Lidská práva musí být základem všech jednání Evropské unie s Kubou

• Evropská unie musí aktivně podporovat lidskoprávní principy a vyžadovat záruky, že na Kubě budou respektována lidská práva i politická otevřenost. EU tvrdí, že až do přijetí nové dohody o spolupráci nebude slevovat ze svého Společného postoje ke Kubě. V rámci pokračujících jednání o této bilaterální smlouvě je ale nezbytné definovat kritéria, podle kterých budou posuzovány problematické body popsané evropským velvyslancem Portocarerem (viz níže), a bezpodmínečně trvat na aktivním a konstruktivním dialogu o lidských právech, včetně zapojení kubánské nezávislé občanské společnosti a pevných termínů.
• Evropská unie by měla trvat na tom, že před obnovením bilaterálních vztahů musí proběhnout minimálně jedno kolo kubánsko-evropského dialogu o lidských právech, do kterého by se bez obav z politické perzekuce měli nějakým způsobem zapojit i zástupci kubánských lidskoprávních organizací. Výsledky tohoto dialogu by měly být zohledněny v plánech na případné obnovení politických vztahů mezi Kubou a EU.
• Delegace EU i velvyslanectví všech členských států by měly trvat na svém právu stýkat se s členy nezávislé občanské společnosti a zástupci nenásilné politické opozice a také pravidelně toto své právo naplňovat ve všech částech ostrova bez cestovních omezení. Diplomati evropských států i samotné EU by měli být jako pozorovatelé přítomni případným soudním procesům s demokratickými aktivisty a obránci lidských práv.
• Evropská unie by měla přehodnotit svou grantovou politiku, která obvykle vyžaduje, aby příjemcem byla nevládní organizace registrovaná přímo na Kubě. V praxi to znamená kolaboraci s kubánskou vládou (viz např.: „Agentes No Estatales y Autoridades Locales en el Desarrollo“). EU musí také ustoupit od svého požadavku, aby kubánské organizace, které projekty předkládají, dodaly oficiální dopis vyjadřující podporu místních zástupců kubánského státu. EU by naopak měla trvat na svém právu spolupracovat s nevládním sektorem a zástupci nezávislé občanské společnosti, které by se mělo stát klíčovou podmínkou obnovení bilaterálních vztahů. Delegace EU by navíc měla usnadňovat kontakt členů nezávislé občanské společnosti a opozičních politických stran s Evropským fondem podpory demokracie.
• Před obnovením bilaterálních vztahů musí Evropská unie vyžadovat, aby kubánská strana ratifikovala Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodní pakt o občanských a politických právech. Dále je nutné Kubu přesvědčit, aby vyhověla řadě lidskoprávních zpravodajů a pozorovatelů OSN, kteří žádají o povolení ke vstupu na tento ostrov.
• Evropská unie musí trvat na tom, aby Kuba zpřístupnila své věznice mezinárodním pozorovatelům, včetně zástupců Červeného kříže a Amnesty International. 

Členské organizace sítě ECN vyzývají Evropskou unii, aby si za základ jakýchkoli změn své politiky vůči Kubě a všech vztahů s kubánským režimem zvolila právě aktivní podporu demokracie a respektování lidských práv. Síť ECN je znepokojena skutečností, že se EU rozhodla otevřít jednání o znovunastolení plnohodnotných bilaterálních vztahů s Kubou i přes silný nárůst porušování lidských práv v této zemi a pokračující represe proti nezávislým občanským organizacím.

Oznámení záměru EU znovunavázat vztahy s Kubou přichází jen pár týdnů poté, co se generální tajemník OSN Pan Ki-mun a zástupci Společenství latinskoamerických a karibských států během své lednové návštěvy ostrova nesešli s členy kubánské opozice, aktivisty a obránci demokracie a lidských práv, ani s nimi nenavázali žádný kontakt. ECN se obává, že si tak kubánský režim může tento aktuální vývoj vykládat jako signál, že mezinárodní společenství při budování hospodářských a politických vazeb bude dobrovolně ignorovat pokračující brutální represe proti kubánskému lidu.

Síť ECN oceňuje prohlášení velvyslance Evropské unie Hermana Portocarera, že téma „lidských práv“ a „právního postavení občanských sdružení“ je pro EU i nadále zásadní otázkou, ale pořád nám chybí jasné daná kritéria, podle kterých by měl být pokrok v těchto oblastech posuzován a definován. ECN musí konstatovat, že otevření rozhovorů o obnovení plnohodnotných vztahů s Kubou v době, kdy dochází k masivním zátahům proti aktivistům a občanské společnosti, je v rozporu s výše uvedeným prohlášením, zásadně tyto cíle podkopává do té míry, že naprosto ztrácí význam.

Síť ECN dále upozorňuje, že veškeré pokusy EU o otevření dialogu o lidských právech na Kubě v posledních letech naprosto selhaly kvůli neochotě kubánského režimu do takového dialogu vůbec vstoupit. Má-li dojít k obnovení vztahů mezi Kubou a EU, musí dialog o lidských právech stát pevně v centru pozornosti (a pokud se vztahy nepodaří obnovit, pak platí totéž) – kubánský režim musí poskytnout jasné a veřejně deklarované záruky, že se k dialogu přidá.

Kubánský režim na ostrově politický disent potlačuje již dlouhá desetiletí a s nástupem Raula Castra k moci se v tomto směru nic nezměnilo. Každodenně dochází k nekompromisním zásahům proti kubánským občanům, kteří se byť jen pokusí v praxi realizovat základní lidské svobody. Pořád se ještě čeká na skutečné hospodářské reformy, které by pomohly běžným Kubáncům, ne jen politickým a armádním elitám.

Síť ECN chce upozornit na následující případy a otázky, které by měly sloužit jako měřítka pro hodnocení pokroku na poli lidských práv a které by měly být napraveny před případným obnovením vzájemných vztahů.

• Od ledna do prosince 2013 došlo k 6.424 prokazatelným případům zatčení, včetně zatčení bez vznesení obvinění, bezdůvodného vzetí do vazby a častého použití krátký trestů odnětí svobody, mnohdy v nelidských podmínkách.
• Rozsáhlé zátahy proti demokratickým aktivistům a obráncům lidských práv, včetně využití bezdůvodného vzetí do vazby a krátký trestů odnětí svobody, ke kterým docházelo na celém ostrově v lednu 2014 v době, kdy se na Kubě konal summit CELAC a zemi navštívil Pan Ki-mun.
• Sonia Garro, členka Sacharovovou cenou oceněné organizace Dámy v bílém, zůstává nadále ve vězení poté, co byla v roce 2012 před návštěvou papeže Benedikta XVI. zatčena na základě vykonstruovaných obvinění.
• Yosvany Melchor, uvězněn od roku 2010 jako součást tlaku na jeho matku, která je členkou křesťansko-liberálního hnutí (MCL). Znepokojující je také pokračující kampaň útoků, výhrůžek a zatíkání členů MCL a dalších aktivistů spojených s iniciativou El Camino del Pueblo.
• Tvrdý zákrok proti Demokratickému fóru, nenásilné iniciativě Centra pro otevřenost a rozvoj Latinské Ameriky (CADAL) a disidentské skupiny Arco Progresista, v době konání summitu CELAC 28. ledna, 2014. Kubánský aktivista a člen skupiny Arco Progresista Manuel Cuesta Morúa byl zatčen a obviněn z „šíření lživých informací proti světovému míru“. Dle Článku 115 kubánského trestního zákoníku je možné obviněného odsoudit na jeden až čtyři roky odnětí svobody.
• Politická perzekuce a trestního stíhání Gorkiho Aguily, zpěváka punkové skupiny Porno Para Ricardo. Jeho právní zástupkyně Amelia Rodriguez Cala (která zastupuje i několik dalších aktivistů včetně Sonii Garro) nedávno dostala šestiměsíční zákaz vykonávat právní praxi. Což znamená, že Aguila nebude mít během soudního řízení o smyšlených obviněních žádnou právní pomoc a podporu. Aguila je obviněn z držení zakázaných návykových látek. Toto obvinění vychází ze skutečnosti, že u sebe měl lék proti epilepsii, který mu předepsal doktor v Mexiku. 
• Jorge Luis García Pérez, známý také pod přezdívkou „Antúnez“, bývalý vězeň svědomí a vedoucí postava hnutí Frente Nacional de Resistencia Cívica Orlando Zapata Tamayo, který od 10. do 20. února držel protestní hladovku, požaduje respektování své lidské důstojnosti a vrácení počítačů a dalšího materiálu, který byl kubánskou vládou protiprávně konfiskován. Od 5. února byla v domě, ve kterém Antúnez bydlí se svou těhotnou ženou Yris Tamara Pérez Aguilerová, již čtyřikrát provedena prohlídka. Pár byl navíc na několik hodin zadržen, fyzicky napaden a Aguilerová byla napadena i sexuálně.
• Dramatický nárůst prokazatelného porušování náboženské svobody z 40 případů v roce 2011 na 120 v roce 2012 a 185 v roce 2013. Kuba byla také zařazena na „seznam zemí zvláštního zájmu“ ve Výroční zprávě Pracovní skupiny pro náboženskou svobodu a svobodu vyznání Evropského parlamentu. 
• Nový Zákoník práce (Código de Trabajo) schválený Národním shromážděním v prosinci 2013. Zákoník neumožňuje vznik nezávislých odborů a zaměstnancům soukromého i státního sektoru negarantuje právo na stávku bez předchozího souhlasu. 

K tomuto prohlášení se připojují následující organizace:

• Asociación Damas de Blanco – Španělsko / Kuba
• Asociación de Iberoamericanos por la Libertad (AIL)  - Španělsko
• Asociación Raíces de Esperanza en España/Roots of Hope - Španělsko
• Christian Solidarity Worldwide (CSW) – Spojené království
• Cuba Futuro – Nizozemí
• Federación Española de Asociaciones Cubanas (FECU) – Španělsko
• Freedom and Democracy Foundation - Polsko
• Fundación Hispano Cubana - Španělsko
• Glasnost in Cuba – Nizozemí
• International Society for Human Rights - Německo
• Italian Helsinki Committee for Human Rights - Itálie
• Kristdemokratiskt Internationellt Center (KIC) – Švédsko
• Lech Walesa Institute - Polsko
• Movimiento Cristiano Liberación – Kuba / Španělsko
• Observatorio Cubano de Derechos Humanos – Kuba / Španělsko
• Člověk v tísni – Česká republika
• Človek v ohrození – Slovensko
• Solidaridad con Cuba - Španělsko
• Swedish International Liberal Center (SILC) - Švédsko