Zkouším psát první insolvenční návrh

Zkouším psát první insolvenční návrh

14. 2. 2020

Zuzana Beranová nastoupila do klatovského týmu v říjnu 2019 jako podpora zdejšího dluhového poradenství. Je nejmladší členkou týmu, čerstvou absolventkou. Vystudovala strojní průmyslovku, ale velmi záhy zjistila, že je jí bližší humanitní směr a vydala se směrem k sociální práci, čehož nelituje. První týdny u nás strávila školeními, studiem zákonů a náslechy u zkušenějších kolegů. Dnes už má za sebou první samostatné konzultace a postupně získává potřebné zkušenosti a znalosti. 

Co jsi studovala?

Dělala jsem strojní průmyslovku, ale byl to tak trochu omyl. Ve 14 letech je dost těžký rozhodnout se, co chceš ve svém životě dělat a čím se chceš živit. Důležitým kritériem bylo to, že jsem nechtěla jít na kolej a nechtěla jsem dělat obor, kde bych byla jen v holčičím kolektivu. Tak z toho vyšla průmyslovka. Nicméně jsem měla zaměření na ekonomiku a podnikání, takže tam nebylo zas tolik práce se stroji.

A jak ses ocitla v oblasti sociální práce?

Zjistila jsem, že logická stránka věci není nic pro mě, že jsem víc emocionální a že pro mě bude vhodnější humanitní směr. A protože jsem si moc nevěřila na studium na vysoké škole, rozhodla jsem se pro vyšší odbornou školu. Tedy jsem vystudovala sociální práci na Jahodovce v Praze a nelituju toho. Musím uznat, že VOŠka byla to 100x přínosnější než pak bakalářské studium, kterým jsem navázala, jelikož na ní byla spousta praxe. Na vysoké škole jsem se věnovala speciální pedagogice.

Přemýšlíš nad dalším navazujícím studiem?

Láká mě to, ale zvažuju, jestli to zvládnu jak finančně, tak s dojížděním. Tak uvidíme.

Žiješ přímo v Klatovech?

Bydlím tady v Klatovech teprve 3 týdny. Ještě donedávna jsem žila u rodičů v Dolanech. Tak si teď zvykám žít sama a je to docela těžký. Ale už bylo na čase se osamostatnit.

Součástí studia na VOŠce byla celá řada praxí a exkurzí

Mluvila jsi o praxi, kterou jsi na škole absolvovala, co sis všechno vyzkoušela?

Především jsem si musela doslova vydupat, že všechny praxe chci absolvovat tady v Klatovech a ne v Praze, abych trochu poznala místní prostředí a navázala prvotní kontakty. Byla jsem třeba v Probační a mediační službě, ve dvou domovech pro seniory, azylovém domě pro matky s dětmi v tísni nebo na psychiatrickém oddělení v místní nemocnici. V Praze jsem zase absolvovala několik exkurzí, třeba do Domu světla - azylového domu pro osoby s HIV, do Drop-Inu nebo do věznice na Pankráci. To byl tehdy hodně zvláštní pocit... Právě ze zkušeností z praxí a exkurzí vyplynulo, že se chci věnovat něčemu zajímavějšímu a akčnějšímu.

A pomohly Ti ty praxe trošku to místní prostředí poznat?

Rozhodně. Třeba teď nedávno jsme v klatovské kanceláři měli den otevřených dveří a byla jsem moc ráda, že dorazili i lidé z Probační a mediační služby, kde jsem byla na praxi. Obecně bych ráda řekla, že ten den otevřených dveří byl velmi úspěšný a měl efekt. Dorazilo celkem 19 lidí a to z Charity ze Sušice, Úřadu práce, OSPODu, Ledovce, Domusu, Adry a další. Byla to moc fajn taková neformální akce. Dokonce se nám ozvala jedna paní učitelka, která chtěla přijít s celou třídou maturantů. Je trochu škoda, že nedorazil nikdo z obcí.

Jak ses dostala do Tísně?

Našla jsem úplnou náhodou inzerát na Úřadu práce. Tušila jsem, že Tíseň tady v Klatovech působí, ale nevěděla jsem kde přesně. Jako první jsem tehdy našla inzerát, kde hledali pracovníka na OSPOD. Tam jsem se taky přihlásila. Nakonec mě přijali na obě místa a já se rozhodla pro Tíseň. Vůbec jsem nepočítala s tím, že bych mohla být vybraná. Měla jsem obrovskou radost, že hned po škole se mi naskytly takové úžasné možnosti a mohla jsem začít pracovat v oboru.

Věděla jsem, že práce dluhového poradce bude akční

Co Tě lákalo na práci dluhového poradce? Nelákalo Tě více pracovat třeba s dětmi?

Vždycky se nás ptali na škole, co bychom v pracovním životě chtěli dělat a co určitě ne. Věděla jsem už tehdy, že s dětmi bych úplně dělat nechtěla. Je to pro mě velký závazek i s ohledem na to, že nemám svoje děti. Není to práce jen o předávání informací, člověk musí být připraven na všechno možné, měl by být pro dítě vzorem. Kdybych měla dělat ve škole a s dětmi, radši bych šla cestou asistence, kde je možnost pracovat s jedním dítětem více individuálně, vytvořit si s ním bližší vztah. Věděla jsem, že práce dluhového poradce bude akční a to mě lákalo. Dluhy jsou většinou spojené i s dalšími negativními jevy, kterým je potřeba se s lidmi věnovat.

Věděla jsi o dluzích něco víc třeba ze školy?

Ve škole jsme měli základy týkající se exekucí a insolvencí, už tam mi to přišlo zajímavé. Ale to, co jsem se dozvěděla pak v rámci Tísně a různých školení, se s tím nedá srovnávat. Na Jahodovce jsem se v rámci absolventské práce zaměřila na seniory, aktivizaci a zkvalitnění jejich života. Bakalářská práce pak směřovala k trestání pachatelů v České republice. Zkrátka jsem zjistila, že mě více zajímají akčnější věci a celkově mě to namířilo k sociální práci víc než třeba právě ke speciální pedagogice.

Co na výběr oboru a práce říkali rodiče?

Mamka mi hodně pomáhala při výběru školy a výběr Jahodovky se jí líbil. Chtěla jsem toho jít studovat spoustu. Přemýšlela jsem třeba o Policejní akademii a kriminologii. Taky jsem chtěla jít studovat tropické pásmo. Mamka mě vracela k tomu, abych si uvědomila, k čemu mi takové studium v praxi pak bude. Při výběru první práce mi do toho nijak nezasahovali. Všichni mi po škole říkali, abych si hned začala hledat práci, že to bude trvat dlouho, ale já nechtěla. Chtěla jsem si užít poslední prázdniny. Nakonec jsem začala hledat v polovině srpna a hned během měsíce jsem byla přijata na dvě pozice, měla jsem z toho radost a rodiče byli taky moc rádi, že se to povedlo.

Spousta školení, samostudia a pak teprve první konzultace

Kdy jsi k nám nastoupila?

V říjnu 2019.

Jaké byly první týdny v Tísni?

V říjnu jsem absolvovala hodně školení a často jezdila za kolegy do Plzně, kteří se tam věnují dluhovému poradenství. Pak jsem také trávila hodně času s lidmi z klatovského týmu z různých služeb. Chodila jsem s nimi na náslechy, abych pochopila, čím se zabývají, čemu se věnují. A kromě toho jsem taky hodně četla, ať už zákony, nebo materiály ze školení a seminářů. Asi po měsíci a půl mi ale už přišlo, že chci dělat něco víc, že nejsem užitečná. Část lidí mi říkala, že to chápou a že už bych mohla začít pracovat s lidmi, druhá polovina, že si mám dát čas. Někdy ke konci listopadu jsem začala pracovat se svým prvním klientem.

O koho šlo, jaká byla první spolupráce?

Moje první samostatná konzultace byla před více než 2 měsíci v kontaktních hodinách. Přiznám se, že jsem byla celkem vystresovaná. Tehdy přišla paní, se kterou teď pracujeme na oddlužení, jedná se o oddlužení manželů. Ale na svou úplně první schůzku jsem jela společně s kolegyní Sárou. Byl to pán, který měl dle svého vyprávění těžký život a bohužel velice záhy zemřel. Mé první zaměstnání v životě, má první samostatná spolupráce, byl to hodně divný pocit.

Tak to jsi měla náročný začátek. A s kolika lidmi spolupracuješ teď, když jsi u nás necelých 5 měsíců?

V současné době spolupracuji s 9 lidmi a s 2 dalšími jsem domluvená na první schůzce.

Popiš mi, na čem aktuálně s těmi lidmi spolupracuješ?

Přijde mi, že většina lidí, co mají zájem o dluhové poradenství, chce vstup do oddlužení. Jinak se zatím zabývám především mapováním dluhů. S jednou paní pracujeme například také na částečném zastavení exekuce. Měla doma mobiliární exekuci a přišla v rámci ní o starožitnosti, ke kterým měla citovou vazbu. Výsledek zatím nevíme. U jednoho pána řešíme také rozhodčí doložky, ale tohle je ještě problematika, ve které se tolik neorientuji. Školení na tohle téma mě čeká na konci února.

Kolegové mi v začátcích hodně pomáhají

Zpočátku musí být hodně témat, na které při kontaktu s lidmi narážíš, ale neznáš odpovědi, když ještě nemáš tolik zkušeností. Jak tyhle situace řešíš?

Většinou se takové věci snažím konzultovat s kolegyní Zitou, která ví podle mě v oblasti dluhového poradenství úplně všechno. Nebo volám kolegyni Radce Liškové do Plzně, ta se věnuje obětem trestných činů. Spoustu věcí řeším taky s mými kolegy z Klatov, kteří působí jako terénní pracovníci, se Sárou a Jirkou. Vždycky je koho se zeptat, když něco nevím. Někdy taky hledám na internetu, ale tam jsou informace dost často zkreslené.

Mluvila jsi o školeních, která máš za sebou. Co jsi absolvovala?

Mám za sebou školení v oblasti smluvních podmínek, exekucí a začátek k tématu oddlužení. Čeká mě ještě školení na téma insolvence, ale s tím jsem se rozhodla ještě chvilku vyčkat, až nasbírám více zkušeností z praxe. Třeba teď si zkouším napsat svůj první insolvenční návrh pro jednu paní, se kterým mi pomáhá kolegyně.

Co Tě na práci dluhového poradce baví?

Hlavně to, že musím přemýšlet hlavou a nejenom pracovat rukama. To jsem si vyzkoušela na mnoha brigádách a vím, že by mě to nebavilo. Také musím říct, že jsem se celkem skamarádila s matematikou.

Jaké jsi dělala brigády?

Různé. Pracovala jsem například v domovech pro seniory jako taková pomocná ruka. Pomáhala jsem se vším od pomoci s krmením nemohoucích lidí, uklízení, praní, fakt cokoliv. Pak jsem byla dvakrát u pásu v mucholapkárně. Taky jsem dělala v marketu, tam jsem doplňovala zboží. Je to fakt paradox. Nechtěla jsem tam jít za kasu, protože jsem nikdy ve škole nebyla silná v matematice, a tak jsem se toho obávala. A teď najednou v práci velkou část strávím právě počítáním. Říkám si, že kdyby se ve škole matematika učila víc prakticky, že by to spoustu lidí mnohem víc bavilo.

Co Tě na té práci nebaví, pokud něco takového je.

Nedá se říct, že nebaví, ale občas je to stresující, ale to asi vyplývá z mé povahy. Občas se vzbudím a říkám si, co daný den asi přijde. Mám obavy z toho, že nebudu vědět, co lidem říct, co jim poradit, co odpovědět. Jsem nekonfliktní, nerada se pouštím do sporů. Někdy si říkám, že snad nikdy nemůžu vědět v téhle oblasti všechno, všechno se to naučit. Na druhou stranu týden od týdne se cítím lépe a lépe. Nějaké základní znalosti už mám. Úplně na začátku jsem si psala i poznámky, na co všechno se musím zeptat.

Jak trávíš volný čas?

Teď jsem se stěhovala, takže většinu volného času zabralo stěhování a dirigování lidí kolem mne :-). Snažím se teď trochu zabydlet a zútulnit si nový pokoj. Jinak je pravda, že ve volném čase jsem se většinou věnovala buď škole, nebo zvířatům. Nejvíc času zabraly vycházky s naším dvouletým ridgebackem. Ale po přestěhování a ukončení školy najednou skončily, tak si budu muset najít něco nového

Autor: Tereza Králová