Přípravný den: Co je třeba znát, než se dobrovolník vrhne do akce?
Publikováno: 6. 3. 2013 Doba čtení: 2 minuty
Největší zásluhy na tom, že doučování sociálně znevýhodněných dětí v Praze funguje tak úspěšně, jak již řadu let funguje, mají naši dobrovolníci. Tito lidé se ve svém volném čase a bez nároku na odměnu věnují podpoře dětí, které potřebují více péče, než se jim dostává ve škole.
Nasazení dobrovolníků zapojených do našeho programu si velmi vážíme. Poskytujeme jim podporu jak formou školení, supervizí a setkání, kde mohou konzultovat a sdílet zkušenosti s profesionály i mezi sebou, tak i organizováním neformálních akcí, abychom se navzájem lépe poznali a prostě se spolu pobavili.
Někde na půl cesty mezi formálním a neformálním setkáním proběhl sobotní přípravný den pro nové dobrovolníky v příjemných prostorách Galerie Langhans – Centra Člověka v tísni. Sešla se početná skupina lidí i navzdory sněhovému nadělení, které vybízelo spíš strávit den na sjezdovce než na školení.
Zaměstnanci pražské pobočky připravili program „našlapaný“ informacemi, které se budoucím doučovatelům budou hodit. Jednalo se o přímé rady vztahující se k průběhu doučování, o nástin stanoviska, které zaujímá Člověk v tísni k problematice sociálního vyloučení a přišla řeč i na mentoring neboli budování vztahu mezi naším dětským klientem a jeho doučujícím dobrovolníkem. Po obědě si na nás udělala čas romistka Bára Šebová se svou strhující prezentací o historii Romů, a o romském jazyce a jeho interakcích s češtinou. Na závěr jsme rozděleni do mešních skupin debatovali nad případy konkrétních dětí, navrhovali způsoby výuky a postupy při komunikaci s rodiči a učiteli. Cílem tohoto praktického cvičení bylo rozvrhnout si pomoc dítěti, jako kdyby už dobrovolník začínal v rodině svojí první lekci. Je mnoho věcí, na které je třeba myslet. Jak dát dítěti zažít úspěch? Jak ho motivovat? Co vyjednat s rodiči a co s učitelem? Jak dítě zaujmout, jak být srozumitelný, jak nechat dítěti prostor a nepřebírat za něj iniciativu tam, kde má vše zvládnout samo? Právě hledání odpovědí na tyto otázky dělá z doučování tak zábavnou činnost. A co víc, vede ke společnému úspěchu.
Rádi bychom poděkovali zúčastněným dobrovolníkům za jejich čas a nasazení, kolegům z pražské pobočky Programů sociální integrace za přípravu programu a barmankám z kavárny Langhans za skvělé pohoštění a neomezený přísun kávy.