Díky dílně mohou moje děti chodit do školy, říká HIV pozitivní Katrina. Namibijská dílna po 10 letech končí s prodejem v Česku

Dozvěděla se však o chráněné dílně Karas Huisen Crafts, kterou založil Člověk v tísni, a požádala v ní o práci. Tu dostala a od té doby dostal její život nový směr. Katrina Willemse začala vyrábět hračky z textilu, jež firma sídlící na okraji namibijské slumu prostřednictvím Člověka v tísni prodávala také v České republice. „V dílně jsem se naučila šít na stroji a vyšívat. Tahle práce mě baví a moje děti díky ní mohou chodit na střední školu,“ říká Katrina, která mohla díky práci zaopatřit nejen svoje děti, ale také si osvojit dva sirotky. „Ti se rádi chodí dívat, jak v práci šiju,“ dodává. To jen potvrzuje, že se s HIV dá žít plnohodnotný život i několik let.

Dílna se osamostatnila

Nadějnou budoucnost nemá jen Katrina Willemse, ale také celá dílna Karas Huisen Crafts. Dílnu si našel nový namibijský strategický partner, a tak Člověk v tísni může po deseti letech ukončit podporu, kterou dílně na dálku poskytoval. Spolu s tím končí i prodej namibijských výrobků v Česku.

Již v roce 2010 se dílna osamostatnila a od té doby ji vede místní namibijská ředitelka. V roce 2014 se nově dílně podařilo navázat spolupráci se strategickým partnerem Namibian Chambre of Commerce and Industry (NCCI), který do jisté míry nahradí roli Člověka v tísni. „Tento fakt vnímáme jako zásadní posun, jímž se dílna stává skutečně nezávislá a nepotřebuje již podporu na dálku z České republiky. Zároveň vnímáme posun chápání rozvojové spolupráce směrem k podpoře místních iniciativ a trhů, kterému – často nákladný – dovoz rukodělných výrobků do Evropy neodpovídá,“ vysvětluje Hana Urbanová, která namibijskou misi Člověka v tísni vedla. „Věříme, že jsme pomocí dílně Karas Huisen Crafts na její cestě k úplné samostatnosti naplnili základní ideu rozvojové spolupráce - podpořit lidi v chudších zemí světa, aby si začali pomáhat sami,“ dodává Urbanová.

#~gallery-922~#

Za desetiletou dobu spolupráce se Člověku v tísni podařilo na českém trhu prodat 45 500 kusů výrobků. Peníze z nich utržené putovaly přímo do rukou namibijských zaměstnanců dílny, jichž se v dílně v průběhu let vystřídalo celkem osmdesát. Byly to převážně ženy z chudých poměrů, často jediné živitelky rozsáhlých rodin, ale práci zde našlo i několik mužů. Dílna, která je největším zaměstnavatelem sociálně znevýhodněných obyvatel v regionu Karas, který je rozlohou srovnatelný s Českou republikou, přispěla k obživě a zlepšení životních podmínek zhruba tisícovky lidí a sloužila jako vzorové komunitní centrum pro osm tisíc obyvatel slumu Tseiblagtee na okraji města Keetmanshoop.

Největším problémem je nezaměstnanost

Člověk v tísni založil chráněnou dílnu v roce 2004 z prostředků českého Ministerstva práce a sociálních věcí, které ji finančně podporovalo až do roku 2009. Snahou Člověka v tísni bylo především zmírnit sociální a ekonomické důsledky pandemie viru HIV, jenž postihuje každého pátého obyvatele Namibie.

„Průzkum na místě nám ukázal, že hlavními problémy většiny obyvatel jsou nezaměstnanost a chudoba, které souvisí právě i s šířením HIV/AIDS. Obyvatelé trpící touto nemocí, kteří ještě nebyli v konečném stádiu, však neuváděli jako svůj hlavní problém nemoc samotnou, protože i s ní je možné díky lékům žít plnohodnotný život až po dobu dvaceti let, ale skutečnost, že nemají práci, a tedy příjem, který by jim umožnil zabezpečit svoji rodinu,“ vysvětluje Hana Urbanová, která vedla misi Člověka v tísni v Namibii. Systém sociálního zabezpečení v Namibii prakticky nefunguje, a tak se nedostatek pracovních příležitostí stává palčivějším problémem než všudypřítomná nákaza virem HIV nebo tuberkulózou.

Práce v chráněné dílně měla být příležitostí pro lidi, kteří by na běžné zaměstnání sotva dosáhli, protože neměli dostatečné vzdělání a vybudované pracovní návyky. Zaměstnanci, z nich většinu tvoří ženy, vytvářejí šperky a ozdoby z korálků a pštrosích skořápek, vyšívají ubrusy a prostírání s africkými motivy i vyrábějí panenky z textilu podle tradic kmene Namů a Křováků, žijících v polopoušti Namibie. Dílna tak vytváří prostor pro rozvoj těchto tradičních řemesel a dovedností, které postupně upadají v zapomnění, a zároveň umožňuje chudým lidem ze slumu vydělat si na živobytí pro sebe i svou rodinu. Mimo tyto výrobky, které se prodávaly v Česku i v Namibii, dílna získává komerční zakázky, jako je potisk či vyšívání propagačních materiálů – propagační trička a tašky si od dílny objednávají například školní pěvecké sbory, ale i soukromé firmy či státní instituce - které přinášejí poměrně velký zisk a pomáhají zvyšovat její finanční udržitelnost.

„Za svou práci dostávají zaměstnanci plat, z nějž mohou nejen zabezpečit základní potřeby své rodiny, ale také mohou nakoupit školní pomůcky pro děti, nebo nakoupit sunar, kterým ženy nakažené HIV nahrazují kojení z prsu. Některé ženy díky dovednostem, které v dílně získaly, založily vlastní podnikání a našly uplatnění na volném trhu práce,“ říká Hana Urbanová.

To potvrzuje například Ebelene, která se sama musí starat o dvě děti. „Díky práci v dílně mohu platit nájem a také se dozvídám, jak můžu žádat vládu o různé sociální granty, nebo jak si založit vlastní podnikání. V dílně jsem získala nové sebevědomí,“ říká.

Práce v dílně pomohla lidem nalézt sebedůvěru

V květnu 2009 se společnosti Člověk v tísni podařilo uskutečnit dlouhodobý cíl projektu - vyškolit místní management a převést dílnu do jejich rukou. „Dílna už je pět let samostatná a docela se jí daří. Do nedávna jsme ji podporovali prodejem namibijských výrobků v České republice. Dílně jsme také poskytovali granty na částečné pokrytí operačních nákladů jako je například elektřina, telefon či benzín do auta, kterým rozvážejí hotové výrobky,“ vysvětluje Hana Urbanová současnou spolupráci Člověka v tísni s Karas Huisen Crafts. „Nadále budeme poskytovat odborné konzultace, co se týče managementu či shánění externích finančních grantů, pokud nás o to dílna požádá,“ dodává.

Celkem se nám podařilo prodat více než 45 tisíc výrobků, mezi nimiž byly nejoblíbenější šperky z pštrosích skořápek, klíčenky v podobě woodoo panenek, látkoví sloni a africké prostírání. Každý výrobek má za sebou příběh namibijské ženy, které práce v dílně umožňuje vydělat si na živobytí pro sebe a svou rodinu nebo například posílat své děti do školy. „Na výrobku je vždy štítek s fotografií ženy, která ho zhotovila a ten je většinou přímo od ní i podepsaný,“ říká Daniela Hranaiová z organizace Člověk v tísni, která měla prodej výrobků v České republice na starosti.

V současnosti dílna Karas Huisen Crafts uvažuje o tom, že se přestěhuje do nové továrny v Keetmanshoopu, kde by měla s podporou namibijské obchodní komory NCCI vyrábět školní uniformy, které budou výnosným obchodním artiklem. Namibijská vláda se totiž zavázala, že od roku 2015 přestane uniformy, bez nichž se neobejde žádný školák, dovážet ze zahraničí a bude je nakupovat výhradně od místních dodavatelů.

Více informací najdete na internetových stránkách projektu nama.cz

Pro více informací kontaktujte:

Hana Urbanová, bývalá vedoucí mise v Namibii, 731 129 574 Hana.Urbanova@clovekvtisni.cz