Být samoživitelkou není žádný med

Když byla v práci, o jejích pět dětí se staral přítel. Všechno klapalo, dokud se otec dětí nevrátil z vězení. Na orgánu sociálně právní ochrany dětí (OSPOD) nahlásil podezření z týrání dětí, které bylo prověřováno i kriminální policií.

„Pracovnice OSPODu však shledala, že děti jsou i nadále v ohrožení, protože matka není vyloučena z podezřelých z týrání, na základě čehož došlo k jejich odebrání a umístění do ústavní výchovy. A to i přesto, že ze spisu policie bylo zřejmé, že maminka dětí byla vyšetřována a nenašly se důkazy, že by se na týrání podílela nebo o něm věděla,“ shrnuje další dění Lada Forstová, pracovnice SAS, která s paní Evou navázala spolupráci v listopadu 2019, kdy děti byly krátce v ústavní výchově.

Podmínky pro vrácení dětí splnila, ale jejich návrat se oddaloval

Maminka tehdy dostala podmínky, za kterých se k ní děti mohou vrátit. S partnerem se rozešla a odstěhovala se do jiného města, odkud to měla blíže k rodičům. Našla si nové zaměstnání. Navzdory tomu, že všechny podmínky velmi záhy splnila, návrat dětí se stále oddaloval. „Navíc, jak to bylo doopravdy s týráním, nebylo prokázáno. Děti samy postupně říkaly, že partnera maminky měly rády, že by ho rády viděly a nejstarší dcera si obvinění dokonce kladla za vinu. Prý na něj hodně nasazoval její otec po svém propuštění z vězení, jí sliboval, že si ji vezme k sobě, a vyvrcholilo to tímto obviněním. Ale kde je pravda, těžko říct. Každopádně odsouzen v této věci dosud nikdo nebyl,“ říká pracovnice.

Po navázání spolupráce spolu často konzultovaly průběhy soudů, jednání na orgánu sociálně právní ochrany dětí, návštěvy dětí i to, jak moc se jim stýská. Spolupráce byla sice dána soudem, ale bylo cítit, že paní Eva to tak nebere. Byla ráda, že má oporu v někom, s kým svou situaci může probrat, ale zároveň, kdo nepatří do rodiny, ani mezi přátele. Paní Eva po celou dobu jezdila za dětmi pravidelně každou sobotu a v týdnu jim každodenně volala. Ač žádala, aby k ní děti mohly o Vánocích alespoň na jeden den, nebylo jí vyhověno.

V důsledku pandemie koronaviru byl nouzový stav a jako první bylo potřeba zajistit propojení mezi místní základní školou a dětmi, protože v rámci ústavní péče navštěvovaly školu jinde. „Problematické bylo, že v rodině byl k dispozici jen jeden počítač. Jednak se na něm muselo vystřídat všech pět dětí a jednak jej potřebovala maminka kvůli úředním povinnostem,“ zmiňuje úskalí Lada Forstová. Další notebook rodině zapůjčil Člověk v tísni, od jiné organizace dostali darem tablet a ostatní vyřešili skrze mobilní telefony. Později se rodině povedlo věnovat ještě stolní počítač, a to díky daru od Západočeské univerzity Plzeň. „Co ale musím vyzdvihnout je schopnost maminky zorganizovat zapojení dětí do výuky. To zvládla se školou naprosto samostatně,“ doplňuje Forstová.

Díky SAS a službě zaměřené na podporu vzdělávání jsme schopni rodiny s dětmi podpořit dlouhodobě a zejména komplexně, ať již v oblasti bydlení, dluhové situace, zaměstnávání nebo výchovy a péče o děti či jejich vzdělávání. Usilujeme o zachování a obnovení funkcí rodiny v jejím přirozeném prostředí, v optimálním případě se snažíme o zlepšení životní úrovně a spokojenosti členů rodiny. V rámci vzdělávání se společně s dobrovolníky věnujeme doučování, kariérnímu poradenství, mentoringu, ale máme i předškolní či nízkoprahové kluby.

Návrat dětí znamenal ztrátu zaměstnání a soudní dohled

Problém bohužel nastal s prací. Maminka musela kvůli dětem nastoupit na ošetřovné (OČR), ale to se zaměstnavateli nelíbilo. Využil proto toho, že smlouvu měla jen na dobu určitou, a smlouvu jí dál neprodloužil. Rodina se tak dostala do tíživé finanční situace. Její příjmy byly 13 000 korun z OČR, přídavky na děti a výživné od jejich otce ve výši 5 000 korun, na které se však nemohla spolehnout. V době nouzového stavu přišel o zaměstnání, zároveň platil insolvenci. Nad rámec výživného se podílet odmítal. Za dětmi sice jezdil, ale i tady byly komplikace. „Nevodil je domů po společných procházkách. Když si přály jít na zmrzlinu, odmítal to s tím, že si to nezaslouží nebo že sám nemá. Ale zároveň jim vyprávěl o tom, jak si s přítelkyní zařizuje nový byt. Do toho byl na bývalou manželku často hrubý,“ shrnuje nepříjemné vztahy Forstová.

Paní Eva měla od návratu dětí do své péče nařízen soudní dohled a naše pracovnice tak byla povinna každý měsíc zasílat na soud zprávy o spolupráci. Po přestěhování se změnil i soud, který se vyjádřil, že by dohled po roce mohl skončit, protože k němu není důvod. To se však stále protahovalo a dle OSPOD bude soudní dohled trvat do té doby, dokud nedoběhne soudní proces jejího bývalého partnera ohledně podezření z týrání dětí. „Nic s tím nenaděláme, ač to není vůči paní Evě úplně fér,“ hodnotí pracovnice.

I když si paní Eva v polovině června našla nové zaměstnání a finanční situace se tak opět zlepšila, tak bydlení bylo stísněné. Žila s dětmi v bytě 2+1, kde navíc nechávala s nimi přechodně žít i svou sestřenici se dvěma dětmi, která odešla od svého manžela kvůli domácímu násilí. Na domácnost jí nepřispívala a ona jí nedokázala dát ultimátum, aby odešla. Postupně to bylo již nad její síly a na konci srpna 2021 se paní Eva sama raději odstěhovala ke kamarádce do malého domku v jiném okrese.

Přestože byly velmi dobré přítelkyně a bydlení zpočátku fungovalo, obě rodiny se tam mačkaly a vztahy začaly být napjaté jak mezi dětmi, tak mezi dospělými. Nejstarší dcera zatím nastoupila na střední školu a měla co dohánět „Distanční výuka jí nesedla, a tak jsme začali shánět dobrovolníka, který jí s přípravou do školy pomůže. Také jsme do rodiny znovu zapůjčili počítač. Dobrovolník se našel až nedávno, takže až teď může začít její podpora ve vzdělávání šlapat naplno,“ říká místní pracovnice SAS Veronika Uhlířová, která se rodině začala věnovat po jejím přestěhování.

Do situace vstoupila pandemie koronaviru

V práci se mamince situace opět zkomplikovala, a to tentokrát před Vánocemi. Vstoupil do toho covid a ona přišla o práci. A i když si hned po Novém roce našla novou jako skladnice, tak finanční výpadek a hledání nového bydlení pro matku samoživitelku s pěti dětmi příliš dohromady nešlo.

„Byly jsme hodně pod tlakem. Celá řada majitelů, pronajímatelů, inzerentů se s paní odmítala dál bavit, když zjistili, že je samoživitelka s tolika dětmi. I když jsem se do situace snažila opakovaně po několika odmítnutích zasahovat, nedůvěřovali, že by to tahle máma mohla utáhnout. Paní Eva na tom přitom opravdu makala a aktivně se snažila,“ popisuje zoufalou situaci Uhlířová. Opakovaly se v zásadě stejné situace jako při spolupráci s paní Forstovou. Vlastníci bytů tak početnou rodinu nechtěli.

Aby se paní dostala alespoň na prohlídku bytu, rozhodla se pracovnice, že tentokrát budou postupovat jinak. Domluvily si schůzku, aniž by realitní kancelář informovaly detailně o situaci maminky. Byt byl vyhovující, výše nájmu pro rodinu zvládnutelná, ale problémem byla kauce a odměna realitní kanceláři. „Požádali jsme úřad práce o mimořádnou okamžitou pomoc za účelem uhrazení kauce s tím, že odměnu realitní kanceláři paní Eva zvládne uhradit sama. Úřad práce však nestihl žádost posoudit včas a hrozilo, že o byt opět přijde. Přistoupili jsme proto k tomu, že kauce byla uhrazena díky naší sbírce SOS Česko,“ vysvětluje pracovnice.

Pomohla sbírka SOS Česko

Sbírka SOS Česko byla vyhlášena před 2 roky v reakci na ekonomické dopady vyvolané pandemií koronaviru. Je určena na pomoc nejohroženějším skupinám obyvatel, které se ocitají v těžké životní situaci. Mezi ty patří i právě samoživitelé. “Chceme podat pomocnou ruku lidem, které současná situace semele, přijdou o práci nebo živnost a hrozí jim propad do neřešitelných dluhů a velké sociální i rodinné problémy,“ řekl tehdy Šimon Pánek o nové sbírce. Díky opravdu letité spolupráci s klientkou, jejímu aktivnímu přístupu a zároveň velmi ztížené situaci vlivem koronaviru a sociální situace rodiny jsme se proto rozhodli, že právě v tomto případě je na místě finance ze sbírky využít. Díky tomu dnes maminka se svými pěti dětmi konečně bydlí v důstojném bytu 3+1. 

* Jméno klientky bylo pro zachování anonymity změněno.