Šimon Pánek: Škola má být místem plným poznání a respektu

Publikováno: 11. 8. 2016 Doba čtení: 3 minuty
Šimon Pánek: Škola má být místem plným poznání a respektu
© Iva Zímová

„Chceme, aby generace dnešních dětí vzpomínaly na školu jako na příjemné místo plné poznání a respektu“, říká Šimon Pánek, ředitel neziskové organizace Člověk v tísni.

Jak vás napadlo zaměřit se právě na české školství?

Člověk v tísni se v sektoru vzdělávání pohybuje velmi dlouho. Od Jednoho světa na školách, zaměřujícího se na děti a mladé lidi, přes náš program Varianty, zabývající se prací s pedagogy, po práci s dětmi ze sociálně znevýhodněných rodin nebo ze sociálně vyloučených lokalit, kde mají horší přístup ke vzdělání. Ze všech těchto úhlů jsme pochopili, že je potřeba v různých krizových částech školství víc a víc pracovat i doma. Jak asi čtenáři ví, my pracujeme ve školství prakticky všude, od Kambodži po Sýrii. Školství a vzdělávání nám byly vždycky blízké a tohle je vlastně jenom prohloubení naší práce v České republice.

Jak vybíráte děti, kterým pomůžete?

Na jedné straně pracujeme s pedagogy - podporujeme učitele, přinášíme nové metody a instrumenty do vzdělávání. Na druhé straně s dětmi, které jsou v našem programu doučování a podpory, pracujeme skrze naše pobočky, které znají rodiny osobně a můžou s nimi pracovat, pokud je to potřeba. V zásadě se děti do tohoto programu kvalifikují tím, že se samy chtějí zapojit či chtějí jejich rodiče. Nebo rodina není dětem schopná dát podporu, to znamená, že rodiče mají třeba jenom základní vzdělání. Náš sociální pracovník zná situaci z terénu a dítě doporučí. Etnicita nehraje roli. Jsou místa, kde polovina dětí v programu jsou děti, které nejsou romské. Naopak jsou místa, kde většina dětí je romská, protože v těchto sociálně vyloučených lokalitách žijí převážně Romové. Taková je realita.

Jak vaši pomoc vnímají jejich rodiče? Často jim asi zcela změníte život i hodnoty?

Rodiče většiny dětí jsou rádi, že jejich děti dostávají nějakou podporu. Část rodin to vnímá jako něco svým způsobem prestižního, že do „naší zapadlé, zanedbané čtvrti najednou dochází vysokoškolačka nebo vysokoškolák, k nám do rodiny, za naším Honzíkem, Karlíkem nebo Anežkou.“ Část rodičů si neuvědomuje, že děti potřebují podporu, aby se dokázaly připravovat do školy. Doučování v rodinách ale pomáhá „pedagogizovat“ prostředí doma, takže nutnost podpory dětem potom vidí. Je pravda, že existuje část rodičů, kteří už jsou na tom se svou životní energií a optimismem tak špatně, že své děti nepodporují vůbec, a pak je to na tom, kdo doučuje, na našem sociálním pracovníkovi, a někdy i na škole. Snažíme se pracovat v trojúhelníku, rodiče, dítě, škola, ale bohužel část takových rodičů pořád existuje. A nemusí to vůbec být romské děti. To jsou třeba děti z rodin, kde je nějaká sociální patologie nebo závislost: alkohol, drogy, gambling, a tam prostě rodiče zajímá něco jiného, než jeho dítě a jak dopadne. Pak je extrémně důležité, aby dítě mělo někoho, kdo mu pomůže, aby dopadlo lépe, než rodiče.

Jak se mohou lidé zapojit?

Je samozřejmě možné nás podporovat finančně. Například stát se členem Klubu přátel Člověka v tísni, tedy komunity lidí, kteří nějak souzní s tím, co děláme a jednou za měsíc nám posílají nějaký malý obnos, který nám pomáhá budovat rezervy, humanitární fond rychlé reakce atd. Lidé mohou podporovat i Lepší školu pro všechny, pokud si vyberou vzdělávání v České republice. Anebo se mohou zapojit tak, že se rozhodnou začít doučovat. Stačí se nám ozvat, kontakty najdete na našich webových stránkách. Dobrovolníkům podle toho kde žijí a pokud v té dané lokalitě pracujeme, najdeme kluka nebo holčičku, které by mohli doučovat, a tak by investovali do lepší budoucnosti toho konkrétního dítěte.

Autor: vyšlo ve firemním časopise Chuťovky