Rozhovor: Proč začínat znovu pokaždé, když přijde nový ministr?

Publikováno: 13. 11. 2013 Doba čtení: 8 minut
Rozhovor: Proč začínat znovu pokaždé, když přijde nový ministr?
©

V Sokolově loni sloučili tři základní školy ze sedmi, které do té doby bezproblémově fungovaly. Do jedné z nich chodilo 90 procent žáků ze sociokulturně znevýhodněného prostředí. Podle anonymního dotazníkového šetření zaměřeného na klima školy, které si město nechalo letos zpracovat a kterého se zúčastnilo 160 učitelů, 2 131 žáků a 1 991 rodičů, není atmosféra na některých školách po sloučení příliš pozitivní.

"Je to přirozené, žáci přišli do již sžitých kolektivů, jejichž atmosféru narušili,“ říká Světlana Sojková, vedoucí sokolovského Odboru školství a kultury. „Ale s tím jsme počítali, a proto jsme již dopředu připravili podpůrné kroky, které eliminují problémy, které toto sloučení budou provázet. Přesto spousty práce zůstalo na samotné škole, neboť příchod nových žáků je náročný jak pro samotného žáka a jeho rodiče, tak pro třídu a hlavně pro učitele,“ dodává.

Jaké kroky jste podnikli?

Nejdříve jsme upravili spádové oblasti tak, aby obvod, ze kterého docházelo nejvíce žáků do rušené školy a který generoval nejvíce dětí ze sociálně slabých rodin, byl rozdělen mezi ostatní obvody. Samozřejmě jsme zachovali přiměřenou docházkovou vzdálenost. Poté jsme snížili kapacity jednotlivých škol, neboť stavební kapacity již neodpovídaly skutečnosti, a zároveň jsme chtěli minimalizovat opětné stahování dětí z jedné lokality pouze do jedné školy.

Další nezbytnou součástí našeho plánu byla realizace celé řady opatření, jejichž smyslem bylo vytvořit školám adekvátní podmínky pro to, aby příliv nových žáků zvládly. Mluvím především o zajištění financí, které hrají v prosazování našich záměrů klíčovou roli. Myslím si, že inkluze je možná, avšak školy musí dostat v této oblasti maximální podporu. To by mělo být úlohou státu, jehož roli v tomto případě obce suplují.

Čím konkrétně jste se školy rozhodli podpořit?

Po konzultaci s řediteli jsme školám zafinancovali poradenské služby školního psychologa, který na každé základní škole působí jedenkrát týdně čtyři hodiny. Psycholog pomáhá nejen žákům, ale i rodičům nebo učitelům. Chodí přímo do hodin, kde provádí skupinovou práci zaměřenou na osobní rozvoj žáků. Po souhlasu zákonného zástupce poskytuje individuální psychodiagnostické činnosti žákům s výukovými a výchovnými problémy, s mimořádným nadáním, rizikovým chováním apod.

Dalším krokem bylo předfinancování již zřízených, ale i nových pozic asistentů pedagoga. Školy tak mají jistotu, že v případě pozdní platby na účet škol či nepřijetí dotace budou mít finance na mzdy do konce kalendářního roku. Další peníze putovaly na podporu volnočasových aktivit. Chceme, aby na školách fungovalo co nejvíce zájmových kroužků a aby byly dostupné všem dětem bez rozdílu. Důležitým aspektem, na který se chceme zaměřit, je také zajištění přípravných tříd pro budoucí prvňáčky do té doby, dokud nebude povinné předškolní vzdělávání. Kvalitní předškolní vzdělávání je totiž jedním z podstatných faktorů, které rozhodují o budoucím úspěchu či neúspěchu ve škole.

Z dalších opatření bych např. jmenovala uspořádání dvou seminářů především pro ředitele škol, jejich zástupce, výchovné poradce a metodiky školní prevence. Z prvního semináře, zaměřeného na omlouvání nepřítomnosti žáků a řešení záškoláctví, vzešly dvě varianty pro sjednocení neomluvené absence, za kterou zcela prokazatelně může sám žák. Chceme zabránit tomu, aby rodiny, které se často stěhují v rámci města, nechtěly některé školy navštěvovat „raději“, protože mají liberálnější kázeňská opatření. Druhý seminář byl i pro pedagogy a ten se týkal sjednocení školních řádů v úvodních ustanoveních a dále komunikace s problémovými jedinci, řešení školního násilí a školní nekázně.

A zatím posledním krokem, který jsme provedli, bylo uspořádání anonymního dotazníkového řešení, jehož cílem bylo zjistit, jaké klima panuje na školách zhruba v polovině školního roku.

Jaké Vám z tohoto výzkumu vyšly výsledky?

Vcelku očekávané. Atmosféra není dobrá pouze na dvou školách, na jedné škole mezi některými žáky druhého stupně a mezi rodiči, na druhé škole mezi pedagogy sloučených škol. A je to přirozené, žáci i jejich rodiče si teprve zvykají na nová pravidla, rovněž tak se sžívají pedagogické sbory. Po vyhodnocení výsledků jsme s řediteli škol celou situaci konzultovali. S každým ředitelem jsem provedla hodnotící pohovor a rozebrali jsme, kde jsou rezervy a jak je odstraníme. Na příští rok plánujeme znovu vyčlenit peníze na druhé kolo průzkumu, pomocí kterého zjistíme, jakých pokroků školy dosáhly a na co je potřeba se ještě zaměřit.

Z vašich slov vyplývá, že zavádět inkluzivní prvky ve vzdělávání do praxe možné je…

Ano, inkluze je možná, avšak je potřeba si uvědomit, že stojí peníze, jde o investici. A zde hrají podstatnou roli zřizovatelé škol, tedy obce. A ne všude jsou ochotni tyto peníze uvolnit. Ale nejde jen o obce, zde selhává především stát, který starostům nevytváří k jejímu zavádění patřičné podmínky, ať už finanční nebo metodické.

Celý systém musí být vytvořen tak, aby se problémům předcházelo a ne se čekalo, až nastanou. My samozřejmě dopředu nevíme, co bude fungovat a co ne. Avšak je potřeba se na jednotlivé kroky dopředu připravit, provést je a vyhodnotit, jak se osvědčily. Na základě toho je buď změnit, nebo vyzkoušet nové, jenom tak lze postupovat stále dopředu.

Jak byste vysvětlila rodičům pocházející ze střední a vyšší třídy, proč by jejich děti měly chodit do stejné třídy, jako děti ze sociálně slabého prostředí?

Myslím si, že pro řádný vývoj dítěte je nesmírně důležité, aby poznalo různé aspekty života a bylo na ně připraveno. Je dobré, aby vědělo, že existují děti, které třeba nemají na zmrzlinu, nebo které kvůli zdravotnímu handicapu nemohou a možná ani nikdy nebudou moci dělat to, co by chtěly. Stejně tak je důležité, aby poznalo, že kromě naší kultury zde existuje kultura romská, vietnamská, ukrajinská. Kvalitní škola musí dítě připravit na život po všech stránkách. Je dobré, aby již ve škole pochopilo, že mnoho lidí, na které se často díváme skrz prsty, se do svých problémů nedostalo vlastní vinou, že stačí jedno špatné životní rozhodnutí, úraz, či krach místní továrny a do podobné situace se může dostat každý.

Jak byste o nutnosti inkluze přesvědčovala učitele, kterým tato změna přidělává další práci a starosti?

Na to existují dva pohledy. Učitelům se musí jednoznačně odlehčit. Pedagog je odborník, vysokoškolsky vzdělaný proto, aby učil a vzdělával. Neexistuje žádný důvod, proč by měl ztrácet čas při dozorech na chodbách, či proč by měl plýtval energií nad hromadou administrativy. Proč má řešit absence a neustále tahat z rodičů omluvenky? To může dělat za celou školu administrativní pracovník, ne kantor. Pokud takto učitelům odlehčíme, dostanou čas a prostor na kvalitnější přípravu na hodiny, pro utváření individuálních plánů ušitých pro každé dítě zvlášť dle jeho schopností, čas pro jejich vyhodnocení atd.

Na druhou stranu je potřeba říci, že každý pedagog vystudoval vysokou školu proto, aby vzdělával žáky. A tečka. Nikde není napsáno, že pedagog má učit pouze hodné, chytré a bezproblémové žáky. Jeho prací je vzdělávat všechny žáky. Jeho cílem přeci musí být dát každému dítěti to nejlepší a zároveň i to nejlepší z něj dostat. Právě proto je to profesionál.

Probrali jsme rodiče, učitele. Co další důležitý hráč – a to jsou obce. Proč by měly přistoupit k inkluzi?

Myslím si, že kvalitní škola dokáže vytvořit jednotící sociální prostředí pro různé děti, takže je vlastně schopna inkluze, a to ať jde o nadání, či o kulturní nebo národnostní původ. Kromě snahy o zajištění kvalitnějšího a komplexnějšího vzdělání zde hrají podstatnou roli finance. Žádná obec si nemůže dovolit dlouhodobě financovat tři polonaplněné školy. Ke zrušení základních, ale i středních škol jsou obce a kraje přinuceny právě z finančních důvodů, co se týče základních škol praktických, tady k tomu může dojít samovolně. V poslední době ubývá dětí, které jsou na doporučení pedagogicko-psychologických poraden přeřazeny do praktických škol, a čím víc bude tento trend pokračovat, tím méně bude bývalých zvláštních škol zapotřebí.

I když zde je potřeba dodat, že tento trend se liší kraj od kraje. Evidentně existují značné rozdíly v pořizování a interpretaci posudků PPP, které spolurozhodují o tom, jestli dítě zůstane na běžné základní škole nebo bude přeřazeno na praktickou. Je potřeba sjednotit diagnostiku.

Pojďme se na závěr trochu zasnít. Jak podle Vás vypadá dobrá škola?

Dobrá škola je málo, to je za tři.

Máte pravdu. Jak tedy vypadá škola, která by na svém vysvědčení viděla samé jedničky?

Školu utváří ředitel a pedagogové. Žáky si vybírat nemůžeme, takže vše stojí a padá s kvalitou pedagogického sboru. Kvalitní škola je plná kvalitních učitelů - profesionálů, kteří jsou řízeni kvalitním a profesionálním managementem. Nicméně znovu a naposledy – k tomu musí mít vytvořeny patřičné podmínky, což nás přivádí zpět k systému. Ten musí začínat předškolní výchovou, která by měla být povinná. Je potřeba najít způsoby financování školních poradenských pracovišť - asistentů a psychologů, měli bychom se zamyslet nad tím, zdali dostatečně vzděláváme naše pedagogy pro praxi atd., problémů je daleko více, zmínili jsme jich pouze několik.

Často mám pocit, že spoustu věcí ve školství řešíme zprostředka, vytrhneme jeden problém a bez dalších souvislostí ho začneme přetvářet, což se týká i inkluze, měli bychom více slyšet názory učitelů. Mnohdy se vracíme k věcem, které již tady byly a teď je objevujeme jako Ameriku. Vše je vzájemně provázané a bez dlouhodobého plánu, který určí základní obrysy toho, jak chceme naše děti vzdělávat, to prostě nepůjde. Každé nové politické vedení by mělo nastavenou linii udržet a rozvíjet ji. Není možné, abychom začínali znovu pokaždé, když se vymění ministr.

 

Světlana Sojková pracuje 5 let jako vedoucí sokolovského Odboru školství a kultury. Od loňského roku působí jako asistentka senátora Zdeňka Berky. Během své kariéry působila jako koordinátorka ŠVP, výchovná poradkyně či zástupkyně ředitele. V současnosti je členkou městské školské komise, členkou pracovní skupiny pro Koncepci inkluzivního vzdělávání Karlovarského kraje a odborné skupiny KŠV při Lidovém domě, spolupracuje s Agenturou pro sociální začleňování.

Článek vyšel v prvním čísle časopisu ZVONÍ, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

 

 

  

Autor: Martin Kovalčík, mediální koordinátor PSI