Střední Asie: Lov na nevládní organizace

Inspirace Ruskem

Zastrašeny ruskou propagandou a inspirovány legislativou nedávno prosazenou v Ruské federaci, přijaly středoasijské režimy své vlastní zákony omezující aktivity místních nevládních neziskových organizací (NNO). Samozřejmě, podle postoje Kremlu NNO podkopávají postsovětské režimy a podněcují tzv. barevné revoluce, které mají přivést k moci prozápadně orientované vlády. Od listopadu 2012 jsou ruské organizace, které se podle oficiálních míst zabývají „politickou aktivitou“, což je termín chápaný ruskými autoritami velmi široce, a které získávají finanční prostředky ze zahraničí, předmětem nekonečných kontrol a represí. Tyto organizace musí rovněž nést stigmatizující označení „zahraniční agenti“. 

Středoasijští pochlebovači

Země jako Turkmenistán nebo Uzbekistán měly již dříve velmi přísně ohraničená pravidla pro fungování NNO, ruský vliv byl proto patrný zejména ve třech zbývajících republikách regionu, kde nové zákony nebo jejich návrhy svědčí o snaze příklad Kremlu napodobit. Ačkoli v žádné z nich nedošel boj proti NNO tak daleko, aby byly označovány za „zahraniční agenty“, tatáž rétorika zahrnující „vnitřní nepřátele“, „pátou kolonu“ či „zrádce“ je v těchto zemích běžně rozšířená.

Kazachstán

Ačkoli Kazachstán sám sebe prezentuje jako moderní a úspěšnou zemi, do dnešních dní zůstává tento stát diktátorským režimem vedeným pevnou rukou Nursultana Nazarbajeva, který je u moci od roku 1989. Pro jeho vládu jsou typická nesčetná porušení lidských práv a také přísné umlčování kritických hlasů.

Také nevládní organizace se v poslední době staly jeho terčem a nedávné legislativní kroky celou situaci ještě zhoršily. V červenci 2014 vstoupil v platnost nový trestní zákoník, který zavedl tvrdé postihy vůči pracovníkům v neziskovém sektoru za sebemenší prohřešky. V prosinci 2015 se vláda pokusila zavést nové přísné informační požadavky na NNO, po značném úsilí občanské společnosti bylo ale v připomínkovém řízení znění zákona trochu zmírněno.

Problémem přitom není samotný zákon, jako spíše jeho uplatňování. Neziskový sektor není v tomto ohledu žádnou výjimkou a policie a další bezpečnostní složky jsou proslulé používáním „výjimečných postupů“ proti kritikům vlády.

Kyrgyzstán

Díky parlamentnímu modelu vládnutí přijatému v Kyrgyzstánu po roce 2010, kdy byl ze země „vyhnán“ prezident Kurmanbek Bakajev, nejsou případné zásahy proti nevládnímu sektoru vždy řízeny centrálně, ale často jsou různé restriktivní zákony navrhovány jednotlivými poslanci, kteří v intencích ruské rétoriky označují NNO za zahraniční agenty a zrádce. To byl také případ návrhu zákona o „zahraničních agentech“, který byl předložen kyrgyzskému parlamentu a který nakonec díky úspěšné obraně ze strany občanské společnosti a neziskového sektoru poslanci v květnu 2016 odmítli schválit. Nicméně na základě parlamentních procedur může být podobný návrh zákona předložen znovu po šesti měsících od odmítnutí toho původního, což se s velkou pravděpodobností také stane.

Současná atmosféra v Kyrgyzstánu činí práci neziskového sektoru zabývajícího se otázkami lidských práv a demokratizace velmi složitou, protože si je některá média a také populističtí poslanci často vybírají za svůj cíl. Například organizace obhajující práva LGBT komunity nebo organizace kritizující zneužití pravomocí státních orgánů ve věcech islámského extremismu jsou tak běžně osočovány z podpory nemorálnosti, terorismu apod. Také sám prezident Almazbek Atambajev nedávno zařadil dvě čelné obhájkyně lidských práv v Kyrgyzstánu mezi ty, kteří údajně slouží zájmům zahraničních donorů. A ty ho za to daly k soudu…

Tádžikistán

V minulém roce si Tádžikistán prošel největší kampaní proti opozici a občanské společnosti ve své moderní historii. Prezident Emomali Rahmon, který je u moci od roku 1992, udeřil proti všem politickým oponentům, těm skutečným i smyšleným. Tádžické úřady poté vyrazily do boje proti právníkům obhajujícím uvězněné oponenty, novinářům stále si troufajícím režim kritizovat či organizacím hájícím lidská práva.

V březnu 2016 byla tak přijata zákonná opatření, na jejichž základě musí organizace nahlásit všechny své zahraniční granty do registru ministerstva spravedlnosti. Jak přesně bude tento předpis uváděn do praxe ještě není zřejmé, stejně jako to, kde skončí peníze na projekty, které nebudou registrovány nebo neprojdou schvalovacím sítem ministerstva, či jak skončí dotyčné organizace.

Naopak již vyzkoušeným modelem jsou například nekonečné daňové kontroly, které zpravidla končí pro danou organizaci vysokou pokutou. Další taktikou je zákaz činnosti nepohodlných NNO na základě falešných obvinění - jako například přestěhování se z jedné kanceláře do druhé bez nahlášení této změny státním orgánům. Neobvyklé také není odmítnutí organizaci registrovat – organizace Kancelář pro občanské svobody se pokoušela takto zaregistrovat třináctkrát (!), než se jí to v červnu 2016 konečně podařilo.

Region, který je unášen pryč

Sečteno a podtrženo, zapadá utahování šroubů vůči nevládnímu sektoru do celkové vlny represí v regionu Střední Asie. Kromě ruského vlivu hrají roli také další faktory, které nutí režimy vystupovat proti občanské společnosti tvrději. Mezi ty patří například ekonomická krize a s ní související celková nespokojenost společnosti, strach z radikálního islámu či nejistota pramenící z nástupnictví po stárnoucích diktátorech. Dvacet pět let po získání nezávislosti jsou bývalé sovětské republiky Střední Asie „uvězněné“ v bludném kruhu represí a naděje na jejich demokratizaci je stále v nedohlednu. V současné době se zbytky tamní občanské společnosti snaží o přežití a získání mezinárodní pozornosti a pomoci, aby zabránily či alespoň výrazně zpomalily směřování svých zemí do zóny absolutní autokracie a bezpráví.

Přihlašte se a budete pravidelně dostávat Východoevropský žurnál:

Email Address *