Dokumenty a festivaly podporujeme i na Kavkaze. Inspirací byl Jeden svět

Dokumenty a festivaly podporujeme i na Kavkaze. Inspirací byl Jeden svět

6. 3. 2015

Pražská část festivalu Jeden svět je v plném proudu. Filmové festivaly ale nepodporujeme pouze v Praze a dalších 33 českých městech, pomáháme jim i na Jižním Kavkazu. Školáky, učitele, místní samosprávu, filmaře, dokumentaristy, producenty, zahraniční filmové experty i lidi z ministerstev v Arménii, Gruzii a Ázerbájdžánu jsme zapojili do projektu CAUCADOC. Ten se v uplynulých letech zaměřil nejen na zvýšení kvality dokumentární tvorby na Jižním Kavkazu, ale také na to, aby zdejší lidé filmovým dokumentům věnovali větší pozornost.

Za tři roky se nám podařilo nejen zahrnout dokumenty do osnov občanské nauky, ale také finančně podpořit produkci několika z nich a zorganizovat tři desítky filmových festivalů s celkovou návštěvností deset tisíc lidí. Člověk v tísni se společně s místními partnery Sakdoc Film a Media Initiative Center snažil uplatnit komplexní přístup k tématu dokumentárního filmu, a tak docílit co největšího dopadu na jihokavkazskou společnost.

Od března 2012 se tak podařilo:

  • pomocí dokumentárních filmů pozvednout kvalitu výuky o lidských právech a jiných palčivých společenských tématech v Gruzii a Arménii
  • aktivizovat občanskou společnost v Gruzii, Arménii, Ázerbájdžánu a v Abcházii
  • zvýšit kvalitu tamější produkce dokumentárních filmů
  • zviditelnit region a jeho dokumentární tvorbu představit mezinárodní, především evropské odborné veřejnosti
  • podpořit spolupráci a kontakty mezi dokumentaristy, producenty, představiteli uměleckých škol i úředníky zodpovědnými za kulturu, film a vzdělávání.

Zvyšování kvality dokumentárních filmů i jejich produkce

Jedním z nejúspěšnějších nástrojů rozvoje dokumentaristiky, které CAUCADOC využíval, byly specializované filmařsko-producentské tréninky a školení, jichž se ve dvou kolech konaných v letech 2012 a 2013 zúčastnilo pětatřicet mladých filmařů z Gruzie, Arménie i Ázerbájdžánu. Ti měli možnost za pomoci zkušených zahraničních lektorů rozvinout svých sedmnáct dokumentaristických projektů, které přivezli v různé fázi rozpracování. „Na školení jsem přišel jen s nápadem na film a odcházel jsem z něj se skoro hotovým scénářem,“ uvedl například jeden z účastníků.

Cílem tréninků bylo provést účastníky celým procesem tvorby dokumentárního filmu od psaní scénáře, přes samotné natáčení až po hledání sponzorů a producentů. Týmy se tedy zaměřovaly jak na zlepšení obsahové i formální stránky svých dokumentů, tak na jejich lepší propagaci mezi potenciálními producenty. „Vůbec poprvé jsem se učil, jak připravit projekt pro prezentaci na mezinárodní úrovni. V průběhu kurzů jsem také zdokonaloval svůj filmařský um pod vedením takových hvězd dokumentaristiky, jakou je například Pavely Kostomarov,“ popisuje ázerbájdžánský režisér Alekber Aliyev, který se zapojil se svým filmem Půda.

Lektoři, z nichž mnozí byli sami uznávanými dokumentaristy či producenty, se filmařům věnovali nejen v průběhu týdenních workshopů, ale také jim dávali rady při on-line konzultacích. „Většina z nás se na své projekty dívá jako na umělecká díla. Mezinárodní lektoři nám však poskytli cennou zpětnou vazbu, která nám pomohla vylepšit naše dokumenty dle evropských měřítek,“ pochvaluje si další z účastníků.

V závěru školení měli mladí filmaři možnost prezentovat své projekty před publikem zahraničních kritiků, producentů a investorů, a to na setkání Pitch.Doc zorganizovaném během Tbiliského filmového festivalu. Sedm týmů s nejslibnějšími návrhy obdrželo finanční odměnu i stipendia na účast na významných filmových festivalech v Evropě.

Svatá kráva – film, který vyhrál Pitch.Doc

Jedním z oceněných byl ázerbájdžánský dokument Svatá kráva, jenž sleduje příběh muže, který si za účelem vyšší produkce mléka, a tedy příslibem lepšího živobytí, přivádí do malebné, konzervativní vesničky v ázerbájdžánských horách krávu z Evropy. Avšak tento čin se setkává s nepochopením jeho rodiny i místních, jež si, možná až přehnaně, chrání vlastní tradice.

 

Režisér Imam Gasanov říká, že účast na školení pro něj měla velký význam. „V Ázerbájdžánu totiž nemáme žádné podobné workshopy, které by nás, tvůrce, naučily, jak své nápady prodávat producentům. Díky tomuto projektu jsem však měl možnost najít si producenta. Vlastně jsem vystřídal čtyři, než jsem narazil na toho pravého,“ říká režisér.

„Se Svatou krávou jsme Pitch.Doc vyhráli a díky finanční odměně jsme mohli natočit dvanáct hodin materiálu. Dostali jsme také možnost film prezentovat mimo jiné na festivalu Jeden svět v Praze, kde jsme se setkali s řadou producentů. To mě motivovalo přihlásit se do soutěže Robert Bosch Co-production Prize, kterou jsme také nakonec vyhráli a získali peníze na dokončení filmu,“ dodává Gasanov.

Kulaté stoly i kurzy vedené odborníky

Kvalitu dokumentaristické produkce na Jižním Kavkazu pomohly zvýšit také kurzy vedené evropskými odborníky i kulaté stoly. Zatímco kurzy byly spíše prakticky zaměřené a cílily především na rozvoj filmařských dovedností, u kulatých stolů se setkávali filmaři se zástupci ministerstev i uměleckých škol, aby společně diskutovali problémy, s nimiž se dokumentaristé na národní a regionální úrovni potýkají.

V rozmezí let 2012 a 2014 se podařilo zorganizovat šest kurzů a deset kulatých stolů.

Díky tréninkům i následným setkáním s potenciálními sponzory a zahraničními filmovými experty se podařilo nejen vytvořit prostředí komunikace a spolupráce mezi dokumentaristy ze tří zemí kavkazských zemí, jež spolu ne vždy mají bezproblémové vztahy, ale také se podařilo přilákat pozornost evropských kritiků a producentů k filmovým dokumentům z jihokavkazského regionu.

Jeden svět na školách v Gruzii a Arménii

CAUCADOC se zaměřoval i na použití dokumentárních filmů při výuce. Využíval k tomu metodu „Jeden svět na školách“, která za pomoci specializovaných brožur a výukových materiálů dovoluje využívat vybrané dokumentární filmy k vysvětlení témat z oblastí lidských práv, migrace, diskriminace, ekologie nebo občanského aktivismu. Člověk v tísni tuto metodu zavedl od roku 2003 již ve více než 2800 základních a středních školách v České republice, a následně také v jedenácti dalších zemích. Gruzínští a arménští žáci a učitelé se s ní setkávají od roku 2011.

Nejprve byly vybrány vhodné dokumentární filmy, jež by studentům gruzínských a arménských základních a středních škol představily témata migrace, pracovních práv, práv dítěte, ekologie, nediskriminace a zdravého životního stylu, k nim byly potom vytvořeny vzdělávací brožury i materiály pro učitele, a ty byly posléze distribuovány do vybraných škol. Tamější učitelé dostali také školení, jak filmy a materiály správně využívat. Pro arménské školy bylo vybráno šest filmů, gruzínští učitelé mohou při výuce pracovat s jedenácti dokumenty.

Gayanne Nigoyan učí dějepis a sociální vědy na základní škole ve městě Nor Hachen ve střední Arménii a školení pro učitele má již za sebou. „Do tréninku jsem se přihlásila ze dvou důvodů: jednak je po arménských učitelích stále více požadováno, aby používali interaktivní metody výuky, jednak jsem viděla příležitost se v této oblasti, v níž jsem nikdy nebyla moc dobrá, dovzdělat pod vedením zkušených lektorů z Česka,“ uvádí Nigoyan.

Naučené znalosti uplatnila v praxi již několikrát. Pro žáky osmých a devátých ročníků připravila promítání filmů s následnou diskusí a vyplňováním pracovních materiálů o ekologii a dětských právech. „Určitě budu tuto metodu používat častěji, žáci se při ní naučí více a jednotlivá témata lépe pochopí. Děti nemají rády monotónní hodiny, chtějí vidět realitu, chtějí participovat a být aktivní. A k tomu se filmové dokumenty výborně hodí. Filmy jsou totiž založeny na skutečných příbězích, dávají žákům dobré podněty k přemýšlení i příklady toho, čeho by se měli ve svých životech vyvarovat,“ dodává Nigoyan, jejíž slova potvrzuje také jeden z žáků: „Hodiny, na nichž pracujeme s dokumenty, jsou nabyty emocemi a my se díky nim začínáme dívat na jednotlivé problémy jinýma očima.“

Vyškoleno již více než tisícovka učitelů

V obou zemích se podařilo metodologii „Jednoho světa na školách“ prosadit také na celonárodní úrovni. V Gruzii byly materiály vytvořené Člověkem v tísni zahrnuty ministerstvem školství do osnov občanské nauky, a staly se také součástí dodatečných vzdělávacích kurzů pro učitele. Arménské ministerstvo školství schválilo užívání metodologie jako doplňkových výukových materiálů pro základní školy.

 

Zatímco v průběhu let 2012 až 2013 bylo do projektu zapojeno 259 gruzínských učitelů ze 131 škol a 77 arménských učitelů z 58 škol, do konce školního roku 2013/2014 jich bylo v používání metodologie „Jednoho světa na školách“ vyškoleno dalších tisíc.

Díky aktivitám jednotlivých učitelů tak mohlo do konce školního roku 2013/2014 zvýšit prostřednictvím výuky s využitím dokumentárních filmů své povědomí o lidských právech a dalších tématech přibližně devět tisíc gruzínských a arménských školáků.

Jednatřicet lokálních festivalů dokumentárního filmu

CAUCADOC se svými aktivitami snažil zasáhnout také široké publikum v Arménii, Ázerbájdžánu a Gruzii a tím jednak zvýšit povědomí o lidskoprávní tematice mezi populací a také podnítit rozvoj místní občanské společnosti. Proto Člověk v tísni pomáhal lokálním organizacím s uspořádáním filmových festivalů ve stylu Jednoho světa. V průběhu roku 2013 se jich v různých městech jižního Kavkazu konalo jednatřicet s celkovou návštěvností bezmála deset tisíc diváků.

Nejúspěšnější byly filmové festivaly organizované v Arménii, a to proto, že tamější občanská společnost je ze všech tří zemí nejrozvinutější, a to i v regionech. Naopak aktivity gruzínských a ázerbájdžánských nevládních organizací se koncentrují převážně do hlavního města a regiony trpí nedostatkem lidského kapitálu i financí. Občanská společnost v Ázerbájdžánu je navíc omezována působením vlády, která cíleně potlačuje organizace pracující v lidskoprávní oblasti či oblasti monitorování korupce a férovosti voleb.

Zajímavé je, že projekt byl nejprve navržen jen pro Arménii a Gruzii, avšak kvůli zájmu samotných neziskovek do něj byly zahrnuty také Ázerbájdžán i sporné území Abcházie. Tam se několika promítání zúčastnilo celkem 290 diváků.

Filmy do festivalové nabídky byly vybírány podle národního kontextu a podle toho, jaká témata jsou pro tamní společnost palčivá. Arménští a gruzínští diváci tak viděli dokumenty zaměřené na sociální problémy, v Abcházii se promítaly filmy o konfliktech a v Ázerbájdžánu o korupci a zneužívání moci.

Festivaly aktivizovaly místní občanskou společnost

Festivaly splnily svůj účel – podařilo se rozproudit veřejnou diskusi i aktivizovat lokální občanskou společnost. Například v arménském městě Noyemberyan se díky festivalu podařilo otevřít pět nových volnočasových center pro mládež, v ázerbájdžánském Mingecheviru skupina dobrovolníků založila klub pro seniory a v Arménii se po diskusi s obyvateli místní samospráva rozhodla vytvořit systém denní péče o postižené osoby.

Pozitivní vliv filmového festivalu dokládá také Ruslan Kovziridze, který jej organizoval v gruzínském městě Terjola. „Festival navštívilo osm set z pěti tisíc obyvatel našeho města. Byli mezi nimi i zástupci samosprávy, kteří, když viděli zájem místních, tak se rozhodli podpořit volnočasové aktivity mládeže založením rádiového klubu,“ říká Kovziridze. 

Dokumentem, jenž sklidil největší ohlas publika, byl podle něj film s názvem Dítě. „Po jeho promítání se na nás lidé obraceli s tím, že by rodinu finančně podpořili. Avšak my od nich nemohli přijmout žádné peníz. Film byl hraný, ale zobrazoval problém, kterému čelí mnoho rodin v odlehlých regionech Gruzie. Tento příklad ukazuje, jakou sílu dokumenty mají,“ dodává Kovziridze.

„Promítej i ty“ na jižním Kavkaze

Aby se pozitivní dopad filmů šířil i po konci festivalů, byla vytvořena videotéka s padesáti dokumenty, které jsou volně k dispozici všem zájemcům, jež by rádi zorganizovali vlastní promítání. Tento komponent CAUCADOCu se inspiroval dlouholetým projektem festivalu Jeden svět „Promítej i ty“. Kdokoli si může z nabídky vybrat dokument ve čtyřech jazykových verzích (gruzínština, arménština, ázerbájdžánština a ruština) a zažádat si o jeho bezplatné půjčení. V průběhu let 2012 a 2013 se v Arménii a Gruzii uskutečnilo devětačtyřicet takovýchto promítání, na které přišlo 980 lidí.

CAUCADOC v číslech

  • trvání projektu od března 2012 do července2014
  • více než tisíc vyškolených učitelů v Gruzii a Arménii (1100 v Gruzii, 230 v Arménii)
  • 31 lokálních filmových festivalů v Gruzii, Arménii, Ázerbájdžánu a Abcházii s desíti tisíci diváky
  • videotéka „Promítej i ty“ s padesáti filmy
  • 730 promítání dokumentárních filmů pro veřejnost s následnou debatou a celkovou účastí přes 30 tisíc lidí
  • 26 projektů dokumentárního filmu se zúčastnilo tréninku pod vedením mezinárodních filmových expertů a dokumentaristů;
  • sedm oceněných projektů dokumentárních filmů, z nichž šest je již dokončeno
  • sedm expertních kurzů pro širokou odbornou veřejnost a deset kulatých stolů.

O projektu CAUCADOC

Projekt CAUCADOC, který pořádala společnost Člověk v tísni spolu s partnerskými organizacemi Sakdoc Film a Internews Media Support NGO, podporoval tvorbu dokumentárních filmů na Jižním Kavkazu a čerpal ze zkušenosti českého festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět. V rámci CAUCADOCu se pořádaly semináře o dokumentární tvorbě a přednášky zkušených tvůrců pro filmové týmy. CAUCADOC také podporoval organizátory filmových přehlídek dokumentárních filmů v odlehlých krajích regionu a podporoval využívání dokumentů jako učební pomůcky ve školách. Projekt byl financován Evropskou unií prostřednictvím Kulturního programu Východního partnerství (Eastern Partnership Culture Programme) a Českou rozvojovou agenturou. Více o projektu se dočtete zde.

Autor: Jan Blinka