„Těžištěm naší práce je hledání cesty, jak se klienti mohou dostat z tíživé situace.“
Publikováno: 3. 10. 2022 Doba čtení: 6 minut
V červenci jsme se vypravili do Nýřan, abychom si s kolegyněmi Janou Maříkovou, Kateřinou Singrovou a Annou Bímovou popovídali o jejich práci. Nýřansko je podle pracovnic díky průmyslovým zónám specifické poměrně nízkou nezaměstnaností, je zde relativně dobrá a dostupná lékařská péče. Na druhou stranu zde žije řada lidí ohrožených sociálním vyloučením. Přímo v Nýřanech jsou dvě sociálně vyloučené lokality, Havířská ulice a Mexiko. V Havířské ulici žije kolem dvaceti sociálně slabých rodin. Podle pracovnic město sociální problémy v těchto lokalitách příliš neřeší, spíše je odsouvá do pozadí. Objekty nechává vybydlet a následně přistupuje k demolici. V současnosti v lokalitě Mexiko stojí už jenom jeden dům, ve kterém bydlí čtyři rodiny. Ačkoliv se jedná o obecní byty, lidé si je musí rekonstruovat na vlastní náklady. Objekt je v dezolátním stavu, lidé nemají přístup k teplé vodě, pro vodu si musí chodit do společné umývárny.
Pracovnice by si přály intenzivnější spolupráci s městem a Úřady práce při řešení problémů svých klientů. Podle nich by přístup měst, jako jsou Nýřany nebo Stod, k sociálně slabším skupinám obyvatel mohl být proaktivnější. Města by se mohla intenzivněji zabývat problémy lidí v důchodovém věku či volným časem dětí. Na Nýřansku i Holýšovsku chybí nízkoprahové kluby a dostatek kroužků pro děti. Dalším problémem Nýřanska, tak jako jiných lokalit, jsou exekuce. Pracovnicím komplikuje práci skutečnost, že řada lidí exekuce začíná řešit příliš pozdě. „To je specifické pro klienty dluhového poradenství obecně, že chodí až za pět dvanáct nebo i pět po dvanácté,“ říká Kateřina Singrová. Klienti sice mnohdy mají dobrý přehled o svých exekucích, někteří mají připravenou téměř kompletní dokumentaci, ale často otálejí a poradenství vyhledají, až když nastane nějaký velký problém, jako je třeba odchod partnera.
Kateřina má většinu klientů z Nýřan, Anna Bímová v rámci terénní práce jezdí do Dobřan, Holýšova, Stodu, Nýřan i Zbůchu. Kateřina jako dluhová poradkyně se nejčastěji zabývá insolvencí a mapováním dluhových problémů lidí, terénní pracovnice Anna řeší hlavně dluhy a dávky. Ale každý klient je specifický a přináší s sebou jinou agendu. Základem je hledání cesty, jak se z tíživé situace může dostat. „Můj způsob práce při komplikovaných problémech je vždycky po malých krůčcích řešit to, co je nejvíc akutní. Bohužel to vždy nezáleží jenom na nás,“ říká Kateřina.
Na pracovnice se často obracejí klienti ohroženi předlužením. Jedna klientka se na ně obrátila s tím, že je v bezvýchodné finanční situaci. Jako velmi mladá měla dceru, která se narodila postižená a v šestnácti letech umřela. Otec dcery, na kterého byla citově vázaná, se zabil při autonehodě. Mezitím byla klientka ve vězení za krádeže aut. Klientka přišla s tím, že má dluhy a chce je řešit. Jeden z dluhů byl za elektřinu, dodavatel jim ukončil dodávky elektřiny, ale pouze formálně, elektřina jim dále proudila. Tak se stali černými odběrateli.
Bohužel se nepodařilo se společností vyjednat splátkový kalendář a celkový dluh dosáhl zhruba dvacet tisíc korun. Klientka sice byla zaměstnaná, ale na částečný úvazek jako pomocná síla v restauraci si vydělala pouze kolem jedenácti tisíc, nemohla si tak dovolit splácet vysoké dlužné částky. Další dluhy má na zdravotním pojištění, odpadech, poplatcích za výkon trestu a u české kanceláře pojistitelů. Dohromady dluží zhruba 400 tisíc. Klientka nemá žádné bankovní ani nebankovní půjčky. Mezitím na klientku její otec přepsal rodinný dům, který se následně dostal do exekuce. Klientka tísnivou situaci nezvládla a psychicky se zhroutila. V současnosti je hospitalizovaná v Psychiatrické nemocnici v Dobřanech. Do toho dostala výpověď v práci. Ačkoliv exekutoři po intervenci pracovnic Člověka v tísni přistoupili na splátkový kalendář, po ztrátě zaměstnání klientka nebude schopná splácet.
Šest nebankovních půjček placených ze skromného důchodu
Další klientka v seniorském věku přišla s tím, že má šest nebankovních půjček. „Paní vystěhovali s dcerou, bydlí u švagra a splácí nebankovní půjčky z důchodu 11 a půl tisíce. Příběhy seniorů mě vždycky velmi zasáhnou, často si půjčky berou v dobré víře kvůli dětem. Tato klientka si půjčila pro dceru, která byla ve velkých problémech,“ říká Kateřina. Pracovnice zjistila, že klientka půjčky už splatila, některé dokonce přeplatila, bylo tedy možné vyřešit je smírem. Jiná klientka, samoživitelka se čtyřmi dětmi, musela opustit partnera kvůli gamblingu. Řešila dluh u města Stříbro za odpady a nájem ve výši osmdesáti tisíc, který se za dva roky vyšplhal na 4 a půl milionu: „To je ženská, která poctivě pracuje, živí čtyři děti a tohle nevzniklo jejím přičiněním, partner jí tvrdil, že to platí, ale neplatil a bylo to psané na ní,“ dodává Kateřina. Člověk v tísni klientce pomohl ze sbírky a postupně se svého dluhu zbavila: „Když se do problémů klient nedostane svou vinou a můžeme mu pomoct, tak cítím, že ta práce má opravdu smysl.“
Mohlo by se zdát, že pomoc Člověka v tísni vyhledávají pouze lidé s nízkým vzděláním, kteří se sami nedokáží zorientovat v systému. Anna zmiňuje případ klienta, který tuto domněnku vyvrací. Obrátil se na ni vysokoškolsky vzdělaný klient, který je bez domova. Měl podlomené fyzické i psychické zdraví, uvažoval o sebevraždě. Pro Annu to bylo náročné, snažila se mu pomoct, komunikovala s policií. Klienta psychicky ničí systém, o práci přišel kvůli syndromu vyhoření a další už si pro zdravotní obtíže nedokázal najít. Společně zařídili mimořádnou okamžitou pomoc a příspěvek na živobytí, dále zjistili, že by mohl mít nárok na předčasný důchod: „Klient je strašně nesobecký, je strašně vděčný za pomoc, je to úžasný člověk. Někdo by si řekl, je vysokoškolsky vzdělaný, vždyť může jít pracovat. Ale pro něj je neuvěřitelně těžké sehnat práci, protože má zdravotní problémy a je mu 63 let,“ říká Anička.
Nejtěžší je přimět rodiče k důsledné výchově
Jana Maříková, pracovnice sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a podpory vzdělávání má v současnosti nejvíce klientů v Holýšově. Pracuje s rodinami, které mají výchovné problémy s dětmi. Kromě OSPOD a škol spolupracuje se středisky výchovné péče nebo s ambulancí Centra protidrogové prevence a terapie „-21“. Těžištěm práce v rodinách je vytváření pravidel. Jana se snaží pomáhat rodičům, aby byli ve výchově důslední: „Největším problémem je nedůslednost rodičů. Často nevidí důležitost preventivní práce, potřebovala bych od nich průběžnou systematickou práci. To je to nejtěžší, přimět je k tomu.“ Pochvaluje si spolupráci s OSPOD Plzeň-Jih, který coby kontrolní orgán rodiny citlivě podporuje. Podobně je spokojená i se středisky výchovné péče: „Střediska výchovné péče fungují skvěle, často se kontaktujeme a předáváme si informace o klientech, tím pádem máme mnohem víc informací, jak s nimi poté pracovat.“ Jana tam zároveň sbírá informace, jak se staršími dětmi pracovat.
Někdy musí řešit případy, které v sobě kumulují řadu problémů, od slabého ekonomického zázemí přes velké zadlužení až po zdravotní problémy a různé závislosti. Ve velmi náročné situaci se nacházela například jedna rodina, která žila v nedaleké sociálně vyloučené lokalitě. V rodině vyrůstalo několik dětí, prostřední dcera byla vážně postižená, a bylo potřeba zajistit péči ve stacionáři. To se naštěstí podařilo. Nejstarší dcera využila podporu vzdělávání, u nejmenší dívky se soustředili na přípravu do školky a osvojení hygienických návyků. Oba rodiče byli závislí na alkoholu a drogách, měli vysoké dluhy a kvůli dluhu u města se museli z obecního bytu vystěhovat. Rozhodli se přestěhovat do Plzně. Jana jim pomáhala s přestupy na školy a s vyřízením dávek. „Podle posledních informací se holčička se zdravotním postižením, o kterou se rodina nezvládala postarat, dostala do ústavní péče. Byla to skutečně složitá rodina, řešili jsme s ní naprosto všechno, něco se povedlo, něco se nepovedlo, ale spousta věcí se povést ani nemohla s ohledem na minulost té rodiny,“ dodává Jana.
