Mezinárodní organizace práce postihuje dětská práce až 45 % dětí mladších 15 let, což je dohromady kolem 1,5 milionu dětí. Tyhle děti sice většinou chodí do školy, často však nepravidelně a mnohé studium ani nedokončí. Navíc často pracují v  nejhorších formách dětské práce, které přímo ohrožují jejich zdraví. Kambodža je nechvalně proslulá sexuálním turismem a dětskou prostitucí. Jiné děti pracují na rybářských lodích nebo na rozhĺehlých kaučukových plantážích v oblasti Kampong Cham, další jako sběrači odpadků. Ještě nedávno byla uprostřed kambodžského hlavního města Phnom Pehnu jedna z největších skládek v jihovýchodní Asii, dnes už ji přesunuli za město a zakázali na ni vstup cizincům. Jinak se ale nezměnilo nic. „Stále tam pracuje hodně dětí, i ty nejmenší. Jsou totiž lehké a můžou snadno šplnat po horách odpadků,“ vysvětluje petačtyřicetiletá Heang, která se sama sběrem a tříděním odpadu živí. „Nejvíc peněz dostanete za hliník a měď,“ ukazuje Heang na opálené dráty na zemi. “Soukromé firmy ale vykupují i plast, papír, nebo sklo. Já sbírám hlavně plasty a vydělám si až 5 dolarů za den,“ dodává. Minimální oficiální mzda je v Kambodži 60 amerických dolarů měsíčně, takže sběr odpadu může být relativně lukrativní obživou. Hlavně pro děti je to ovšem zdraví nebezpečné zaměstnání.

Často sbírají odpadky děti ulice. Většinou nemají rodiče a ostatní příbuzní se jich zřekli. Žijí ve skupinkách a vydělávají si, kde se dá. „Právě tyhle děti jsou nejzranitelnější. Končí jako prostitutky, jsou zneužívány v obchodu s drogami nebo nuceny k jiným činnostem, které křehký dětský organismus poškozují. V „lepším“ případě se stanou součástí sítě poličních prodejců šátků, náramků a dalších suvenýrů pro turisty,“ říká Pavla Začalová ze společnosti Člověk v tísni, která koordinuje mezinárodní kampaň Stop dětské práci. Na ulicích hlavního města nebo v turistických oblastech, jako je Angkor Watt či Sihanoukville, turistům něco ke koupi nabízí každou chvíli. Umí pár slov anglicky, mají smutné oči a otrhané šaty, vzbuzují soucit. Pokud se zeptáte, zda chodí do školy, téměř jednohlasně odpovídají „on morning“, tedy ráno. Prodávají všechny to samé, právě kvůli tomu, že jsou „zaměstnané“ u jedné sítě. Představa některých turistů, že svým nákupem dítěti pomáhají, že si tak vydělá na lepší život nebo našetří na budoucnost, je naivní. „Výdělek dítěte je minimální nebo nulový. A hlavně – dítě, které místo školy pracuje na ulici, vstupuje na trh práce bez kvalifikace a vzdělání. Zůstává tak v bludném kruhu bídy, do které se narodilo. Dokončí-li naopak školu, jeho šance na lepší život se zásadně zvyšují,“ vysvětluje Pavla Začalová.

Osmiletý drtič štěrku

 Zatímco některé pracující děti – třeba sběrače odpadků nebo poliční prodejce – v Kambodži může turista běžně potkat, některé formy dětské práce jsou skryté. Patří mezi ně i drcení kamenů na štěrk. „Můj manžel s dvěma nejstaršími syny pracuje v povrchovém lomu s technikou,“ ukazuje na přilehlý kopec z městečka Kampong Chhnang matka devíti dětí Keo Samart. Sedm z nich stejně jako ona rytmycky rozlamuje kladivem kamení. Sedí u cesty, která vede k lomu. Odsud sem vozí materiál k jejich obživě. Celé dny pak s dětmi sedí a pracují. A pracují i ti nejmenší. Nejmladší holčičce je kolem čtyř let a bosa pobíhá mezi svými sourozenci. Všichni kromě ní tvrdě dřou. Největší kusy gentlemansky rozbíjí nejmladší syn, kterému je osm. Šest holčiček ve věku od čtyř do čtrnácti buď v sedě drtí menší kameny, nebo nosí materiál bratrovi. „Zrovna teď je můj manžel v nemocnici, protože mu stroj zranil nohu. Nemůže pracovat, o to víc musíme pracovat my,“ říká Samart. „Moje děti naštěstí neměly žádný vážný úraz, jen se občas klepnou kladivem do ruky. Ale šestnáctiletý syn od sousedky, který pracuje také přímo v lomu s náročnější technikou, musel do nemocnice,“ dodává žena. Měla štěstí. Do místní nemocnice vozí zraněné děti často.

Podobně nebezpečná je pro ně práce v cihlenách. Těch je v provincii Kampong Chhnang stejně jako v dalších oblastech Kambodže spousta. Využívají tradiční způsob pálení cihel na dřevě v obrovské peci. Jednoduchý stroj přeměňuje hroudy mokrého jílu na cihly, které se pak suší a vypalují. A právě technické vymoženosti jsou při práci nejnebezpečnější. „Do nemocnice často chodí děti s vážně zraněnýma rukama, protože jsou to právě ony, kdo často obsluhuje stroje,“ potvrzuje lékař Cheav Chov. Dělníci tráví dny v zaprášeném, zakouřeném prostředí a v horku. Většinou jsou tu zaměstnané celé rodiny, a to očividně ty nejchudší. Pracují tu někdy i celé generace. „Často to jsou zadlužené rodiny, které v areálu cihelen i bydlí. Musí pracovat všichni členové včetně dětí, aby se zvýšil rodinný rozpočet. Většinou se zapojují ve věku asi 15 let, protože pro mladší děti by to bylo příliš náročné,“ říká Kong Chanmony z kambodžské neziskové organizace LICADHO, která se zabývá lidskými právy.

Dostat práci v cihelně je poměrně jednoduché. Není potřeba žádná kvalifikace, pouze fyzická síla. Kolik je pracovníkovi let, na to se zaměstnavatel neptá.  A pak, o tak nízné výdělky nikdo moc nestojí. Dospělý si za měsíc tvrdé dřiny vydělá kolem 50 dolarů. Děti pracují jen půl dne, takže mají plat asi 20 dolarů, tedy 15 Kč denně. “Pracovníci na cihlách moc nezbohatnou, zato vlastníci cihelen ano,“ směje se trochu trpce můj průvodce, když míjíme další cihelnu v provincii Kampong Cham. V areálu stojí na místní poměry velmi luxusní dům a drahé auto.  Podle oblastního výzkumu organizace LICADHO je pouze 6 z 15 majitelů cihelen spokojených s tím, že zaměstnávají nezletilé. Těchto 6 si pochvaluje, že je jednoduché děti řídit, neodporují rozkazům, nepožadují pracovní smlouvu a umí pracovat rychle a tvrdě. Za den přemění desítky kilogramů jílu na tisíce cihel. „Vyrobíme asi 3000 cihel a jednu majitel prodá za 1600 rielů,“ říká postarší muž, který je v jedné menší cihelně zaměstnaný. To je necelých 7 Kč. Dva asi patnáctiletí kluci, kteří přenáší obrovské hroudy mokré hlíny na zádech, dostanou jen nepatrný zlomek z ceny.

Chudoba=dětská práce

Většina pracujících dětí v rozvojových zemích nedostává žádný plat. Nejčastější fornou dětské práce je totiž ta v domácnosti nebo drobném zemědělství. „Děti obdělávají rodinná pole, obstarávají dobytek, pečují o mladší sourozence a tak dále. Pomoc rodičům je samozřejmě v pořádku, ovšem pouze pokud taková práce neznemožňuje se vzdělávat nebo nebrání zdravému vývoji dítěte,“ říká Pavla Začalová ze společnosti Člověk v tísni. Příčin dětské práce je mnoho a jsou propojené. Hlavní příčinou zůstává chudoba, nicméně na vině jsou i nefunkční zákony, neschopnost chudých lidí vymáhat svá práva nebo klimatické změny. „Čím větší jsou výkyvy počasí, tím jsou venkovské rodiny zemědělců ohroženější. Tím spíš pak posílají děti pracovat. A protože škola a dětská práce se do značné míry vylučují, velkou roli hraje i dostupnost bezplatného a kvalitního vzdělání pro všechny děti,“ shrnuje Pavla Začalová.V Kambodži žije pod hranicí chudoby více než polovina obyvatel, tedy přes 7 milionů lidí. Pokud se tahle země začne rozvíjet a bohatnout, ubude pravděpodobně i dětí, které tráví svoje dětství v cihelnách, v solných nebo rýžových polích, v továrnách na štěrk, prodejem šátků nebo svého vlastního těla. Stejně tak platí, že vzdělávající se dítě k takovému rozvoji podstatně přispívá, zatímco pracující dítě jej brzdí. A to nejen v Kambodži.