Vědci přirovnávaní k žadatelům o příspěvek na péči

Publikováno: 24. 5. 2014 Doba čtení: 3 minuty
Vědci přirovnávaní k žadatelům o příspěvek na péči
©

Příspěvek na péči je finanční příspěvek, jenž je určen lidem, kterým v každodenním životě musí pomáhat jiná osoba. V mém článku chci vyprávět příběhy, které se staly těm, co o příspěvek na péči žádali. A o tom, jak posudková služba tyto žádosti vyhodnocuje. Dost často totiž v terénu slyším, že „ty komise nechápou, jak prožívají život“ lidé s duševní nemocí. Většina lidí v terénu naráží na problém s rozhodnutím lékařské posudkové služby. Ta na základě „papírů“ vydedukuje, jaká míra péče je potřebná.

 

Příběhy Evy a Josefa - žadatelů o příspěvek na péči:

Pan Josef má paranoidní schizofrenii a lehkou mentální retardaci a byla mu uznána neschopnost zvládat péči o zdraví a osobní aktivity, což znamená, že je těsně pod hranicí 3 životních potřeb, které jsou podmínkou pro I. stupeň příspěvku na péči.

V odvolání pan Josef  píše, že není schopen zvládat ani mobilitu kvůli svým paranoidním představám, k čemuž se komise v odvolání nevyjadřuje. Kdo jiný než doktoři by měli vědět, jak by právě taková mobilita s paranoidními představami mohla vypadat? Podle mě by se jednalo o nepříjemnou science-fiction, kterou bychom nechtěli nikdo zažít.

Posudkoví lékaři se vyjadřují například ke schopnosti komunikace, kterou posuzují z toho, že žadatel je schopen hovořit se svým psychologem. Což není překvapivé. Pokud k lékaři žadatel dochází dlouhodobě, cítí k němu určitý vztah. Ale moje zkušenost byla jiná. S panem Josefem nebylo možné komunikovat, jednalo se především s jeho matkou.

V reakci na bod stravování lékaři v odvolání píšou: „ovšem zákonodárce jistě neměl na mysli, aby posuzovaná osoba zvládala vaření“, přičemž níže odkazovaný metodický pokyn vrchní ředitelky úseku lékařské posudkové služby se přesně o vaření jídla a teplých nápojů zmiňuje. Takže, jak to tedy má s vařením být?

            V závěru posudku je také „vtipně“ napsáno, že i někteří významní vědci trpí schizofrenií a tito lidé jsou schopni samostatného života, což je sice povzbudivé, ale také to neznamená, že jim jiná fyzická osoba nemůže dopomoci při zvládání jejich životních potřeb. Co by si zmiňovaní vědci tedy počali bez podpory a pomoci rodiny?

Paní Eva trpí fobiemi a depresemi a v posudku lékařů jí nebyla uznána ani jedna neschopnost zvládání životní potřeby. Eva sama nemá žádné osobní aktivity ani kontakt s jinými lidmi kromě rodiny, musí být neustále doprovázena při mnoha lékařských vyšetřeních, které za měsíc absolvuje. Takže proč by neměl takový člověk, který se cítí být a je omezen, žádat o příspěvek na péči?

V odvolání paní Eva vysvětluje všechny okolnosti životních potřeb, které lékaři neuznali. Například chod domácnosti musí zajišťovat partner, jelikož Eva není schopna běžných aktivit spojených s domácností. Proto její partner musel opustit své zaměstnání, aby asistoval při každodenních záležitostech. Je sice moc hezké, že partner je obětavý a milující, ale kdo nahradí finanční ztrátu?

Paní Eva nezvládá samostatně ani vykonání fyziologické potřeby, což je podle každého z nás základ všeho. Podle komise však tuto situaci zvládne, ale paní Eva nemůže být sama na toaletě a v koupelně, vzhledem k fobii z malých prostor.

Paní Eva při zkušenosti se mnou vždy potřebovala nezbytně doprovod, jelikož trpěla i fobií z lidí a několikrát se jí v minulosti stalo, že zkolabovala při vyřizování úředních věcí.

 Při odvolávání Josefa s Evou jsme žádali o přítomnost na jednání lékařské posudkové služby, protože jsme doufali, že právě lékaři osobně dokážou posoudit jejich psychický stav. Potom jsme však zjistili, že víra v odbornost byla mylná a navíc v komisi není žádný psycholog, který by dokázal posoudit schopnost vykonávání životních potřeb lidí s duševní nemocí. Naše snaha o odvolávání na příspěvek na péči byl v obou případech zklamáním. Ale oba se nechtějí ještě vzdát a společně se budeme dál odvolávat.

Jste také žadateli o příspěvek na péči a řešíte podobné problémy, můžete se na nás obrátit a my Vám rádi pomůžeme s provázením v celé žádosti. Nebo Vás zajímá posuzování životních potřeb, které jsou zaměřeny spíše na fyzickou neschopnost než na duševní? Více informací můžete nalézt zde.

Autor: Tereza Hajdúová, Terénní sociální pracovnice, Je součástí realizačního týmu projektu "Kooperace pro ústecké Předlice", který je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem ČR.