„Osvěžovače vzduchu jsou jediný způsob, jak řešit zápach ve třídě“ tvrdil učitel z jedné základní školy
Publikováno: 26. 11. 2013 Doba čtení: 3 minuty
Jedním z témat, které sociální pracovnice s rodinami, do kterých dochází řeší, je školní docházka dětí. Ne vždy se nutně jedná o klasické záškoláctví jako spíše o to, že rodiče z nějakého důvodu děti do školy neposílají. Na druhou stranu jsou učitelé, kteří nevytváření ve třídě klima, do kterého by děti chodily právě s chutí. O jednom takovém vypráví Jana Chroustovská.
Začátek a důvod spolupráce
Začala jsem spolupracovat s paní Lenkou na základě doporučení kurátorky pro děti a mládež právě kvůli velkému počtu neomluvených hodin. Komunikace se školou vázla a matka byla i trestně stíhána. Po společné schůzce s kurátorkou, výchovnou poradkyní, třídní učitelkou a učitelem vyšlo najevo, že paní Lenka neposílala pravidelně dcery do školy, protože neměla peníze na jízdenky, svačiny, pomůcky, nebo je prostě omluvila špatně.
S paní Lenkou jsme začaly pracovat na tom, aby si vybavila všechny příspěvky, na které má nárok a koupila dcerám průkazky na MHD, postupně dokupovala pomůcky, omlouvala dcery včas a řádně. Pokud budou dcery opravdu nemocné, domluvily jsme s lékařkou potvrzení razítkem. Paní Lenka mě o každé absenci informovala a velmi dobře se mnou komunikovala. Zdálo se, že se spolupráce opravdu daří. Doufala jsem, že nejsem jediná, kdo si toho všiml.
O třídním učiteli
Kontaktovala jsem oba třídní učitele, abych zjistila, co holkám chybí, informovala je z počátku o každé nepřítomnosti, abych ukázala, že matka nic nezatajuje, o všem mě dle domluvy informuje. Třídní učitel starší dcery mi v té době, kromě seznamu školních pomůcek, zaslal vzkaz pro matku své žákyně. Vybírají 10 Kč na osvěžovače vzduchu. Na co, ptáte se? Když je venku zima, nedá se prý větrat, děti jsou pak nemocné a vina je svalována na něj. Osvěžovače jsou tak dle něj „jedinou záchranou před nepříjemným zápachem, který si žáci do třídy přinášejí už od rána“. S hrůzou jsem vytřeštila oči při představě, jak děti přijdou do třídy a na uvítanou dostanou obvyklou dávku třeba lesní vůně z rozprašovače. Při pozdější konfrontaci učitel uvedl, že je to jakýsi bonus pro děti, třeba jako když koupí do třídy šťávu. Ale je to bonus pro děti nebo spíše pro učitele, jemuž děti nevoní?! Z dalšího rozhovoru vyplynulo, že učitel vlastně s mou prací vůbec nesouhlasí, „těmhle lidem“ by se dle něj pomáhat nemělo. Po všech chce to samé, nebude k nikomu přistupovat individuálně.
V tu chvíli jsem pochopila, že naše spolupráce je v nenávratnu.
Starší dcera paní Lenky nemohla jet na školní výlet, i když se situace zlepšila. A víte proč? Pro učitele vypadla z kolonky „bezproblémová a vzorná“, protože měla neomluvené hodiny. Nechtěl rozlišit, že dívka není záškolačka v pravém slova smyslu a nechtěl ani vidět, že matka se snaží svou špatnou finanční situaci řešit, která neomluvené hodiny způsobila.
Stále jí předhazoval, že když nemá matka na tužku, ať ji koupím já, když zaspí, ať je chodím budit, že mají vše zadarmo od „sociálky“ a my ostatní na ně platíme. Má takovéto věci malá holka poslouchat? A chodí potom do školy ráda? A může mít vůbec tento učitel rád děti, které učí, když zřejmě tak hluboce pohrdá jejich rodiči? A není právě láska k dětem a chuť a schopnost jim předat něco pozitivního to, co by mělo učitele hnát vpřed?
Na učitele jsem si byla stěžovat, třída mu byla odebrána a tento rok má prvňáčky, je pod supervizí zástupkyně školy a ve třídě má asistentku. Dcera klientky má nového učitele, který nemá dle všeho s rodinou sebemenší problém. Paní Lenka zajistila včas zaplacení školních příspěvků na tento rok a jako druhá ze třídy zaplatila všechny pomůcky.
Řešíte podobné problémy? Využijte služeb našich terénních sociálních pracovníků, v případě potřeby pište na jana.chroustovska@clovekvtisni.cz.