Člověk v tísni byl při své práci v Doněcku vždy transparentní a pomohl statisícům lidí

Člověk v tísni pracuje na východní Ukrajině od srpna 2014. Nadále působí na územích pod kontrolou ukrajinské vlády a na separatistických územích v Luhansku. Od listopadu 2014 poskytl na území pod nadvládou separatistů potravinovou pomoc téměř 570 000 lidí a téměř 296 000 lidí získalo díky Člověku v tísni přístup k vodě a hygienickým pomůckám.

Na Ukrajině Člověk v tísni pomáhá díky financím z veřejné sbírky a prostředkům od respektovaných institucí a organizací, jako je Organizace pro pomoc uprchlíkům (UNHCR), Rozvojový program OSN (UNDP), Dětský fond OSN (UNICEF), Světový potravinový program (WFP), Generální ředitelství pro humanitární pomoc a civilní ochranu Evropské komise (ECHO), Kancelář pro americkou zahraniční humanitární pomoc (OFDA), britské Ministerstvo pro mezinárodní rozvoj (DFID), Švýcarská agentura pro rozvoj a spolupráci (SDC) nebo Ministerstvo zahraničí České republiky.

Transparentní pomoc pro nejpotřebnější

Člověk v tísni snaží pomoci co největšímu počtu lidí, přesto nemůže pomoci všem. Proto má jasná kritéria, která předem komunikuje s příjemci pomoci i úřady.Seznam příjemců pomoci primárně dodávají místní samosprávy, tým Člověka v tísni poté přímo na místě seznamy ověřuje a domácnosti navštěvuje. “Větší šanci získat humanitární pomoc tak mají například senioři, nemocní lidé nebo lidé s postižením, rodiny s mnoha dětmi, matky samo živitelky nebo domácnosti z oblastí, kde se stále aktivně bojuje,” vysvětluje Šimon Pánek. “Každý tak ví, zda pomoc dostane a případně, z jakých důvodů je odmítnut. Někdy se také stává, že starostové slíbí pomoc bez našeho vědomí celé vesnici a nakonec jsou překvapeni, když dorazí jen nejpotřebnějším rodinám,” vysvětluje Pánek.

Zaměstnanci Člověka v tísni nikdy neslibují pomoc, kterou nemůžou doručit a ve skladech mají vždy dostatek zásob. “Navíc ve skladech vždy máme rezervní zásobu pro nepředvídané situace, například kdyby se prudce zintenzivnily boje a bylo náhle potřeba doručovat více pomoci,” říká Šimon Pánek. Krádež nebo rozprodávání humanitární pomoci je téměř vyloučené. “Všechny distribuce jsou monitorovány našimi zaměstnanci i úřady a to během i po distribuci. Naši donoři navíc naši práci pravidelně auditují,” říká Šimon Pánek.

Kvalitní pomoc pro desetitisíce lidí

Člověk v tísni v Doněcku a okolí od roku 2014 opravil 9 447 domů, pomohl i s rekonstrukcí vícepatrových domů, ve kterých žije 1 447 rodin. Celkem tak jen rekonstrukcemi domů pomohl 26 095 lidem. V současnosti opravoval obydlí pro 1 324 rodin a v příštích měsících se chtěl zaměřit na dalších 1 685 domácností. Další desetitisíce lidí dostaly potravinovou pomoc, hygienické balíčky nebo získaly přístup k pitné vodě.

“V takových objemech práce je možné, že v jednotlivých případech například rekonstrukce domu není stoprocentní. Každopádně platí, že všechny opravy dělají licencované firmy nebo odborníci přímo z komunit. Na kvalitu práce, materiálu a harmonogram pak dohlíží inženýři Člověka v tísni,” vysvětluje Šimon Pánek s tím, že na výběru příjemců pomoci se podílí přímo radnice, které také mohou dohlížet na kvalitu odvedené práce.

“Stížnosti jednotlivých příjemců pomoci nebo starostů se někdy objevují, ale proto od nás mají speciální telefonní číslo, kam se s nedostatky mohou obrátit a my je řešíme,” říká Pánek s tím, že kvalita práce je pro Člověka v tísni stejně důležitá jako kvantita, která zaručí pomoc pro celé oblasti poničené válkou.

Osobní údaje jako záruka kvality

Proto, aby Člověk v tísni mohl efektivně a transparentně rozdávat humanitární pomoc, musí sbírat některé údaje o příjemcích pomoci. Při distribucích potravinových nebo hygienických balíčků příjemci pouze ukazují pas, aby se ověřila jejich identita. Lidé většinou uvádějí své jméno, adresu, telefonní číslo, kolik členů má jejich rodina, věk a pohlaví členů rodiny. U větších příspěvků, například oprav domů si tým Člověka v tísni kopíruje pas a případně dokumenty, které prokazují, že dotyčný má na pomoc nárok. “Například pokud příjemce pomoci uvede, že je penzista, potřebujeme vidět jeho pas a doklady o penzi,” vysvětluje Šimon Pánek.

“Tyto údaje po nás vyžadují donoři a auditoři, kteří po skončení projektu kontrolují, zda vše proběhlo v pořádku. Všichni příjemci jsou však předem upozornění, že jejich údaje můžeme poskytnout třetím stranám, pokud je po nás budou chtít,” říká Šimon Pánek. “Člověk v tísni běžně poskytuje donorům pouze obecné statistiky o příjemcích pomoci. Citlivá data jako je číslo pasu s donory normálně nesdílíme. Může si je vyžádat pouze audit,” dodává.

“Sesbírané údaje nám především pomáhají v tom, aby se pomoc opravdu dostala nejpotřebnějším lidem. Tímto způsobem také můžeme vyloučit zdvojování pomoci a po distribucích kontrolovat naši práci, případně nechat vše ověřit externí kontrolu,” vysvětluje Šimon Pánek. “Úřady takzvané Doněcké lidové republiky od počátku ví, jaké informace o příjemcích pomoci sbíráme a vše schválily. Zároveň souhlasily s tím, že finální seznamy příjemců pomoci budou k dispozici úřadům, Člověku v tísni i donorům,” dodává.

Důvěryhodnost výpovědí

Většinu humanitární práce dělají místní zaměstnanci, kteří nejlépe rozumí situaci lidí na místě a bez nichž by pomoc nebyla možná. I mezi stovkami zaměstnanců Člověka v tísni se však občas najdou nečestní lidé. “To je případ našeho bývalého zaměstnance, který vážně porušil etický kodex Člověka v tísni, když příjemci pomoci vyplatil jen část finanční pomoci a zbytek ukradl. Ke krádeži, na kterou je několik svědků, se nakonec přiznal a finanční obnos vrátil. Z tohoto důvodu mu byl nejdříve zkrácen úvazek a nakonec mu nebyla prodloužena smlouva,” říká Šimon Pánek. “Tento člověk se s Člověkem v tísni dvakrát soudil na Ukrajině. V obou procesech soud rozhodl ve prospěch Člověka v tísni a verdikty jsou konečné,” dodává Pánek k důvěryhodnosti člověka, který dostává v reportáži ruské televize prostor.

Helmy a vesty v oblastech bojů

Člověk v tísni bere jako svou základní povinnost péči o zaměstnance a zajišťuje podmínky pro jejich práci. “Naši zaměstnanci rozdávají pomoc v nejvíce postižených oblastech a tam kde se bohužel stále střílí. Kolegové tak mají povinnost nosit neprůstřelné vesty a helmy, které slouží k ochraně jejich života a zdraví. Zbraně jsou ale zároveň přísně zakázány,” říká Šimon Pánek. “Pokud někdo vyvozuje z toho, že u nás našel modré přilby a neprůstřelné vesty, že jsme špioni, tak by se měl víc seznámit s naší prací a především s oblastmi, kde lidem doručujeme pomoc,” říká Šimon Pánek a odkazuje na toto video. (od 00:26)

Zároveň odmítá jakoukoli manipulaci s veřejným míněním. “Od začátku konfliktu na východní Ukrajině Člověk v tísni poskytuje humanitární pomoc na obou stranách konfliktu, protože ctíme neutralitu a nezávislost humanitární pomoci. Jediný důvod, proč jsme působili v Doněcku, jsou lidé v nouzi. Nikdy jsme se neúčastnili žádných jiných aktivit," říká Šimon Pánek.

V Čečensku Člověk v tísni nikdy nebyl vyšetřován

Dokument se při absolutní absenci důkazů alespoň snaží připomenout působení Člověka v tísni v Čečensku v roce 2004. Jedna ze zaměstnankyň organizace tehdy bez vědomí kohokoli a v rozporu s pravidly Člověka v tísni ukryla ve sklepě centra Iman, které Člověk v tísni provozoval, svého bratra. Ruská armáda pak toto centrum přepadla a bratra zaměstnankyně zneškodnila. “Člověk v tísni v souvislosti s tímto případem nikdy nebyl vyšetřován. V soudním procesu se zaměstnankyní figuroval pouze jako svědek, kterého soud navíc nikdy nepředvolal,” vysvětluje Šimon Pánek. “Úřady nám zároveň slíbily, že pokud se během vyšetřování neukáže žádné zapojení Člověka v tísni, registraci nám obnoví. To se skutečně stalo rozhodnutím Ministerstva spravedlnosti Ruské Federace v roce 2007,” dodává.

I tehdy bylo zavírání centra spojeno se zmanipulovanými záběry ruské televize, které ukazují zbraně, jež se údajně v centru našly. “V centru byly ve skutečnosti pouze šicí stroje, počítače a jedna tiskárna, které jsme využívali při kurzech. Všechny zbraně sem byly přivezeny jen pro účely natáčení a pak zase odvezeny,” vysvětluje Šimon Pánek archivní záběry, které se opět objevily i v reportáži TVC.

Člověk v tísni na Majdanu

Během protestů na kyjevském Majdanu Člověk v tísni zřídil ošetřovnu pro raněné. Zdravotníci ošetřovali všechny lidi, kteří přicházeli se zraněními bez ohledu na jejich názory a pomoc byla založená na lékařských a základních humanitárních principech. Stejný striktně neutrální přístup uplatňovala organizace při spolupráci s českou vládou na evakuacích vážně raněných do České republiky v rámci programu MEDEVAC.

“Je pravda, že jsme během protestů na Majdanu podporovali podle našeho názoru legitimní požadavky protestujících proti zkorumpovaným politickým elitám jako byla například větší transparentnost rozhodování, lepší vláda, lepší budoucnost. Podpora byla zároveň symbolická jako například vyslání rokové skupiny, která na Majdanu zahrála nebo příspěvek na uvaření 1000 jídel během oslavy nového roku,” vysvětluje Pánek. “To však nemá nic společného s naší striktně neutrální humanitární prací na východě Ukrajiny,” dodává.

Jaromír Štětina není zaměstnancem Člověka v tísni ani nesedí v žádných výkonných nebo poradních orgánech společnosti, což opakovaně uvádí v médiích i na sociálních sítích. Ve chvíli, kdy vstoupil do politiky, všechny své kontakty s Člověkem v tísni uzavřel. “Návštěva praporu Azov byla jeho soukromá aktivita, kterou s Člověkem v tísni předem nekonzultoval. Organizace se oficiálně od jeho návštěvy distancovala a na Ukrajině neudržuje žádné kontakty s armádou nebo ozbrojenými skupinami,” říká ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek.

Člověk v tísni nemůže nadále poskytovat humanitární pomoc v Doněcku na východě Ukrajiny

Spouští se diskreditační kampaň proti Člověku v tísni kvůli jeho práci v Doněcku

VIDEO: Práce Člověka v tísni v Doněcku zde nebo zde

Akreditace v Doněcku byla Člověku v tísni odebrána 25. listopadu 2016. Při zavírání kanceláře zaměstnanci čelili razii zamaskovaných ozbrojenců v uniformách, mezi nimiž byla i novinářka, která vše tajně natáčela. To vše je navíc v dokumentu neobratně smícháno se záběry zavírání jiné organizace, která údajně přechovávala zbraně. “I přesto stále doufáme, že nám bude umožněno doručit humanitární pomoc lidem ještě před tou nejtužší zimou,” uzavírá Šimon Pánek.

Více o pomoci na Ukrajině čtěte zde. 

Pro více informací prosím kontaktujte:

Šimon Pánek, ředitel organizace Člověk v tísni, +420 777 787 913

Jan Mrkvička, ředitel Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni, +420 777 787 961