Předškolní vzdělání musí být dostupné každému

Publikováno: 13. 11. 2013 Doba čtení: 6 minut
Předškolní vzdělání musí být dostupné každému
©

Pamatujete si na povinné spaní po poledni? Na prolézačky, vystřihovánky, držení se za ruku ve dvojici při vycházkách, recitování o besídkách? Člověk v tísni spolu s dalšími osmi partnerskými organizacemi chce, aby si na svou hodnou první paní učitelku mohl jednou vzpomenout každý, aby i děti ze sociálně znevýhodněného prostředí mohly říct: „No jasně, já přece taky chodím do školky“. Pod názvem Pojďte do školky! spouštějí projekt, který má přispět k tomu, aby se předškolní výchovy dostalo i dětem, pro které je nedostupná.

Na koho vlastně volá projekt Pojďte do školky!? Na jaké skupiny dětí cílíte? 

Na děti, které nechodí do mateřské školy, protože je to pro jejich rodiče finančně nedostupné, nebo se obávají tohoto institucionalizovaného prostředí, cítí se odlišně, pociťují různé sociokulturní bariéry.

Rovný přístup ke vzdělání je jedním ze základních lidských práv, školky jsou svého druhu vzdělávací instituce, teoreticky by tedy měly být otevřené všem. Jak vypadá praxe?

Mateřské školy jsou bohužel v současné době přeplněné. Mohou si své žáky vybírat, takže dávají přednost těm, se kterými jsou menší starosti. Ačkoliv není možné oficiálně odmítnout dítě z důvodu jeho sociálního, zdravotního znevýhodnění či národnosti, víme z praxe, že lze zařídit jinak, aby dítě nebylo přijato. Často uplatňovaným kritériem je nezaměstnanost matky, rodičovská dovolená.

Tato diskriminační kritéria výběru žáků byla opakovaně kritizována ombudsmanem, takže na mnohých místech již uplatňována nejsou, ale stále jde například utajit termín zápisu před určitou skupinou rodičů, jejichž děti by mohly být školce nepohodlné. Je třeba také říci, že mnozí rodiče, kteří žijí ve ztížených sociálních podmínkách, se o předškolní vzdělávání svých dětí příliš nezajímají, protože sami nemají mnoho pozitivních zkušeností s vlastní vzdělávací kariérou.

Nicméně zde je nutno dodat, že mateřské školy, které se rozhodnou vzdělávat děti se speciálními vzdělávacími potřebami, nemají příliš mnoho podpory. A to ani finanční ani metodické.

Čeho přesně chcete pomocí tohoto projektu dosáhnout?

Chceme dosáhnout toho, aby co nejvíce sociálně znevýhodněných dětí absolvovalo alespoň nějaký druh předškolního vzdělávání. Proto zřizujeme nízkoprahové předškolní kluby, které jsou bezplatné. Chceme vzdělávat pedagogy mateřských škol, abychom jim práci s různě znevýhodněnými dětmi usnadnili, a chceme, aby zastupitelé a úředníci zodpovědní za rozhodování na obecní, krajské či národní úrovni pochopili, že předškolní vzdělávání je naprosto klíčové pro budoucí společenské i pracovní uplatnění, a rozhodli se současnou nevyhovující situaci změnit.

První nízkoprahový předškolní klub, takzvanou předškolku, založil Člověk v tísni v severočeské Bílině už v roce 2005. Jak vypadá situace dnes a jakých zlepšení chcete dosáhnout pomocí projektu Pojďte do školky!?

Dnes jich máme v rámci Člověka v tísni jedenáct, dalších osm předškolních klubů mají naše partnerské organizace. Smyslem projektu není tuto síť rozšiřovat, chceme spíš poukázat na to, že současný systém předškolního vzdělávání není otevřený všem, že existuje skupina dětí, pro které jsou běžné mateřské školky nedostupné. A to by se podle nás mělo změnit.

Dalším cílem projektu je podpořit vzdělávání učitelů ve školkách. Co přesně učitelům nabídnete?

Nabídneme jim celkem pět akreditovaných kurzů, které budou cílit na různé problematické oblasti, se kterými se pedagogové v mateřských školách potýkají. Budou se zaměřovat na konkrétní metody a techniky práce. Např. dáme učitelům tipy, jak nejlépe zprostředkovat předčtenářské dovednosti dětem, které pochází ze sociálně znevýhodněné prostředí, tedy z prostředí, kde se nesetkáte s knihou, rodiče mají sami potíže s porozuměním psané češtině a podobně.

Také bychom chtěli, aby pedagogové tomuto prostředí více porozuměli. Děti, které vyrůstají v takto ztížených podmínkách, nejsou hloupé ani neschopné. Umí zkrátka jiné věci než děti z většinové společnosti, ale bohužel svoje znalosti a dovednosti nemohou uplatnit při vzdělávání a v běžné společnosti.

Působit chcete i na zastupitele. Jakým způsobem je můžete přimět, aby změnili svůj dosavadní přístup k předškolnímu vzdělávání?

Tohle je asi ta nejtěžší oblast. Myslíme si, že naší jedinou šancí jsou finance. Chceme zdůrazňovat, že investice do předškolního vzdělávání se obcím a krajům časem finančně vyplatí. Předškolní vzdělávání je i jednou z priorit Evropské unie na další léta, na tuto oblast budou vázány budoucí evropské fondy. Obce
a kraje, které budou mít zpracovanou koncepci vzdělávání, si tak budou moci dosáhnout na nemalé finanční prostředky. My jim chceme pomoci se na využití těchto zdrojů připravit.

Kdy a proč jste začali uvažovat o tom, že byste realizovali takto rozsáhlý projekt? Kdo za ním konkrétně stojí?

Stojí za ním několik lidí z Programů sociální integrace a z programu Varianty společnosti Člověk v tísni. Před deseti lety jsme začínali s podpůrnými programy pro děti, kterým se příliš vzdělání nedostává, ale záhy jsme si uvědomili, že to nestačí. Nikdy nedokážeme doučovat všechny děti, které to potřebují, a nikdy se nemůžeme spoléhat na rodiče, že to dokážou sami.

Tuhle roli musí plnit škola. Proto jsme začali přicházet s programy, které tyto přístupy kombinují. Věnujeme se přímému vzdělávání dětí a zároveň tlačíme na obce a školy, aby se vzdělávání sociálně znevýhodněných dětí více věnovaly samy.

Máte v plánu působit po celé České republice? Kolik učitelů chcete vzdělat, kolik předškolních klubů založit, v jakých městech chcete dosáhnout konkrétních změn?

Chceme vzdělat více než dva tisíce pedagogů. Předškolních klubů bude v rámci tohoto projektu celkem osmnáct a systémové změny se, doufejme, odehrají v 16 městech. Projekt probíhá ve 13 krajích ve městech, která se potýkají s fenoménem sociálně vyloučených lokalit, chudoby atd.

Jakým způsobem je projekt financován?

Projekt je financován z Evropského sociálního fondu, konkrétně pak z Operačního programu vzdělávání pro konkurenceschopnost, který má v gesci Ministerstvo školství.

Proč by se měly peníze investovat právě do podpory předškolního vzdělávání?

Řada studií opakovaně prokázala, že děti, které absolvují předškolní vzdělávání, obvykle dosahují lepších školních výsledků, v budoucnosti se lépe pracovně a společensky uplatňují a mají nižší riziko rozvoje sociálně nežádoucího chování. Předškolní věk je mimořádně důležitý pro nastartování celého procesu učení.

Děti, které v tomto věku nezískají pro tento věk potřebné znalosti a dovednosti (správné držení tužky, sebeosblužné dovednosti, schopnost začlenit se do kolektivu vrstevníků), je pak velmi obtížně dohánějí. Do první třídy nastupují s velikým handicapem, který se jim ve většině případů nedaří v dalších letech bohužel vyrovnat.

A jde opravdu o ‚ziskovou investici‘? Vrátí se podle vás takto vynaložené prostředky?

Jednoznačně se jedná o jednu z nejnávratnějších investic. Dítě, které absolvuje předškolní vzdělávání, má třikrát nižší riziko, že skončí v budoucnosti závislé na sociálních dávkách a to se určitě vyplatí.

Jak vypadají školky jinde v Evropě, ve světě? Můžete ukázat na nějakém zahraničním příkladu zdar podobné strategie?

V řadě evropských zemí je poslední rok předškolního vzdělávání povinný. Nemůže se tak stát, že by nějaké dítě nezískalo alespoň nějaký základ, což se pak pozitivně projevuje na jeho školní vzdělávací kariéře. Celkově je v Evropě patrný trend prodlužovat povinné vzdělávání směrem k nižší i vyšší věkové hranici.

V České republice zatím podobné tendence bohužel nezaznamenáváme. Jednoduše řečeno to, o co se pokoušíme, je ve většině vyspělých zemí naprosto běžné.

Projekt Pojďte do školky‘ je omezený na dobu dvou let. Co by tu po něm mělo zbýt? Jak by měly předškolní kluby fungovat, až dojdou peníze z evropského grantu?

Doufáme, že fungování našich předškolních klubů převezmou alespoň částečně obce, ve kterých jsou zřízeny. Pokud se tak nestane tak budeme usilovat o to, aby znevýhodněné děti chodily do běžných mateřských škol. Což je vlastně hlavní cíl, který máme. Aby naše kluby jednou nebyly vůbec potřeba a všechny děti chodily do běžných mateřských škol.

Článek vyšel v prvním čísle časopisu ZVONÍ, který vznikl v rámci projektu Pojďte do školky!

 

 

  

Autor: Jaroslava Haladová, mediální koordinátor PSI