Předlice v zajetí Pervitinu

Publikováno: 31. 3. 2013 Doba čtení: 6 minut
Předlice v zajetí Pervitinu
© Foto:

V projektu „Kooperace pro ústecké Předlice“ jsme začali spolupracovat s ústeckou organizací DRUG-OUT KLUB. Terénní program pro pouliční uživatele drog v Předlicích je jednou z klíčových aktivit projektu. Během následujících třiceti měsíců chceme podpořit nejméně tři stovky osob, které v lokalitě Předlice nitrožilně užívají návykové látky. K samotné aktivitě a k situaci v Předlicích z pohledu užívání drog jsme požádali ředitelku odborných  programů Mgr. Radku Kobližkovou o krátký rozhovor.

Můžeš prosím popsat aktuální situaci v Předlicích? A co je cílem vaší práce?

V lokalitě působíme intenzivně od listopadu loňského roku, ale Předlice známe již z dřívějška. Drogová situace je zde, co se týče skladby, způsobu aplikace i životního stylu uživatelů drog dlouhodobě stejná a neměnná. Nejvíce užívanou drogou je stále pervitin.

Cílem naší práce je především omezit a zastavit zdravotní a sociální propad injekčních uživatelů drog. Samozřejmě bychom rádi posílili motivaci k abstinenci, ale to je cíl pro mnohé klienty těžko dosažitelný. Naší činností se snažíme především zabránit opakování podobných nepříjemností, jako byla epidemie žloutenky typu A, která Předlice postihla v roce 2002.

Klientů se ptáme a informujeme je: „kam si dáváš, kam si nesmíš dávat, do třísel a do krku je to nebezpečný nebo že dávat někomu je trestný čin.“ Odborníkům z praxe možná stávají hrůzou vlasy na hlavě, ale působení ve vyloučených lokalitách přináší pro naši práci různé extrémy a specifika, se kterými se jinde nesetkáme. Specifická pro Předlice je např. přítomnost velkého počtu dětí, které jsou na přítomnost drog zcela zvyklé. Ve dvou letech vědí co je injekční stříkačka, přítomnost drog v rodině je nijak neděsí apod. U těchto dětí  lze téměř s jistotou očekávat, že si začnou s drogovou kariérou také. Další zvláštností je početná skupina užívajících žen, které s námi udržují pravidelný kontakt. O těchto ženách víme, kde bydlí. Dokonce jsme dospěli k tomu, že jim zaklepeme na okno a výměna probíhá touto formou. Třeba i prostřednictvím „poučených“ rodinných příslušníků.

Jaká jsou další specifika práce v Předlicích?

V Předlicích se soustředíme především na nitrožilní uživatele. Kdybychom měli větší finanční a personální kapacitu, lze naše služby rozšířit na další skupiny. Takovými jsou třeba pravidelní „huliči“. Pravdou je, že koncentrace uživatelů v Předlicích je velmi vysoká. Je zde složitější předat význam a podstatu naší činnosti. Že to není jenom o tom, že ta vyměněná jehla je ostrá, ale taky že je především čistá.

Lokalita nás velmi zaměstnává také sociálním poradenstvím. Nad rámec naší práce sem donášíme oblečení, uživatelům drog a jejich rodinám by také velmi pomohla například distribuce základních potravinových balíčků. Velmi specifické je budování důvěry s klienty skrze rodinné a další sítě. Pomáhá nám, že nás někdo zná nebo doporučí, zkrátka, když se staneme součástí povídaček v lokalitě. Někdy máme pocit, jako bychom byli téměř „adoptovaní“ jednotlivými rodinami. Musí si na nás zvyknout, musí nás znát, musí vědět, co od nás mohou očekávat.

Jakým způsobem má drogová scéna a užívaní drog vliv na vzdělanost a zaměstnanost obyvatel lokality?

Vycházíme z toho, že ten, kdo má příležitost se vzdělávat nebo pracovat, má nižší tendenci k rizikovému chování. Ten, kdo užívá drogy, nemá čas na to, aby studoval, pracoval nebo si to zaměstnání hledal. Ale to není jen problém Předlic. To se týká všech uživatelů bez rozdílu toho, kde žijí nebo se pohybují. Braní drog je práce na celý úvazek. Tam už se nic jiného nevejde. Když jsi rodič a máš děti, tak je jasný, že péče o ně má velmi nízkou úroveň. To, že moje dítě manipuluje se stříkačkou je norma. Normou je i to, že lidi v mém okolí berou. Dětem a mladým lidem to nepřijde jako něco divného nebo ohrožujícího. A to je hodně špatně. 

Jak konkrétně vaše práce v Předlicích vypadá, v čem jste úspěšní, co se nedaří?

Klienti se dobře oslovují, když jsou ve skupině. Zaručeně jeden člověk z hloučku někoho z nás zná. Všem se představíme, řekneme, kdo jsme, co děláme a proč jsme tam. Naše práce v Předlicích je hodně o výměnném programu. Úspěchem bude, když si uživatelé budou měnit jehly a používat kondomy – a to se nám daří. Spotřeba kondomů v Předlicích je několikanásobně vyšší než v minulosti  v jiných lokalitách města. To je velkej pokrok. Pamatuju doby, kdy zde byl kondom naprostým tabu. 

Obtížně se nám např. daří kontaktovat všechny uživatele drog tak, aby se ve větší míře dostali k čistým jehlám, aby při aplikaci drog použili desinfekci, aby dodržovali základní hygienická pravidla. Každého uživatele drog kontaktujeme v průměru čtyřikrát v měsíci, což je vzhledem k většinou každodennímu užívání málo. Příčiny mohou být různé, např. migrace uživatelů v průběhu dne po jiných částech města apod. Nedaří se nám při výměně injekčních stříkaček a jehel získat zpět všechen použitý materiál. V Předlicích jsou velký nálezy použitého materiálu. Jsou srovnatelné s oblastmi v ústeckém Krásném Březně. 

Ve velké míře je potřeba uživatele také ošetřit. Místa vpichu mají zdevastovaná. Prostě většina z nich to dobře a bezpečně neumí. Kdyby měli aplikaci určitou formou rituálně postavenou, jako například dlouhodobí uživatele drog, tak to ošetření potřeba není. Užívání drog v Předlicích je obecně především zdrojem zábavy, zahnání všeobecné nudy v lokalitě a každodenního „ničeho“ až apatie. Když už nic jiného, tak ten pervitin je blízko, výroba i prodej. Distribuce je natolik snadná, že do Předlic jezdí i uživatelé z jiných městských částí. Je to snadno dostupná zábava. Nikdo a nic jim v současné chvíli neumí nabídnout jinou nebo lepší formu zábavy a uvolnění než je pervitin. To se následně podepisuje na tom, o čem jsme mluvili. To se podepisuje na motivaci ke vzdělání a k práci. 

Máš konkrétní návrhy, díky kterým by se situace v oblasti užívání návykových látek v Předlicích zlepšila?

Bylo by potřeba, aby nás bylo víc. Kdyby s námi stabilně chodila zdravotní sestra, kdybychom mohli stabilně testovat na infekční choroby. Možná to bude znít naivně až hloupě, ale důležitá je změna prostředí, ve kterém žijí. Prostředí, ve kterém fungují, je významným způsobem formuje. Je potřeba celý prostor Předlice vyčistit a upravit. Bylo by dobré do Předlic chodit na celý den a trávit s uživateli drog víc času, mít možnost s nimi více komunikovat a mluvit. Mít příležitost s nimi trávit delší čas, úplně obyčejně s nimi rozmlouvat. Něco společně dělat. 

Třeba taková kuchyň, kde by se společně vařilo, je ideální místo. Každý rád jí, atmosféra je v tu chvíli jiná. Když mám plný břicho, jsem ochotnější druhému naslouchat, něco závažnějšího řešit, než když mám hlad a jsem špinavý. V tu chvíli se dá vyřešit víc věcí, jinak na klienty působit. Klientky svého času chtěly do Kontaktního centra  šicí stroj a  žehličkou. I Při společné aktivitě se lépe „neoficiálně“ komunikuje. 

Co si slibuješ od spolupráce s Člověkem v tísni pro následující období?

Očekávám, že nás budou pracovníci Člověka v tísni, díky svým znalostem, informovat o tom, kde jsou problémy s drogami, kam bychom mohli jít, kde bychom mohli působit. V průběhu času by bylo dobré si vyjasnit, jakým způsobem můžeme společnými silami působit na rodinu jako celek. Člověk v tísni s uživateli drog nepracuje, ale může působit a pracovat v rámci okolí uživatelů drog, rodiči, dětmi, sourozenci. 

Vždycky je zajímavé a přínosné (pro klienty i pro pracovníky) spolupracovat s někým, kdo svými službami sdílí stejný prostor. Teréňáci už byli na zkoušku společně v terénu. Ještě nemám podrobnou zprávu a výstupy, ale určitě si můžeme dát nějakou společnou zpětnou vazbu k naší práci. Uvidíme. Můžeme ukázat, že jde spolupracovat společně na jednom z problémů, který tohle město má. Městu se to může v dobrém vrátit.

Ředitelky občanského sdružení DRUG-OUT Klub se ptal Jakub Michal – manažer projektu „Projekt KOOPERACE pro ústecké Předlice“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.

Autor: Jakub Michal, manažer projektu „Projekt KOOPERACE pro ústecké Předlice“, který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR