Sanitace jako základ zdravého života: Člověk v tísni pomáhá vesnicím v Angole se stavbou záchodů
Publikováno: 17. 7. 2017 Doba čtení: 3 minuty„Naučili jsme se, že se musíme více starat o své zdraví, protože zdraví je život,“ popisuje Eliseu Sipitali přínos programu Voda, sanitace a hygiena (WASH) Člověka v tísni, který probíhá ve vesnici Mbambi Mupa v provincii Bié v Angole.
„Spousta z nás neměla vůbec povědomí o důležitosti osobní hygieny. Program nás naučil zásady zdravého života. Nejprve jsme pracovali na lepší osvětě, poté jsme začali s kopáním jam pro budoucí latríny. Na začátku byly záchody jen z trávy, nyní je stavíme z jílu,“ popisuje vývoj jeden z příjemců programu. „Učíme se vnímat zdraví jako prioritu. Teď už víme, jak je důležité pravidelné mytí rukou před jídlem a používání mýdla,“ dodává další místní příjemce.
Mbambi Mupa je jednou z více než stovky vesnic certifikovaných jako Open Defecation Free (ODF) v rámci projektu Community Led Total Sanitation (CLTS), který zde probíhal v minulých letech. Tyto aktivity financuje UNICEF, Člověk v tísni a organizace Andrex.
Místní komunity jsou motivovány ke zvýšení úrovně sanitace díky procesu osvěty – jedná se spíše o podporu hygienických návyků, než o prosté budování toalet. Aby vesnice získala ODF, musí být všem domácnostem k dispozici záchod.
Domingas Eyala žije v Caliongue a má pět dětí. Říká, že před startem projektu spousta místních obyvatel nevěděla, proč je zde tak častý výskyt cholery a malárie. „Díky projektu jsem se dozvěděla, že chození na záchod ve volné přírodě je jednou hlavních příčin nemocí. Přiláká to příliš mnoho moskytů, což je z hlediska zdraví velké riziko. Naučila jsem se zakrývat latrínu a mýt si ruce,“ říká.
Další účastník programu v Caliongue, Bonefácio Quintas, postavil pro svou rodinu nový záchod, a všech svých sedm dětí naučil, jak ho používat. „Postavil jsem záchod z hlíny, je mnohem odolnější. Nestálo mě to zas tolik, měl jsem nějaké úspory, které jsem na to využil,“ říká.
Zlepšení je vidět každým rokem
Pracovník UNICEF WASH, Edson Monteiro, navštívil některé z vesnic zapojených do CLTS. Velmi si váží výsledků spolupráce se Člověkem v tísni. „Máme výborné výsledky, podařilo se nám vytvořit vysoce efektivní nástroje,“ hodnotí Edson. „Návštěva vesnic byla velkým přínosem, protože můžeme na vlastní oči vidět standart, kterého chceme v rámci CLTS dosáhnout. Certifikované vesnice mají konstrukčně lepší záchody, některé jsou z cementu, další mají vlastní septiky,“ popisuje Monteiro.
„Zlepšení pozorujeme s každým dalším rokem. Od roku 2010 proběhla velká změna v chování místních,“ dodává další pracovník UNICEF, a zdůrazňuje další kroky v rámci partnerství s Člověkem v tísni. „Musíme zlepšit komunikační aspekt. Chceme nadále intenzivně spolupracovat a vytvářet nástroje přímo na míru vesnicím,“ dodává.
Spolupráce s místní samosprávou
Vesnice Nharea je dobrým příkladem udržitelnosti projektu. Iniciativa zde byla přímo podpořena místní samosprávou, finančně i z hlediska lidských zdrojů.
Místní koordinátor projektu CLTS, Eduardo Cameia, poukazuje na snížení výskytu chorob souvisejících se špatnou sanitací. Vyzdvihuje potřebu další spolupráce. „Certifikát není všechno. Musíme pokračovat v monitorování terénu – v důsledku dešťů se mohou některé záchody zbořit a je třeba, abychom je mohli zpětně opravovat,“ říká.
Monitoring je klíčový pro udržitelnost pozitivních výsledků, protože je prevencí proti navrácení vesničanů ke starému způsobu života. Podpora ze strany místních autorit je důležitá zejména kvůli rozšíření projektu CLTS a celkově pozitivní změny pro celou populaci v Angole.
Dostupnost záchodů bohužel není samospásná. Maria Lúcia Chicapa z Nharey hovoří o potřebě dívat se na problematiku více komplexně. „Rozvoj je proces,“ říká Maria. „Když hovoříme o sanitaci, je třeba přemýšlet komplexně. Předpokládejme, že všechny rodiny v obci mají dobré latríny. Pokud ale nemají k dispozici čistou vodu, nebo třeba mají vodu, ale jejich děti nemají kde studovat… Vše je propojené, a my tyto problémy musíme řešit.“